Tlak 49 barů je teoretické nejzazší místo, do kterého je možné se potopit, aniž by potápěče rozdrtila tíha oceánu. Autorský projekt studentů napříč Katedrou alternativního a loutkového divadla, jenž uspěl v rámci nového systému vnitřní soutěže inscenací do divadla DISK, je inspirován právě touto symbolickou limitní hodnotou.

K tvorbě inscenace pomohla autorskému týmu nejen vlastní potápěčská zkušenost ze Slovinska, ale například i publikace Hvězdy pod mořem Trevora Nortona, což je sborník životopisů prvních potápěčů. Z tohoto díla a dalších knižních nebo filmových zdrojů však zazní v inscenaci pouze několik málo útržků. Inscenátorům totiž posloužily především jako vstupní materiály pro vytvoření žádoucí atmosféry; 49 barů divákům rozhodně nenabízí životopisné vyprávění o slavných osobnostech potápění. Svou formou připomíná inscenace spíše rozvolněnou lyrickou črtu, která v sobě kombinuje především umělecký přednes a koncert. Během ní pak můžeme sledovat pouze náznak dramatické zápletky o potápěčce (Anežka Kalivodová), která se rozhodne pokořit oněch 49 barů.

V inscenaci došlo do jisté míry i k překročení hranic mezi jednotlivými rolemi tvůrců. Vedle herců (Eliška Hanušová, Eliáš Jeřábek a Anežka Kalivodová) totiž v inscenaci vystupuje i režisérka Viktorie Vášová, dramaturg Boris Jedinák a scénograf Mikoláš Zika. Tento princip rozpouštění bariér ostatně naznačí již první obraz, kdy všichni společně nastoupí na scénu a prvních několik minut společně vytváří dojem plavby. Používají přitom velice minimalistické prostředky, například pohupování na vrzající podlaze, lehké foukání do mikrofonu, naklánění vaničky s trochou vody nebo třepotání vlhkou vlajkou. Obdobně minimalistická je i scénografie, která představuje loď pomocí jednoduché kovové kostry se stožárem a kapitánským můstkem.

Přestože by se mohlo zdát, že ve spojení s podmořským světem budou inscenátoři pracovat především s vizuálními vjemy, u 49 barů je dominantní složkou hudba, ať už ve formě zpěvu kultovních hitů nebo rozmanitých zvukových ruchů. Tvůrci ji vytvářejí na scéně živě, a dokreslují tak putování potápěčky Anežky Kalivodové, která jako jediná vytváří hereckou postavu. Písně Only You (And You Alone) od The Platters i White Rabbit od Jefferson Airplane jsou zároveň natolik dobře zvoleny, že v kontextu jednotlivých obrazů získávají překvapivý a nový význam. Milostná serenáda od The Platters již není pouhým vyznáním lásky druhému, ale náhle lze anglický text číst jako obrácení sama k sobě, jako výzvu, kterou přijímá i akvanautka. Vždyť pouze člověk sám je jedinou překážkou ve splnění svých tužeb a překonání svých limitů. Podobně jako se Alenka rozhodne následovat bílého králíka, podstoupí hlavní hrdinka, i za cenu ztráty vlastního života, dobrodružný ponor za mezní hodnotu, odkud není možné se vrátit.

Fantaskní snovost podobnou pohádce Lewise Carolla lze hledat i v kostýmech (Mikoláš Zika), kdy má potápěčka stylizovaný skafandr s komicky zvětšovacím sklem, nebo v překvapivé pointě z podmořského baru, kdy si hosté sundají během přípitku helmu. Dětská rozvernost je poté přítomna ve zvukových experimentech, například při vyfukování pěny skrze nástroj podobající se lesnímu rohu. I přes originální nápady však v některých momentech inscenace postrádá důslednější dynamiku a nabízí zbytečně prvoplánové obrazy - plavba na lodi je například znázorněna vytíráním paluby nebo vyvěšením vlajky, což nápadně evokuje scény z Pirátů z Karibiku nebo disneyovských pohádek. I pantomimické podmořské nadnášení působí jaksi zbytečně. Akce na jevišti nepřidávají tématu potápění či překonání limitů další významové vrstvy a nijak je neobohacují, jako v případě hudební roviny inscenace.

Tvůrci si v tiskové zprávě a na facebookové stránce k inscenaci vytkli za cíl vytvořit přesah od potápění k reflexi samotné naší existence, k odvaze překonat sebe sama v každodenním životě. Skrze výsledný formát se však nedaří diváka doopravdy vtáhnout do roztříštěné poetiky nebo rozkrýt zamýšlený záměr, který lze obtížně vysledovat jen v hudební složce. Divák si tak odnáší spíše hudební než divadelní zážitek. Podobně jako se ztratí spojení s potápěčkou používající za volací znak přezdívku Mořský koník, ztratí se kdesi v hloubce 49 barů kontakt i se samotným publikem.