O karech, nadbytku a nedostatcích
Hodnocení, nakolik se letošní ročník Zlomvazu vyvedl, nebo zdravice a díky za účast diváckou, snahu produkční i úsilí redakční je v posledních festivalových věstnících natolik tradičním prvkem, že snad ani nemá smysl ji psát. Navíc je za mne formulovala již šéfredaktorka ve svém úvodníku.
„Zbývá se jen rozejít,“ jak říká Euripidova Médeia Iásónovi. Kar za mrtvý festival je vždy přesycen polibky a sliby dalšího shledání, z nichž se stejně uskuteční jen zlomek. Kar za mrtvý festival je plný oplakávání a pití, kterého však letos bylo zoufale málo. Pokud se tedy o žádném víně dá tento eufemismus použít. Na karu se mrtví vždy pomlouvají. Ani na závěrečném festivalovém rautu tomu nebylo jinak. Ale i toho už se zlehka dotýká editorial.
Svůj poslední exitorial a nejspíš jeden z posledních článků pro Hybris zakončím patetickým přáním dalším redakcím a poukazem k tomu, aby si jeden každý z budoucích i stávajících redaktorů znovu uvědomil, co je to kurva hybris a proč se tak tento časopis jmenuje!
PS. Za svým z minulého čísla si dnes všichni stáli. Od zítřka buďme všichni zpupní!