Za devatero lesy ve stověžaté Praze žily byly dvě katedry: Katedra teorie a kritiky a Katedra divadelní vědy. Ač je od sebe dělilo pouze pět set kroků, sto schodů a místy rozdílný pohled na teorii divadla, zachovávaly si od sebe katedry odstup. Jedna prodlévala ve své starobylé kamenné baště pod ochranou Univerzity Karlovy. Druhá nalezla svůj domov přímo u zdroje divadla, v pevnosti DAMU v Karlově ulici.

Každá z nich si přišla úplně jiná. Jedna byla modrooká bruneta a druhá hnědooká blondýna. Jedna pila kávu zásadně bez mléka. Druhá pila mléko s kávou. Jedna měla ráda Divadlo v Dlouhé. Druhá ne. Ale hlavní problém vězel jinde:

„Já přece dělám výzkum, neměla bych si s ní co povídat, vždyť ona jenom spisuje recenze,“ stála si na svém KDV.

Postoj KTK byl rovněž zdrženlivý: „Vždyť KDV je moc izolovaná od divadelní praxe, určitě ani nemluvíme stejným jazykem.“

Ale pak dobrá víla kmotřička svolala teatrologickou konferenci. Už se nemohla dívat, jak se katedry nesmyslně ignorují. A tak KTK A KDV musely začít diskutovat. A co se nestalo: debata byla velice zajímavá. Katedry napadlo, že by se mohly navzájem inspirovat. A tak započal divadelní věk spolupráce KTK a KDV. A pokud ty dvě neumřely, spolupracují dodnes.

Ale možná to bylo taky úplně jinak. Ostatně, na tom nezáleží.

Důležité je, že Katedra teorie a kritiky a Katedra divadelní vědy se opravdu rozhodly navázat spolupráci a vy nyní držíte v rukou první číslo, jež z tohoto experimentu vzešlo. (Nutno dodat, že při sloučení KTK s KDV na redakčních radách nedošlo k žádné nežádoucí reakci.)

Těší nás, že naše spolupráce započala v rámci jubilejního čísla. Hybris slaví třicet (čísel)!

Popřejme mu proto všechno nejlepší. Ať stárne s grácií jako George Clooney (nebo nestárne vůbec jako Shakespearovy hry). Ať z občasných překlepů a příliš brzkých uzávěrek celý nezšedne. A ať se okruh jeho čtenářů stále zvětšuje.

A to nejdůležitější přání nakonec: spoustu inscenací, o kterých bude radost psát!