Dojmologie

Tak nám přijeli Miláčkové. V malém prostoru učebny K332 nás herci přivítali zpěvem a hrou na hudební nástroje a navodili tak intimní, domáckou atmosféru. Životní osudy pětice mladých lidí, vzájemně se proplétajících. Záhy však vidíme, jak se naši hrdinové v malém prostoru totálně míjejí; míjejí se mezi sebou i v rámci životů svých vlastních. Intimní atmosféra se tak nenápadně přehoupne v úzkost a stísněnost.

Ale ano. Když přistoupíte na prostý a jednoduchý děj, když se smíříte s faktem, že se jedná spíše o výpověď než o ambiciozní intelektuální příběh, představení ve vás musí nutně něco zanechat – ať už pozitivního či negativního (vždyť kdo může zůstat lhostejný k výpovědi o své vlastní generaci). Miláčkové neřeší žádné hluboké téma; otázku života a smrti či smysl existence, ale všední osudy všedních lidí, kteří se ve svých životech ztrácejí. Přestože jde o pří- běh prostý, je pojat hravým a jemným způsobem (milostné dorážení jako hra s gumovými medvídky, odesílané smsky jako vzájemné předávání knih aj.). Již od počátku navozená vřelá atmosféra usnadňuje vtáhnutí diváka do představení. Vždyť občas se stačí pouze dívat a nechat unášet tokem děje.

Když dojde k vyvrcholení milostného aktu, na hlavy dvou zúčastněných jsou foukány roztrhané kousky papírů. Proč řešit motiv knih (který se táhne celým představením) a klást si přitom otázku, z jakého důvodu se na hlavy zúčastněných snáší papír právě v tento moment. Proč, když vidíte, že to tak nějak funguje. Že to funguje a že se na to hezky dívá. Bylo zde nesčetně momentů a použitých prostředků, kterým jsem nerozuměla a které jsem nebyla s to rozkódovat. Ty však mé vnímání zásadním způsobem nenarušily - ba co víc, někdy i, pro mě záhadným způsobem, bizarně dokreslovaly atmosféru situace.

Určitý problém však nastává v druhé polovině. Představení začíná být lehce unavující a divák může ztrácet pozornost. Tok děje totiž postrá- dá výraznou gradaci, v rámci příběhu není primárně defi nován žádný zřetelný problém a děj není posouván jinam ale pouze dále. Rovněž jistá typizovanost a černobílost postav a jejich vzájemných interakcí skýtá problém (Swan jako směšný milovník - amatér, Anna – nepříliš bystré děvče, Jule – slečna hérečka atd.). Na druhou stranu však chápu i problémy s prostorem a osvětlením – přizpůsobovat koncepci své inscenace jiným parametrům je vždy obtížné. Ohlasy na představení jsou rozporuplné. Já jej však hodnotím veskrze pozitivně. Odcházela jsem z učebny K332 s pocitem rozpačitosti, plná něčeho, prostě něčeho. Proto za mě: ano.

Laura de Weck: Miláčkové režie: Vítězslav Větrovec Út 19/05 -> 17:30 K332