V redakci došlo ke střídání stráží. Šéfredaktorka Petra Zachatá mi předala své místo ve vedení časopisu. Už od října jsem věděla, že mě tato pozice nemine, jelikož jsem zůstala v magisterském ročníku osamocena, ale stále jsem si nedokázala představit, co to obnáší. Již tehdy jsem přemýšlela o tom, jak duchaplně pojmu svůj první editorial a uvedu se čtenářům jako přemýšlivá šéfredaktorka - filozofka, u níž je uvažování nad dnešním stavem divadla na denním pořádku. Vzpomněla jsem si například na jeden úvodník z pera mého bývalého spolužáka, který ho stvořil během (jediné!!!) noci na festivalu Zlomvaz do časopisu Obratel a dosti filozofickým způsobem zde pojednal téma vztahu kritika a umělce.

Můj plán se zhroutil ve chvíli, kdy jsem začala funkci šéfredaktorky vykonávat. Během dvou měsíců na této pozici mě totiž rozhodně nic filozofického nenapadlo. V hlavě jsem neměla a nemám nic jiného než jen harmonogramy jednotlivých schůzí, které si vždy připravím, ale během rady do nich nahlédnu maximálně jednou. V noci se zase budím hrůzou a před očima mi vyvstává ještě neexistující editorial, stejně jako článek jednoho nejmenovaného člena redakce, který několikrát za sebou zapomněl dorazit na reprízu jistého představení… Zvláštní pocit ve mně také budí fakt, že je zítra poslední schůze redakce a jediné, co jsem v rámci přípravy udělala, je to, že jsem napekla pekáč muffinů.

 

No nic, snad budou chutnat a vám se toto číslo Hybris bude dobře číst! 

To vám přeje

Tereza Šafářová