Taneční odpoledne, předznamenané tanečním V nás o něco dříve, v sobě nabídlo tři samostatné kratší pohybové tvary. Všechny vznikly ve zkušebnách Pražské HAMU a odtančily se na hlavním sále La Továrny. 

První Exit 44. Taneční minimalismus. Tři dívky, tři ženy. Samy v prázdném prostoru, samy se sebou, vedle sebe, ale skoro nikdy spolu. Potkají, dotknou se jen výjimečně. Ale ani při takovém kontaktu si sebe navzájem nevšímají. Dotýkají se bezmyšlenkovitě, automaticky, strojově: bez emocí. Takové jsou ostatně stále. Bez emocí. Jen upřené pohledy, svým způsobem sveřepé – vůle, občasné záblesky vůle. Vůle k dalším pohybům. A dalším. Strojově. Stále dál a dokola.

Mrazivá atmosféra precizně odosobněného tance, který je ale ve své podstatě hluboce lidský. Vzbuzuje strach, strach z osamělosti, opuštěnosti a prázdnoty. Dotýká se našeho smutku, našich obav, nás samých a hlavně: k ničemu nás nenutí, nic nám nepodsouvá; pouze nabízí prostor korigovaný vytyčenou atmosférou. Střih.

Kroky ve tmě. Mělký dech. Přelet helikoptéry a proud světla. Kmitne a zmizí. Odhalí tři lidi. Vyděšené? Další helikoptéra a další kmitnutí světla. Série výstřelů. Po chvíli hudba à la Buena Vista Social Club. Začíná ARTI-ŠOK.

Na hudbu se tančí, po předchozím pokusu překročit barmskou hranici džunglí nastává kubánské pouliční veselí. Netrvá dlouho. Náhle se odhalí zadní prospekt s přísnou dámou v růžové blůzce, která pomalu předříkává francouzská slovíčka a písmena. Tanečníci se v nově nastolené škole snaží chovat způsobně, dávat pozor 25 TTTTT a nevyrušovat. Problémem je složení žáků: dvě děvčata na jednoho chlapce, to nemůže dělat dobrotu. Holky se začínají pošťuchovat, řádění se postupně stupňuje, až vyvrcholí na zemi v jedné velké hromadě. Učitelka je zakryta a tím jsou žáci vypuštěni se svými nově nabytými vědomostmi do světa.

Opatrně zkouší vyslovovat francouzská slovíčka. Vzájemně si pomáhají při pilování výslovnosti a časem získávají pevnější půdu pod nohama, jistotu v nově poznaných zvucích – slovech. A k tomu se pohybují. Zpočátku nesměle, ale s větší slovní jistou získávají i větší jistotu taneční. Každý z nich je schopen vyslovovat pouze pár slov, a tak musí dojít k jejich propojení, aby mohly vznikat větší celky. A opět: jako se propojuje zvuk, propojují se i jednotlivá těla. Ne vždy ale k sobě slova patří, ne vždy se těla dohodnou. Nastávají konflikty.

Osvojení francouzštiny je ztvárněno růžovým oblečením, do kterého se ve správný čas tanečníci svlečou – šok. Ostatně i paní učitelka byla takto poznamenaná. Barva vystihuje chuť francouzské výslovnosti a k tomu se připojuje i choreografi e. Ta se pokouší převést do pohybu esenci francouzských hlásek a slov – artikulovat je tancem. A to vše s výraznou porcí nadsázky, sebeironie – zkrátka humoru. Tomu odpovídá i závěr, kdy se všichni společně s tanečníky podíváme na miniohňostroj. Chvíle hvězdiček a konec francouzsko-růžové hříčky. Trojici uzavírá opět vážné V nás. Jde o jistý návrat k nám samotným, o návrat do našeho nitra. V pruhu tlumeného světla tančí žena. V cyklech schematicky opakuje svou pohybovou sérii. Tma. A do ní přichází améba. Amorfní tvar tvoření množstvím drobných zelených svě- týlek, která se nejrůzněji přeskupují. Pohybují se. Pulzují. Jako hvězdy, jako naděje.

V nás silně využívá light design, tedy nápad s ozdobením těl tanečníků zelenými světýlky, která krom běžného svícení zvládnou i poblikávat. Místy jsou lehce osvícena i těla všech čtyř tanečníků, ale většinu času se choreografi e spokojí (a nutno dodat, že zcela právem) pouze se světýlky. Ta nezůstanou na tělech interpretů po celou dobu, ale v průběhu představení jsou sundána a využívána pro artikulaci prostoru-vesmíru. Staví se z nich koridory, kloužou prostorem a v závěru se rozlétnou ze středu do všech stran. Exploze efektivity.

Před diváka jsou pokládány výrazně výtvarné dynamické obrazy, které v určitých chvílích umožňují až rozrušení vnímání prostoru. Nechávají diváka plout v neohraněnosti temnoty a jako jediné, zčásti i hrůzu budící záchytné body mu slouží drobná světýlka. Je to jako pozorovat hvězdy. Jako vyčistit náš pohled od všeho pevného, materiálního a nechat se unášet nekonečnem. Sám sebou. Světem v nás. 

Exit 44 choreografi e: Soňa Kupcová ARTI-ŠOK choreografi e: Veronika Beňová V nás choreografi e: Jitka Veselá St 19/05 -> 17:00 La Fabrika - Velký sál