Úsměv Mony Lisy je záhadou už po celá staletí. Co nám chce tato žena říct, jaké tajemství se skrývá za jejím úsměvem? Je v něm snad uložena jakási důmyslná šifra či nějaké poselství budoucím generacím? Podívejme se na její zvláštně zúžené chřípí nosu, oteklá oční víčka a odulé tváře. Nabízí se teorie, že obraz Mony Lisy není ve skutečnosti ani ztělesněním ženského principu a ani Leonardovou šifrou, ale že je portrétem alergičky, které se ve venkovní krajině brzy spustí rýma. Interpretace, že se této mladé ženě pózování náročnému umělci už zajedlo, a za jejím úsměvem tak může být vidina toho, jak mu bodá svícen do břicha, může být také nasnadě. Velkou otázkou zůstává především inteligenční kvocient dámy, neboť její úsměv nemá daleko od přívlastku „přiblblý“ a zdá se, že ta vůbec netuší, kde se právě nachází a co se okolo ní děje. Mona Lisa klidně může být ženou s alergií, ženou hysterickou či prostoduchou, a její úsměv tak může být výrazem alergické reakce, záchvatu agrese či nedostatečné mozkové kapacity. Nebo může být prostě jen divný. A klidně i nepovedený. Je tento úsměv skutečně tak unikátní a tajemný - či je unikátní a tajemný proto, že jsme si zvykli ho tak vnímat?