Těsně před začátkem velkého boje o 20% DPH na veškerou literaturu vydalo nakladatelství Dokořán knihu zdánlivě úzce specializovanou - Teorie umění od Cynthie Freelandové1. Přestože originál spatřil světlo světa už před deseti lety, kdy došlo k jeho prvnímu londýnskému vydání, k českému čtenáři se kniha v překladu Stanislavy Jurčíkové Suchanové a Terezy Ješátkové dostává až dnes. Teorie umění v podání Freelandové je čtivou knihou, napsanou populárně naučnou formou. K tomuto dojmu jistě přispěl i zdařilý překlad, kterému ale nelze nevytknout přechylování ženských jmen zahraničních autorek. Kniha tohoto formátu, která velmi samozřejmým způsobem pojednává i o genderové revoluci v umění, by měla obsahovat alespoň vysvětlení či poznámku, proč se překladatelky takto rozhodly. Poměrně zásadnějším problémem překladu je zvolený název knihy, kdy se z původního Art Theory: A Very Short Introduction překladatelky spokojily s pouhým Teorie umění.
Freelandové nešlo o vyčerpávající výčet dat, o který se tradičně pojaté knihy tohoto typu snaží. Hledala jiný klíč. K jeho nalezení ji inspirovala roku 1997 konference v Novém Mexiku v Santa Fe, kde se tradiční setkává s moderním, do čehož vstupuje rozbujelý turistický ruch. To vše zde koexistuje a mísí se ve zvláštní směs. „Santa Fe samo o sobě poskytuje ucelený mikrokosmos nejrozličnějších uměleckých výstupů a prolínání směrů a podobným způsobem bych chtěla postupovat při psaní této knihy.“2 Předestřená směsice tradičního přístupu k teorii umění a moderního či cíleně rušivě vybraného prvku v řetězení událostí, děl a osobností se dávají poznat z každé stránky knihy.
Dále autorka přiznává, že zvolila pracovní taktiku šoku. Ta je patrná hned od prvních stránek, neboť kniha začíná současným světem umění, což je pro přehledovou literaturu přinejmenším podivné. Sex a krev hned v úvodu knihy je pojetí skutečně šokující a zastáncům tradičního způsobu referování (například po osobnostech, teoriích, uměleckých směrech a podobně) se může zdát až pobuřující. Podle mého názoru ale autorka našla způsob, jak promluvit k současnému čtenáři a jak ustavit mezi klasickými teoriemi nový pořádek, který nám pomáhá lépe jim porozumět.
Jednou ze stěžejních otázek, která prochází jako nit labyrintem této knihy, je: Zda má umělecké dílo vůbec nějaký význam. Při hledání odpovědi je zřejmý odlišný přístup od tradičně pojatých sborníků vydaných estetiky a historiky umění. Ve srovnání s výkladem Wolfganga Isera v knize Jak se dělá teorie3 musíme zdůraznit, že jde o literaturu populárně naučnou, která předkládá čtivým způsobem mezní body z teorie umění. Freelandová je profesorkou fi losofi e na Houstonské universitě a jejím dalším oborem je psychologie. Její způsob interpretace a odpovídání si na otázky je fi losofi cký s velkým důrazem na psychologii společnosti a současných čtenářů. Znamená to tedy, že na položené otázky si odpovídá snahou uchopit a vynést na světlo vespod ležící vodítko.
S ohledem na dnešního čtenáře jsou také vybírána témata jednotlivých kapitol: Krása a krev; Paradigmata a záměry; Kulturní křižovatky; Peníze, trhy, muzea; Gender, génius a guerrilla girls; Poznání, tvorba, porozumění; Digitalizace a distribuce. Zdánlivě mnoho neříkající názvy jsou ve skutečnosti zdařilým shrnutím klíčových slov, okolo nichž, nebo pro které, autorka data řetězí. Tak například kapitola Poznání, tvorba, porozumění se zaměřuje na hledání, či osahávání těžko uchopitelného tématu interpretace, což činí skrze komparování a revidování obvyklých teorií interpretace namísto jejich výčtu a přidává teorie psychologické, zejména v současnosti velmi oblíbené studie o mozku a jejich posun od dob Freuda. Velice přínosné jsou pasáže poukazující na změny, které se staly na základě vývoje a zpřístupňování technologií jako jsou CD či internet.
Z názvu a grafi cké úpravy knihy podle návrhu Davida Greguše, která zapadá do celé vydavatelské řady nakladatelství Dokořán, bychom mohli usoudit, že máme před sebou další tradičně pojatou naučnou literaturu z oblasti umění. Proto je obálka neadekvátní obsahu a potenciální čtenáře knihy spíše odrazuje. Ta je totiž napsaná pro širší i odbornou veřejnost a hovoří přímo k dnešnímu čtenáři. Nespadá tedy do kategorie odborných vědeckých studií, kterým porozumí jen hrstka zasvěcených, jak se z obálky může zdát, k čemuž přispívá i výše rozebíraný název knihy. Návrh je zjevně dobře grafi cky vyveden, bohužel se však s obsahem knihy míjí. Srovnáme-li Freelandové Teorii umění s knihami, které u nás v poslední době v překladu vyšly, pak jde o zajímavý počin, ukazující současný náhled na teorii prostřednictvím zcela jiného narativního způsobu, který dává možnost širší čtenářské veřejnosti nahlédnout do teorie umění.
1 Ponechávám přechylování jména autorky a citovaných podle vzoru nakladatelství.
2 Teorie umění. Freelandová, Cynthia. Překlad Stanislava Jurčíková Suchanová a Tereza Ješátková. Dokořán, Praha 2001, ISBN: 978-80-7363-164-2, str. 11.
3 Jak se dělá teorie. Iser, Wolfgang. Přeložil Petr Onufer. Praha, 2009. ISBN: 978-80-246-1672-8