Skip to main content
#38Hybris
Časopis DAMU pro kritiku a divadlo
studie
editorial
recenze
dialogy
názory
rozhovory
analýzy
studie
glosy
editorial / recenze / dialogy / názory / rozhovory / analýzy / studie / glosy
autoři / archiv / aktuální číslo
redakční rada / distribuce / kontakt
  • autoři
  • archiv
aktuální číslo

Search form

  • Redakční rada
  • Distribuce
  • Kontakt
Znal Hostinský komiks?Eliška Raiterová

Domnívám se, že je načase (po 142 letech) vznést do našeho prostředí jednu zásadní polemiku. Nějaký ten pokus polemizovat s Otakarem Hostinským se tu především v průběhu minulého století vyskytl (jistý pan Zich atp.), ale pokud sahá mé pátrání, nebylo ještě opraveno jedno chybné tvrzení, kterého se Hostinský dopouští v úvahách o sdružování umění. Naše stanovisko nám dobře umožňuje zaujmout časový odstup, který nás od napsání stati Sdružení umění – souborné umělecké dílo v roce 1877 dělí. Zároveň však není tento odstup klíčový, neboť kořeny toho, co zde budeme pojednávat, sahají právě do druhé poloviny 19. století. Předmětem naší polemiky bude komiks. Mé díky patří panu Martinu Kaplickému, jehož myšlenky na semináři estetiky mě k napsání polemiky podnítily.

studie #34 / 2019
Poznámky k novým médiím na jevištiBarbora Haplová

V rámci půlročního Erasmu na Rose Bruford College v Londýně jsem měla možnost zhlédnout několik inscenací místní produkce. Tři z nich mě inspirovaly k přemýšlení o využití nových médií na jevišti. V tomto textu bych se chtěla zabývat především tím, zda můžou být nová média integrovanou součástí divadelního prostoru, tak aby v divákově vnímání utvářely strukturu představení. A pokud ano, za jakých podmínek?

studie #25 / 2016
Pojem postmodernismus v českojazyčné diskusi o umění (především o divadle)Barbora Etlíková

Zatímco ve světovém kontextu se o postmodernismu hovoří už v druhé polovině šedesátých let dvacátého století, v oblasti českého umění se pojem začíná používat teprve v druhé polovině let osmdesátých. Může vzniknout dojem, že už byl v té době dostatečně vymezený a zformulovaný a tudíž stačilo, aby jej česká uměnověda jednoduše přejala. Situace je však mnohem komplikovanější. Ve světovém kontextu se v té době pojem postmodernismus interpretoval několika navzájem se vylučujícími způsoby, které se posléze promítly i do českojazyčné diskuse. V tomto textu se pokouším nahlédnout její různorodost prizmatem zahraničního kontextu. 

studie #23 / 2015
Společnost na pospas bezčasíBarbora Etlíková

Inscenaci Spříznění volbou režiséra J. A. Pitínského a dramaturga K. F. Tománka zde nehodlám kriticky hodnotit. Předkládám vám její výkladovou analýzu, která mi slouží k uvažování o mé magisterské práci. Zaujala mě mimo jiné svou obtížnou uchopitelností. Zdá se, že zde každý detail souvisí se všemi ostatními, a to hned v několika rovinách. Dílo je tak bohaté, že se mě při jeho rozebírání občas zmocňoval pocit závratě. V Dejvickém divadle mělo Spříznění volbou premiéru již v roce 2006 a jsem přesvědčená, že patří k těm, o nichž stojí za to psát i osm let po uvedení.

studie #21 / 2014
Proměny časopisu Divadlo v letech 1949-1959Barbora Smetanová

Tato studie si klade za cíl přiblížit fungování časopisu Divadlo a jeho vývoj v 50. letech 20. století. Obsah časopisu neovlinili pouze redaktoři a další přispěvatelé, jasně se zde odrážely společensko-politické proměny 50. let.

studie #22 / 2015
Hrdinové současné české dramatikyHana Lehečková

V prozaické i dramatické literatuře odjakživa existoval syžet opřený o postavu hlavního hrdiny. Při pohledu do minulosti se nám může zdát, že každá doba měla své hrdiny - jisté variující se typy s podobnými charakteristikami a vnímáním světa. Tato představa dobového hrdiny může pramenit z tendence kategorizovat minulost a nacházet v ní souvislosti, které by nám pomohly ji snadněji uchopit; ale také z jistých žánrových vzorů, podle kterých autoři tvořili, a ke kterým patří i určitá typologie postav. Je však možné v době žánrové rozvolněnosti, která naplno propuká na začátku dvacátého století, mluvit o dobovém hrdinovi? Hrdina bývá nositelem děje, určité myšlenky či teze, který koná a jehož činy jsou jasně motivované a vztahují se k vyššímu k celku: princ jde zabít draka, aby vysvobodil princeznu a dobro tak zvítězilo nad zlem. Jací jsou však tito hrdinové v dnešní době, v době bez pohádek – v postmoderní době bez metapříběhů, které by vysvětlovaly svět kolem nás a na kterých by stála naše společnost?

studie #19 / 2014
Výchova k tvorbě: Výchova k sebeprezentaci nebo k výkladu existence?Vítek Pokorný

Následující text byl přednesen na „IX. Teatrologickej konferencii v Banskej Bystrici", pořádané Fakultou dramatických umení Akadémie umení v Banskej Bystrici ve dnech 30. listopadu – 1. prosince 2012. Dvoudenní rozjímání nad divadlem se tradičně koná jako připomínka banskobystrického rodáka, významného slovenského spisovatele, dramatika a teatrologa, profesora Petra Karvaša. Letošní setkání si za ústřední téma určilo „Formovanie tvorivej individuality (od zručnosti ku kreativitě).“ Se svými příspěvky vystoupili teatrologové i praktičtí divadelníci ze Slovenska, Česka, Slovinska, Polska, Srbska a Ukrajiny. Divadelní fakultu AMU zde reprezentovali prof. MgA. Jan Vedral PhD. a vedle MgA. Víta Pokorného i další posluchači doktorského stupně MgA. Eva Kyselová a Mgr. Walter Nagy.

studie #16 / 2013
Dramatický konflikt? Konflikt. Dramatický?Lukáš Brychta

V poslední době se hojně diskutuje nad tím, jak by měla vypadat výuka na vysokých uměleckých školách, co by mělo být jejím obsahem, jak by měla být strukturovaná a na co by se měl klást důkaz. Zároveň sílí snaha o uznání uměleckých škol jako institucí, které umožňují jedinečnou formu výzkumu. V duchu tohoto uvažování se Katedra alternativního a loutkového divadla pokouší o jakousi revizi a redefinici svého uspořádání i cílů. Proces je to živý,[1] stojící na vytrvalém hledání té nejvhodnější cesty,[2] a i z tohoto důvodu se domnívám, že žádný příspěvek k nastíněným tématům nemůže být na škodu.

studie #16 / 2013
Dramatický konflikt? Konflikt. Dramatický?

V poslední době se hojně diskutuje nad tím, jak by měla vypadat výuka na vysokých uměleckých školách, co by mělo být jejím obsahem, jak by měla být strukturovaná a na co by se měl klást důkaz. Zároveň sílí snaha o uznání uměleckých škol jako institucí, které umožňují jedinečnou formu výzkumu. V duchu tohoto uvažování se Katedra alternativního a loutkového divadla pokouší o jakousi revizi a redefinici svého uspořádání i cílů. Proces je to živý,[1] stojící na vytrvalém hledání té nejvhodnější cesty,[2] a i z tohoto důvodu se domnívám, že žádný příspěvek k nastíněným tématům nemůže být na škodu.

studie #16 / 2013
Estetika performativity? Zamyšlení nad nově přeloženou knihou Eriky Fischer-Lichte v kontextu jejích starších studiíVít Neznal

V souladu s postmoderní kritikou reprezentace a jazykové reference[2] a se lstivým vztahem sémantiky simulakra, jež si nárokuje svébytnou realitu[3], se „liveness“ umění – jeho prézentnost spočívající v setkání tělesnosti aktérů a diváků – stává aktuálním odrazem skutečnosti. O této proměně paradigmatu se dnes hovoří především v kontextu performativního obratu, který se v umění objevuje v šedesátých letech a v devadesátých letech i v kulturně-vědních disciplínách („umění jako performance“ [4]). Slavná Artaudova přednáška Divadlo a mor (1933), během které Artauda namísto regulérního výkladu tématu postihl samotný mor, je často považovaná právě za předznamenání happeningu a performance šedesátých let. Je však nutné zdůraznit, že je tímto předznamenáním nejen z pohledu událostního charakteru Artaudova výstupu – přímého zakoušení morové rány –, ale že se zároveň jednalo i o radikální kritiku poznání a manifestaci hranic reprezentace. To značí i reakce Artaudových posluchačů-diváků, tedy vzorku publika třicátých let, kteří se otráveně zvedli a odešli.

studie #14 / 2012
Teorie psychické distance v kontextu současných inscenací klasických textůKlára Fleyberková

Je tomu právě sto let od zrodu „nesmrtelného“1 estetického2 konceptu psychické distance. Švýcarsko-britský filozof a psycholog Edward Bullough ho představil roku 1912 ve své slavné stati „,Psychical Distance´ as a Factor in Art and an Aesthetic Principle“3 a snad každá estetická teorie pozdějšího data musela psychickou distanci nějakým způsobem brát v potaz. 

studie #14 / 2012
Nový cirkus jako nejkrajnější divadelní alternativa?1Vít Neznal
studie #13 / 2012
Vypadáš šťastně: neděje se něco?Brigita Lamserová

Tom Murphy (narozen roku 1935 v galwayském Tu-amu) je sice veteránem současného irského divadla, avšak nebojím se říci, že talentovanějšího, bystřejšího a důslednějšího dramatika jsem v současném světovém i českém dramatu v poslední době neobjevila. Murphyho hry jsou to, čemu se říká „well-made play“, a je to hloubka a rozvrstvenost uvnitř textů, co z něj dělá geniálního dramatika přelomu dvacátého a dvacátého prvního století.

studie #8 / 2010
Bludiště divadla fórum na objednávkuPavlína Pacáková

Fakt, že žádná z knih Augusto Boala nebyla dosud pu-blikována v českém jazyce1, nijak nebrání tomu, aby se studenti setkávali s koncepcí divadla utlačovaných hned na několika českých vysokých školách. Na Ja-náčkově akademii múzických umění v Brně je divadlu fórum věnován na ateliéru Divadlo a výchova celý je-den předmět, jehož výsledkem jsou každoroční dílny organizované nejčastěji pro žáky základních a střed-ních škol, výjimkou však nejsou i jiné cílové skupiny. Možnost praktického setkání s technikami divadla utlačovaných mají podobně studenti katedry výchov-né dramatiky DAMU, na katedře pedagogiky a sociální pedagogiky Masarykovy univerzity v Brně studenti se specializací dramatická výchova či studenti speciální pedagogiky se specializací dramaterapie na Univerzitě Palackého v Olomouci. Alespoň teoretický základ často získávají i studenti režie, dramaturgie či herectví. Mnozí se nechají inspirovat technikami divadla utlačovaných natolik, že se jim nadále věnují nejen ve svých diplomo-vých pracích, ale i po studiích v praxi. Z mnoha bych ráda zmínila například občanské sdružení Augusto, které v minulosti pracovalo především s divadlem fó-rum a na jeho základech vypracovalo vlastní techniku otevřené jeviště. Protože základní a střední školy jeví o divadlo fórum zájem, nabízí jej v rámci výukových programů i brněnské centrum volného času Lužánky.

studie #8 / 2010
Fenomén performance a performativityTereza Šefrnová

Termíny performance a performativita jsou v posledních létech skloňovány ve všech pádech a v humanitních vědách se dostaly dokonce mezi deset nejčastěji užívaných pojmů. Jejich význam se rozrostl do obrovské šíře. Proto se v této studii pokusím ukázat dva pohledy na performanci a performativitu. Prvním je sumarizace divadelního teoretika Patrice Pavise uvedená v Divadelní Revue. Druhý zde zastupují příspěvky od Ondřeje Sládka, Marie Kubínové a Jiřího Kotena z kolokvia Performance/performativita (které pořádal Ústav pro českou literaturu AV ČR, v.v.i. 6. dubna 2010 v Praze).

studie #8 / 2010
Anton Čechov a schody v MauthausenuVítek Pokorný

Každý čin je symbol, jehož váha mě drtí. (Sarah Kane)
Tento rok se oslavuje stopadesáté výročí narození Antona Pavloviče Čechova. Vedle řady inscenací, seminářů a veřejných čtení jeho díla budiž následující text také drobným zrnkem v upomínkách na jednoho z největších umělců všech dob.

 

studie #8 / 2010
Kultura solitérismu v postmoderním světěIvo Kristián Kubák

John Kennedy Toole (1937-1969) svůj známější román Spolčení hlupců uvozuje popisem svérázného hlavního hrdiny – Ignácia J. Reillyho: „Masitý balón hlavy obepí-nala zelená lovecká čepice. Její zelené příklopky, vzduté velkýma ušima, nestříhanými vlasy a štětinami rašícími z hloubi uší, odstávaly jako směrovky ukazující do dvou stran současně. Zpod mohutného černého kníru vystu-povaly plné, vakovité rty, v jejichž faldovitých koutcích sídlil nesouhlas a drobky smažených brambůrků. (…) Lovecká čepice chránila hlavu před nastuzením. Plan-davé tvídové kalhoty byly k neroztrhání a umožňovaly neobyčejně volnou lokomoci. Jejich záhyby a zákoutí vytvářely kapsy teplého zapařeného vzduchu, v jakém se Ignácius cítil nejlíp. Kostkovaná flanelová košile plně nahrazovala sako a odhalenou kůži mezi příklop-kami na uši a límcem chránil šál.“ Jaký to barvitý ob-raz na pozadí (již upadajícího) New Orleans počátku šedesátých let dvacátého století! A i přes neuvěřitelný karneval donkichotovských dobrodružství, která Igná-cius zažije, se příliš nepromění – když jej konečně jeho Dulcinea, beatnice Myrna Minkoffová, odváží z matčina domu, obléká se v rychlosti, ale do stejného stylu jako na počátku: „Červená flanelová noční košile odplachti-la vzhůru a zůstala viset na lustru. Vecpal nohy do se-mišových kanad a nasoukal se jak to šlo do tvídových kalhot, které v pase jen stěží dopnul. Košile, čepice, kazajka. Slepě to všechno naházel na sebe…“

studie #8 / 2010
Kultúra v totalite nevzdelanostiTáňa Brederová

Už viac ako dve desaťročia sa spoločnosť našich post-komunistických krajín môže popýšiť prívlastkom demo-kratická. Po dlhom období totality sa to zdá pre našu kultúru vykúpením. Dlho umlčiavaní umelci opäť do-stali slovo a kultúra sa vymanila z ničivého područia vládneho diktátu (a čo sa kvôli nemu všetci naplakali). No odkedy každý môže povedať všetko, nikto akoby ne-chcel povedať nič. Očakávané explózie kreativity a veľké myšlienky zapadli prachom, nahradené sú bezduchými apoteózami nevzdelanosti a kultúrnej ignorácie. Vysní-vaný komunistický raj, ktorému sa všetci vysmievali, nahradil nemenej smiešny raj konzumnej spoločnosti.

studie #8 / 2010
Můj svět je tvůj… Od otce Goriota po otce MázlaVítek Pokorný

Pokud chceme komplexněji proniknout do problematiky televizních seriálů, musíme jejich kořeny hledat dále v historii, než je okamžik vzniku a rozvoje současných masmédií. Troufale můžeme postulovat tezi, že seriály vysílané na komerčních i veřejnoprávních stanicích formálně vyrůstají z velké éry realistického románu 19. století. Autoři jako Dostojevskij, Tolstoj či Balzac svá mamutí literární díla často prezentovali jako tzv. romány na pokračování, otiskované coby součást novin. Nejbizarnějším příkladem jsou Dostojevského Uražení a ponížení, kdy ani sám podivínský autor neměl dopředu přesně danou dějovou koncepci a román psal díl od dílu, aniž by věděl, kam se osudy jeho fi gur budou posouvat dál.1

studie #9 / 2010
© DAMU, graphic design by Marie Štumpfová, web created by Onkubator