Česká teatrologie je velmi malý obor, přesto se jen v Praze nacházejí dvě velká pracoviště, kde se tento program vyučuje. Jak se od sebe katedry liší, v čem jsou si naopak podobné a jak se bude vyvíjet jejich další koexistence?

Při hledání odpovědí na tyto otázky moje kroky nejprve zamířily k těm nejpovolanějším – nově zvolenému vedoucímu katedry Divadelní vědy, doktoru Martinu Pšeničkovi, a dlouholeté šéfce katedry Teorie a kritiky, docentce Daniele Jobertové.

Je zajímavé, že oba považují za největší výhodu své katedry to, k jaké náleží fakultě. Doktor Pšenička vyzdvihuje prestiž Filosofické fakulty University Karlovy a skutečnost, že studenti mají možnost zapisovat si i předměty z jiných kateder. Naopak docentka Jobertová pozitivně hodnotí fakt, že její katedra je součástí DAMU, a má proto mnohem blíže k divadelní praxi.

 Z toho vyplývá i hlavní rozdíl těchto dvou pracovišť. KDV se zaměřuje spíše na výzkum a výuku dějin divadla. Doktor Pšenička by rád prohloubil výzkumné zaměření katedry a jeho prezentaci ještě více, než tomu bylo doposud. Připomněl rovněž fakt, že v letošním roce se katedře podařilo získat grant na téma Národní divadlo a normalizace. Do výzkumu by rád začlenil i studenty magisterského a doktorského stupně studia, protože podle jeho slov se právě při spolupráci na výzkumu studenti naučí nejvíce. Smyslem teatrologie je podle něj snaha nahlížet z teatrologických pozic na celek kultury.

Pro docentku Jobertovou není zapojení studentů do výzkumu prioritou: „Spíše než klasické teatrology bych ráda na své katedře vychovávala odborníky pro praxi. Studenti KTK během studia absolvují hereckou propedeutiku, stáže v divadlech, dozvědí se něco i o produkci a divadelním marketingu.“ Doktor Pšenička se vymezuje proti zjednodušenému tvrzení, že KTK je škola praktická, zatímco KDV teoretická. „My děláme také praxi svého druhu. Teatrologie musí být nutně obor tvůrčí, jinak je mrtvá.“

Z těchto kateder je to KDV, která přijímá více studentů (do bakalářského programu kolem dvaceti). Doktor Pšenička to vysvětluje tím, že bakalářské studium slouží pouze k „rozkoukání“ studentů na fakultě. Mají si zde ujasnit, jestli je pro ně teatrologie to pravé. Doktor Pšenička také přiznává, že pro některé studenty může být KDV pouze přestupní stanicí, než se jim podaří udělat přijímací zkoušky na režii či herectví na DAMU. Naproti tomu KTK již od bakalářského přijímacího řízení zohledňuje, že v oboru je jen velmi málo pracovních míst, a proto přijímá jen malý počet uchazečů.

Přestože KDV i KTK mají svá specifika a o možnosti sloučení či výrazného propojování vedoucí neuvažují, rozhodly se katedry spolupracovat. Budou si nadále nabízet semináře a přednášky zajímavých zahraničních hostů – jako je například seminář teatrologa Patrice Pavise - a dohodly se i na rozšíření této praxe. Navíc oba vedoucí umožňují svým studentům navštěvovat předměty z druhé katedry a získat za jejich absolvování kredity. Krom toho oba tvrdí, že studentské iniciativě se meze nekladou. Jedním z prvních plodů této spolupráce je podílení se studentů KDV na tvorbě časopisu Hybris.

 

Jak se ale daří naplňovat tyto záměry vedoucích? Zajímavé výsledky nabízí srovnání rozvrhů obou kateder. Hlavní rozdíl je vidět na první pohled – zatímco KDV má jeden rozvrh pro celou katedru od bakalářů po magistry a jen velmi málo předmětů je nutné dělat v určitém roce studia, na KTK má každý ročník svůj vlastní rozvrh. Skutečnost, že díky jedinému rozvrhu pro celou katedru se na přednáškách setkávají studenti zcela jiného stupně znalostí, působí problémy jak studentům KDV, tak i pedagogům. Protože téměř všech přednášek a seminářů se účastní i studenti prvního ročníku bakalářského stupně studia, profesoři musí ve výkladu pracovat i s informacemi, které jsou studentům vyšších ročníků dávno známé. Studenti tak často slyší stejné věci pořád dokola a na hlubší poznání probíraného problému při hodinách nezbývá čas. Navíc je průběh předmětů determinován vysokým počtem studentů - ani při „seminářích“ rozhodně nemají šanci zapojit se všichni, i když se o to profesoři snaží. Na druhou stranu studenti KDV nemají mnoho povinných předmětů, a tak si svůj rozvrh mohou sestavovat svobodněji.

Rozvrh KDV v tomto semestru studentům nabízí celkem 17 předmětů. Dominují v něm přednášky a semináře z teorie (41 % všech předmětů) a historie (také 41 %). V zimním semestru byl vypsán jen jediný předmět věnující se kritice. Praktický předmět v tomto semestru nemáme žádný, studenti ale mají možnost, po dohodě s profesory, absolvovat buď stáž v libovolném divadle, a asistovat tak při vzniku inscenace, nebo takzvanou Teatrologickou exkurzi. 12 % předmětů se mi nepodařilo zařadit do žádné z výše zmíněných kategorií.

Rozvrh KTK nabízí celkem 38 předmětů. V každém ročníku je nejen jiný poměr předmětů věnujících se teorii, praxi, historii a kritice, ale liší se i jejich počet – například ve třetím ročníku bakalářského studia, kdy se studenti musí vypořádat s přípravou na státní závěrečné zkoušky a psaním bakalářské práce, jsou na ně kladeny menší nároky (pouze 7 předmětů) než v prvním ročníku bakalářského studia (12 předmětů). Celkově je na KTK nejvíce teoretických předmětů (34 %). Praktické předměty jsou až na druhém místě s 24 %. Historie a kritika mají překvapivě shodně po 16 %. Zbytek předmětů (10 %) nenáleží ani do jedné z těchto kategorií. Krom toho mají studenti ve třetím ročníku bakalářského studia povinnou stáž ve vybraném divadle.

 

Co na tento stav říkají studenti? Na mé otázky odpovídali ti nejvíce „rozkoukaní“ – posluchači 2. ročníku magisterského studia.

KDV má v současné době 5 studentů druhého ročníku magisterského stupně studia. Na první otázku – proč se rozhodli studovat na této katedře a nevybrali si raději KTK, nejčastěji studenti odpovídali zdůrazněním benefitů Univerzity Karlovy. Jeden student přiznal, že se mu zdálo, že na KDV má vyšší šance na přijetí, a jeden student vyhodnotil jako největší výhodu katedry to, že dovoluje svým studentům se při škole věnovat i jiným činnostem – jako je práce či paralelní studium další školy.

Očekávání studentů bylo zklamáno jen ve dvou případech – nespokojeným studentům chybí větší výběr předmětů a pozastavují se nad nesystematičností výuky. Přesto čtyři z pěti studentů zvažují po dokončení magistra pokračovat v doktorském studiu.

Největší výhody spolupráce kateder studenti spatřují v možnosti rozšíření obzorů a konfrontaci názorů. Podle studentů KDV by se od nás KTK mohla učit historii a my se od ní dozvědět něco o praxi.

Přesto, že na KDV je přijímáno do bakalářského stupně studia čtyřikrát více studentů než na KTK, v magisterském stupni studia se počty studentů vyrovnávají. Druhý ročník magisterského studia KTK má v letošním roce šest studentů. Na tuto katedru je nalákalo hlavně její blízké spojení s divadelní praxí, ale i spřízněnost s dramaturgií a žurnalistikou. I zpětně si studenti spojení s praxí pochvalují, někteří by rádi praktické předměty ještě rozšířili. Za největší výhodu katedry považují to, že se naučili kriticky myslet a smysluplně argumentovat. Oceňují také možnost setkávat se s významnými osobnostmi jak divadelní teorie, tak i praxe. Chybí jim ale větší možnost samostatného výběru předmětů. Jedna studentka si posteskla, že se KTK izoluje od ostatních kateder DAMU. Po dokončení magisterského studia dva studenti uvažují o doktorském studiu, jeden se chce věnovat praktickému divadlu, jeden by se rád dále věnoval kritice a dva mají jiné než divadelní ambice. Všichni dotazovaní vidí přínos spolupráce kateder hlavně v rozšíření a obohacení redakce časopisu Hybris.

A jaké mají po absolvování kateder studenti možnosti uplatnění? Kdo by rád zůstal ve výzkumu, může pracovat na Akademii věd či v Institutu umění – Divadelním ústavu, ale je patrné, že na obou těchto pracovištích není mnoho pracovních míst a tato situace se pravděpodobně v budoucnosti nezlepší. Šance uchytit se v profesionálním divadle jako dramaturg je ještě menší, vzhledem k tomu, že se o tyto pozice ucházejí nejen absolventi těchto dvou kateder, ale také dramaturgové z DAMU. Další možností je práce v oblasti divadelní kritiky, ale vzhledem k malému počtu divadelně zaměřených periodik v České republice nemají ani zde studenti velkou naději. Odpovědnost je zde samozřejmě z velké míry na studentech. Každý student, který chce po studiu zůstat v oboru, se musí již během studia snažit rozšířit si své pole znalostí a dovedností co nejvíce samostatně a profilovat se individuálně do té míry, do jaké mu to jeho katedra umožňuje. Jednou z možností rozšíření studentského „portfolia“ je spolupráce KTK a KDV, protože obě katedry se od sebe jistě mají navzájem co učit.