Pre posledné tohtoročné číslo Hybrisu som vyspovedala štyroch rôznych pedagógov pôsobiacich na KTK. Kto formuje mladé generácie nádejných kritikov a teoretikov, čo si myslia o katedre a ako hodnotia Hybris? Odpusťte možnú prílišnú sebestřednost (v slovenčine proste nie je také presné slovo!) – najmä pokiaľ ide o časopis samotný – a vedzte, že sa do týchto debát púšťame hlavne so zreteľom na vás, milí potenciálni čitatelia. Na ďalších stranách nájdete odpovede, výzvy a názory doc. Mgr. Daniely Jobertovej, Ph.D., vedúcej a vše objímajúcej entity KTK; Mgr. Art. Evy Kyselovej, Ph.D., nezameniteľnej a nepriehľadnuteľnej súčasti katedry; rovnako ako externých pedagógov: vždy príjemne naladeného prof. PhDr. Pavla Janouška, CSc., ktorého si KTK prepožičiava od Akademie věd a energickej PhDr. Radmily Hrdinovej, ktorá svoje kritické názory okrem DAMU šíri aj v mnohých médiách po celej republike.
(obrazovka počítača. je mi zima. s napätím rozbaľujem prílohu. písmenká.)
Čo považujete za najdôležitejšiu schopnosť, ktorú by mal mať divadelný kritik/teoretik?
Mám právo na jednu jedinou? To je velmi kruté, ale budiž: vnímavost, tedy jistý typ talentu.
Ako sa snažíte túto schopnosť rozvíjať/podporovať v rámci vašej výučby, resp. práce na seminároch?
Dám příklad jednoho předmětu, který je podle mě v rámci vývoje studenta klíčový. V prvním ročníku učím seminář kritiky, což jsou základy divadelního vnímání, jakási propedeutika. Chodíme do divadla, evokujeme, co jsme viděli, diskutujeme, čteme existující texty současných divadelních kritiků – a studenti píší. Snažím se je vést k co nejkomplexnějšímu zaznamenání viděného, k přesnému vyjadřování a hlavně k zodpovědnosti za svůj názor. Nejde o hodnocení, nýbrž o analýzu, takže výroky typu „herecký výkon byl/nebyl přesvědčivý“ nebo „scénografie dokázala/nedokázala vytvořit atmosféru“ stíhám těžkými tresty a jejich autory nepříjemnými otázkami „čím“, „jak“, „proč“. Když se na konci ročníku studentovi podaří evokovat, nikoliv mechanicky popsat divadelní představení a pokusit se o jeho výklad, často na druhý, maximálně však třetí pokus, mám pocit, že si zasloužím prázdniny.
Pôsobíte v súčasnosti iba ako pedagogička, alebo sa aj aktívne zapájate do diania na poli divadelnej kritiky/teórie? Je podľa vás dôležité pôsobiť v oboch sférach?
Budu upřímná: vzhledem k dalším činnostem na škole mi na kritiku ani teorii nezbývá tolik času, kolik bych si přála. Tetelím se blahem, když si mohu zapřekládat, protože především díky odbornému či uměleckému překladu zůstávám v oné profesionální sféře; takže ano, působení v obou sférách je nezbytné. Ale rozhodně si nemyslím, že člověk, který „učí“ kritiku, musí být den co den v divadle a psát o něm; rutina rozhodně vnímavosti nesvědčí.
Ako dlho pôsobíte na KTK? Máte pocit, že katedra sa vyvíja, mení (a to nielen vďaka novým študentom), je flexibilná?
Jsem na katedře od roku 2001, od roku 2007 ji vedu, těžko tedy mohu říci, že se katedra nevyvíjí, není flexibilní. Za ty roky úspěšně prošlo několik žádostí o reakreditaci, každá obsahovala posuny, změny; bakalářské studium zaměřené na porozumění procesům divadelní tvorby se podle mě stalo soustředěnější a strukturovanější, magisterské se naopak otevírá a objevují se v něm pohledy a postupy antropologie, sociologie, filozofie, obecné estetiky. Studenti si mohou vybírat z širší nabídky povinně-volitelných předmětů.
Ostatně věci, které u nás chyběly Kristiánovi Kubákovi (viz rozhovory v předchozím čísle), jsou již několik let součástí studijních plánů. Došlo k posílení tvůrčích výstupů; Hybris je jedním z nich, tím hlavním. Dalším je DISK-USE, kterou nám před pár lety předali její tvůrci z KATaP, neboť školu již opustili a zdálo se naprosto logické, že diskuse o představeních budou pokračovat a ujme se jich KTK. Od letošního roku je součástí studijních plánů i Obratel, který doposud naši studenti sice dělali, ale pouze volitelně a ne vždy s kreditovým ohodnocením.
Vývoj katedry nutně vnímám skrze drobné úspěchy, inovace: například výběrový seminář tvůrčí psaní (v tomto ročníku havlovské soutěže získaly dvě naše studentky první dvě místa). Dohoda s několika „zaměstnavateli“ na možnostech stáží, výzkumný záměr zaměřený na současné dramatické texty.... Sympozium s mezinárodní účastí, odborná publikační činnost (občas i v recenzovaných časopisech!!!), často z pera čerstvých absolventů doktorského studia či nedávno přijatých pedagogů... Edice Blackbox. Ano, mám pocit, že se katedra vyvíjí, a děkuji za to kolegům i studentům.
Ako hodnotíte súčasný stav časopisu Hybris? Považujete túto formu výstupu za adekvátny spôsob prípravy študentov do praxe?
Na první otázku radši odpovídat nebudu, protože bych zase asi zabředla do rekapitulace, vzpomínání na různé redakce, konkrétní situace... Odpovím rovnou na tu druhou. Ano, považuji časopis za dobrý způsob přípravy studentů – pro život, nikoliv pouze pro kritickou praxi, které se někteří z nich budou možná věnovat. Zodpovědnosti vůči divadelní tvorbě se učí během celého bakalářského studia – a tato zodpovědnost se projevuje především v odbornosti, v empatii, jisté pokoře. Hybris ale apeluje i na jiný typ odpovědnosti – vůči jednotlivým kolegům a jejich textům, redakčnímu týmu jako celku, vydavateli, rozpočtu, termínům, ale i společnosti či světu kolem. Časopis je forma, kterou mohou naplnit, ale taky platforma, kterou mohou využít... i zneužít (to snad ale neudělají). Mohou pojmenovat, co je dobré a co špatné, co správné a co nesprávné. Každá redakce s tímto potenciálem zachází trošku jinak; některá vidí svoji základní povinnost výhradně v divadelně-teoretické či divadelně-kritické odbornosti, jiná meze této odbornosti občas překračuje a tu a tam se vyjádří i k širším společenským problémům. Považuji to za strašně důležité. Střih.
Emile Zola byl skvělý spisovatel. Moderně uvažující teoretik. Věcný, přesně se vyjadřující kritik. Včera jsem s dcerou v rámci školního dějepisu probírala Dreyfusovu aféru a Zolův text Žaluji. S úžasem jsem si ho znovu přečetla. Napsal ho spisovatel, teoretik, kritik... především však humanista. Střih. Patos se dnes nenosí. Vzdělání musí vést k pragmatickému cíli, k zaměstnanosti, k praxi. Rozumím tomu. Snažím se to při práci se studenty brát v potaz; i proto v roce 2009 vznikl Hybris. Zúžit se však pouze na hledisko praxe se vysokoškolské – a určitě nejen humanitní – vzdělávání prostě nesmí.
Snažíte sa pomáhať absolventom KTK pri uplatnení v praxi? Ako?
Pokud kdokoliv z našich absolventů potřebuje pomoc, ví, kde mě najde. Ale jsou to hotoví, dospělí, samostatní lidé. Nepotřebují mě. Což je skvělé!