Hravost a radost ze hry, to je inscenace Sherlock Holmes: Pes, kde si herci chtěli zařádit bez autority režiséra, a nutno povědět hned na začátku, že se jim to daří.
Inscenace je kolektivním dílem herců Adama Kubišty, Mikuláše Čížka, Adriany Máčikové a Andrey Ballayové. Ti jsou také autory textu, který vznikl na námět románu Arthura Conana Doyla Pes baskervillský. Sherlock Holmes a jeho věrný společník doktor Watson řeší „záhadnou“ smrt sira Charlese Baskervilla, za kterou údajně stojí tajemný krvelačný pes, který postupně zabíjí příslušníky tohoto rodu. Jak se nakonec ukáže, vše byl ale jen výmysl doktorky Jane Mortimerové. Ta tímto chtěla přilákat do Devonshiru, kde se většina hry odehrává, více turistů, aby tak mohla zbohatnout na prodeji upomínkových předmětů. Posláním inscenace je brát život s nadsázkou, neřešit zbytečnosti a udržet si nadhled ve všech situacích, jak to dělá Sherlock Holmes v podání Adama Kubišty. Detektiv zachovává chladnou hlavu i v přímé konfrontaci s Ďáblem (Mikuláš Čížek). Holmesův klidný až lhostejný pohled prostupuje celým prostorem a Ďábel začíná vypadávat ze své role zla. Stává se z něj uzlíček nervů, který si musí utvrzovat svou existenci slovy „pokud uvažuji, tak přeci existuji“. Po nabití nové jistoty jej ale detektiv uzemní větou „Uvažujte víc!“.
Autorem scény je Karel Czech. Tvoří ji trojdílný paraván, v jehož pravé a levé části jsou dveře. Uprostřed je ve vrchní části oponka, která zakrývá prostor pro hru marionet. Zavřená červená opona však představuje také jukebox, ve kterém si Watson pouští oblíbenou gramofonovou desku. Pod oponkou se nachází větve s hlínou znázorňující zákeřná blata. Ta pak dohrávají sami herci ve scéně návštěvy Watsona u sester Stapletonových. Všichni si sundávají boty, aby nezablátili obývací místnost. Tento úkon připomíná až rituál, nepochybně je to činnost, kterou vykonávají obyvatelé blat denně. Hrací prostor pak doplňuje ještě malý stolek a židle. Popsaná scéna se po celou dobu nijak nemění, i přesto nemá divák problém rozlišit, ve kterém prostředí se postavy zrovna nachází. Zmíněné dveře slouží hercům k rozehrání situací, do kterých zachází jako jedna postava a vychází jako druhá, protože každý z herců hraje více než jednu roli.
Podstatnou část inscenace tvoří loutkohra v prostoru ve střední části paravánu. Některé postavy mají dvojí podobu – živý herec a loutka. Marionetu Watsona zastihne na blatech bouřka a fujavice. Zmítá se ve větru, šlehají jej větve stromů, z nebe se na něj valí voda a ve chvíli, kdy se oponka divadélka zatáhne, je z portálu před paravány smeten Watson Mikuláš Čížek s velkými větvemi v ruce. Kromě marionet je možné vidět i loutku břichomluveckou, která představuje postavu sira Henryho Baskervilla. Jeho projev je zpomalený a naivně roztomilý. Jeho odchod ze scény řeší inscenátoři pokaždé stejným způsobem. Ve chvíli, kdy postava řekne vše, co bylo pro danou chvíli třeba, nastane trapná chvíle ticha a po ní se Henry vzdaluje se slovy, že musí odejít na toaletu, a je schován do kufru.
Sherlock Holmes Adama Kubišty je lehce narcistní přemýšlivý velikán, v jeho pohledu se zračí geniální chytrost detektiva, kterou doplňuje potutelný úsměv, který značí nadhled nad sama sebou i nad věcmi kolem. Není nic, kvůli čemu by mu stálo za to se rozčilovat. Naproti Holmesovi stojí trochu hloupý a naivní doktor Watson Mikuláše Čížka, který se ze všech sil snaží vyrovnat svému detektivnímu vzoru. Komické jsou zejména jeho výstupy, kdy se snaží dedukovat: divákovi se zdá, že vidí jeho mozkové závity, které se točí na plné obrátky, aby ústa vyslovila obrovskou myšlenku podobného typu, jako „1 plus 1 jsou 2“. I přesto, že obě herečky hrají dohromady čtyři ženské postavy a přecházejí z jedné do druhé v krátkém časovém intervalu, je divákovi vždy jasné, která z postav má slovo. Je to přesným odlišením jejich charakterů. Matylda Adriany Máčikové vypadá na první pohled jako jednoduchá dívka, ale za svým naivním pohledem skrývá odhodlanost k vraždě; naproti tomu její Gerta je tvrdá děva z blat, která jedním pohledem uzemní doktora Watsona. Jane Mortimerová Andrey Ballayové upoutává svou krásou, které si je vědoma a umí ji náležitě nosit. Sherlocka Holmese se snaží odzbrojit pohledem, aby udělal to, co si ona přeje. Když jí to nevyjde, s obdivuhodným klidem to přejde, jako by se nic nestalo; Ballayové Herta je pak protikladem k sestře Gertě, spíše uzavřenější a vždy připravená potvrdit její slova o psu baskervillském.
Účelem inscenace je rozesmát a navodit pocit nadhledu nad životem, a to se autorům inscenace podařilo. Pokud snad budete pochybovat o své existenci, tak uvažujte - víc.