Ať už Superman přesvědčoval čtenáře, aby podporovali Červený kříž, nebo Jerieho a Matějíčkův kreslený dobrovolník ukazoval, jak lze ve službách organizace Člověk v tísni dělat zázraky, vždycky šlo o stejný princip: superhrdina nabízel obyčejným smrtelníkům možnost osobně vykonat záslužný čin. Neziskovky stejně jako tradiční komiksy vyjadřují ideální stav společnosti. Je však otázkou, jak moc se japonští otaku odlišují od vět- šiny obyvatel téhle planety – kde kdo žije jen v představách o světě, který ho obklopuje, věří v hrdiny v podobě neziskových organizací, politiků, či (dosaď si svého superhrdinu), spoléhá na ně, a má tak pramalé povědomí o skutečném dění a stavu věcí.