Veronika Švecová

Po Čechovově Platonovovi pokračovali studenti 4. ročníku činohry DAMU inscenací Shakespearovy Bouře, která jim umožnila ukázat se v úplně jiném temporytmu a stylu herecké práce. Radost ze hry byla nevídaná, verva, s jakou celý večer odstartoval, však vedla k prapodivné nerovnováze v komunikaci mezi jevištěm a hledištěm. Dříve než se dostanu k samotné inscenaci, chtěla bych před závorku vytknout situaci, v jaké jsem se s touto Bouří poprvé setkala a která tedy formovala mé první dojmy z ní.

Trojice účinkujících, kteří mezi sebe jednou za čas přiberou nějakého „hvězdného hosta“, se usazuje za své mikrofony a zařízení se zvukovými bankami. Po úvodním úryvku z blíže nespecifikovaného rozhlasového pořadu se spouští improvizační krasojízda balancující na hranici trapnosti, kvalitního slovního humoru, situační komedie a absurdity: Radio Ivo – improvizovaná rozhlasová hra s podtitulem Život nedoceníš.

Ano, čtete správně, nejedná se o překlep. Zatímco Lonely Planet nabízí cestovatelské průvodce po celém světě, je Lonely Palette průvodce světem výtvarného umění.

Výjimečným projektem, který se snažil ve složitých podmínkách karantény spojit umělce s diváky jinak než přes obrazovku, se stal Art Parking. Sled kulturních akcí, který se může honosit titulem „jediný multižánrový drive-in festival“.

Čtveřici premiér inscenací letošního absolventského ročníku Katedry činoherního divadla pražské DAMU uzavřel 23. ledna titul Bratři Karamazovi. Když se ohlédneme za činoherní nabídkou v Disku, není volba Dostojevského románu nijak překvapivá. Studenti KČD se při dokončování svého studia jen málokdy setkají s jiným než klasickým titulem a letos to platí dvojnásob, jelikož soubor Činohra 16:20 se tímto směrem zřetelně profiluje. Obsáhlý Dostojevského román během půldruhé hodiny divákovi servírují v rychle se měnícím tempu se vší vážností existenciálních témat, marností nad rozpadajícími se rodinnými i romantickými vztahy, ale i s drobným groteskním nadhledem nad postavami.

Dalším projektem tzv. open callu Katedry alternativního a loutkového divadla, který se během letošní sezóny nabízí divákům divadla Disk, se stala inscenace Rockets and Bombs - Identity series. Projekt slučuje část anglického a část českého programu KALDu, angličtina se tu mísí s češtinou. Po své identitě pátrají herci Jiří Brnula, Daniel Horečný, Fedir Kis, Lenka Nahodilová a Sai Psyn pod režijním vedením Tinky Avramové. Slíbené hledání a zkoumání identity je bezesporu lákavým tématem, které v umění a v lidském životě obecně nikdy neztratí na aktuálnosti. Na druhou stranu je to i velmi vágní pojem, který sice dobře vypadá na papíře, jenže naplnit ho konkrétní jevištní akcí se v tomto případě ukázalo navýsost problematické. 

Přímé přenosy z londýnského Národního divadla známé pod značkou NT live jsou dnes již zavedenou praxí, která umožňuje divákům z nejrůznějších zemí sledovat živě představení třeba i přes půl planety. Slavná jména účinkujících (Benedict Cumberbatch, Ian McKellen, Ralph Fiennes, Tom Hiddleston, Helen Mirren, Fiona Shaw a další) lákají nejen pravidelné návštěvníky divadla. Jenže přenést divadlo do kina není jen tak, a právě na úskalí tohoto fenoménu se podrobněji podíváme. Ačkoliv původní myšlenka živých přenosů pochází z Metropolitní opery, já se zaměřím na londýnské Královské národní divadlo, jelikož zde je má divácká zkušenost nejbohatší. Východiskem mi budou inscenace Podivuhodný případ se psem, Frankenstein (obě verze, tedy Benedict Cumberbatch v roli doktora Frankensteina a Jonny Lee Miller jako Frankensteinovo monstrum i vice versa), Hamlet z roku 2015 v hlavní roli opět s Cumberbatchem, Král Lear s Ianem McKellenem, Richard II. letošní sezóny, Šílenství krále Jiřího, Coriolanus, Válečný kůň, Kdo se bojí Virginie Woolfové a Heda Gablerová.

Organizátoři festivalu loutkového divadla v Banské Bystrici si jako většina profesionálů tohoto divadelního druhu kladou za cíl bourat klišé, že loutkové divadlo jsou jen pohádky s marionetami pro děti. Na pomoc si tento rok pozvali 17 souborů z devíti zemí Evropy a Latinské Ameriky.