Také vám toto číslo připadá poněkud ukecané? Chtěla bych vás ujistit, že i naše redakce se inspirovala slavným heslem z Postřižin: zkracování jsme si vzali k srdci. Škrtáme ostošest, opravdu. S velkým nasazením se tak snažíme potlačit schopnost pracně rozvíjenou během studia. Umět roztáhnout jednu myšlenku do několika vět, to je během zkouškového s několika seminárkami před vámi k nezaplacení. Nejeden student humanitních oborů by za tento um dal celé jmění. V rámci Hybris ovšem musí být jakákoliv zdlouhavost nekompromisně potlačena. Bezpochyby máme ve zkracování ještě rezervy; zažitá (v případě některých redaktorek vrozená) tendence k rozepisování se potírá těžko. Ale čestné redakční – snažíme se.

Nenechte se proto zmýlit. Ukecanost tohoto čísla spočívá z velké části v něčem jiném, a nemusí to nutně být věc negativní. V našich článcích se totiž hodně mluví, jakkoliv paradoxně to zní. Proto možná oceníte, že tradičně upovídané Dialogy (tentokrát s absolventy Katedry výchovné dramatiky) se objeví až v čísle dalším. Z těchto stránek k vám i tak bude při čtení promlouvat nebývalé množství respondentů. S citovanými výroky osob působících mimo redakci se setkáte nejen v rozhovoru s tvůrkyněmi storytellingové inscenace Zrezivělé dětství. (A tady se nám to dále komplikuje – respondentky v rámci svých odpovědí dokonce citují další osoby…) Latentní dialogická forma v podobě citovaného názoru se nám vloudila i do článku o scénickém čtení KVD My, zvířata nebo do reflexe konceptu DISK_USE. A nakonec vás čeká ještě vítězná hra třetího ročníku soutěže o nejlepší krátkou divadelní hru!

Měly bychom snad být z průniku cizích výroků do našich textů znepokojeny? Tento jev by mohl být potenciálně nebezpečný! Co když se nás snaží jiné katedry pokoutně infiltrovat?! Ovlivnit naši nestrannost… Anebo je to jenom v nás? Leze nám neustálé čtení dramat na mozek, a my tak vidíme dialog (a potenciální dramatickou zápletku) i tam, kde není? Nebo ještě hůř: co když tímto způsobem podvědomě vyjadřujeme, že už máme dost neustálého vynášení soudů nad inscenacemi…!

Neviděla bych to tak černě. Naopak, tento jev možná spíše značí, že se nebojíme opustit důvěrně známé osvojené žánry a témata. Dokonce se pouštíme do v Hybris dosud nereflektovaných uměleckých oblastí. Vydáváme se na půdu neprobádaných kateder (KVD) či celých fakult (HAMU, FAMU). Ke zkracování se tak přidává heslo propojování. Není divu, že proto dáváme slovo i studentům, pedagogům či tvůrcům mimo naši katedru. Každý neohrožený průzkumník potřebuje svého domorodého průvodce. Ale to už jsme se od Postřižin dostali až někam k robinzonádám.

Vidíte, i ten editorial by nakonec potřeboval zkrátit…