#41 NE!MUSÍŠ TO VYDRŽET – FAMU EDITION 

Rozhovor se zástupci iniciativy NE!MUSÍŠ TO VYDRŽET na FAMU, která původně vznikla na DAMU, studentkami Katedry scenáristiky a dramaturgie FAMU Hermínou Peričovou, Adélou Škvrnovou a Ráchel Absolonovou o tom, jak odlišné podmínky panují na obou fakultách AMU. Jak iniciátorky hodnotí svoji předlohu z DAMU a vydají se v jejích šlépějích, nebo zvolí odlišný přístup? Přinesla ombudsmanka na FAMU zlepšení společenského klimatu? Jaké prostředky nabídla pro nakládání s podobnými kauzami na fakultě?  Nápad založit NE!MUSÍŠ TO VYDRŽET na FAMU vznikl jeden večer při setkání v Ponrepu. Impulzem byl především návrat do školy z distanční výuky a nutnost opět naživo potkávat studenty i pedagogy, o nichž věděly, že jejich chování je problematické. 

 

V  Ponrepu jste mluvily o problémech, které se vrátily po konci online výuky. Znamená to, že během distanční formy studia vymizely? Nebo nebyly tak vidět jako během prezenční výuky? 

HERMÍNA: Během onlinu jsme se nemusely s lidmi a situacemi konfrontovat naživo, protože jsme byly uzavřený doma. Jasně že byly problémy i v online režimu, ale šlo vyloženě o prvek osobní konfrontace, kdy musíte potkávat pedagogy i studenty, o kterých víte, že se chovají problematicky. 

RÁCHEL: Problémy se spíš proměnily. S onlinem se objevily nový věci a zastínily ty ve škole. Ale i tak se toho dělo dost a souvisí to s tím, co chceme řešit. Samozřejmě to má taky spojitost s načasováním iniciativy na DAMU na jaře. Následovalo zkouškový a pak prázdniny, takže nic nevzniklo. Vrátily jsme se k tomu na podzim, kdy už byla energie se tomu věnovat. 

ADÉLA: Během léta debata mezi studenty určitě probíhala, protože už předtím byla snaha navázat na iniciativu z DAMU, ale od úplně jiných lidí z fakulty, kteří se začátkem akademickýho roku měli moc povinností. Zkontaktovaly jsme je, ale udělaly jsme to znova a po svém. 

 

Dělo se nekorektní chování spíš v rámci přednášek a seminářů nebo mimo výuku samotnou? 

HERMÍNA: Mluvím jen za sebe, protože od ostatních ještě nemáme data. Dotazník jsme koncipovaly tak, abychom zjistily, jestli se problematický chování děje víc ve škole nebo mimo výuku. A teprve až ho uzavřeme, budeme moct mluvit obecně. V tuhle chvíli na to nejsme úplně schopný odpovědět. 

 

Dobře, pojďme se tedy bavit o vaší osobní zkušenosti. 

HERMÍNA: To, s čím jsem měla problém já, se dělo spíš mimo školu. Těch zkušeností bylo víc – jedna mimo školu a jedna během výuky.  

RÁCHEL: To, co říkáme, jsou naše osobní hypotézy, nebo vyvozujeme na základě pár případů. Ale to, kde se to odehrává, hodně závisí i na typu problému. V dotazníku se zabýváme hodně širokou škálou záležitostí. Spousta z nich se děje jenom při osobním kontaktu. Některý problémy, který se týkají třeba politiky školy ohledně řešení problémů, probíhaly i během onlinu. 

 

Jaké konkrétní spouštěče, kromě přechodu z distančního modu, vás přiměly iniciativu založit? 

RÁCHEL: Jedním ze spouštěčů byla i iniciativa na DAMU, protože vznikla před námi. Po ní nás napadlo, že něco takovýho by bylo potřeba i na FAMU. Bylo veřejným tajemstvím, že se na škole taky dějí věci, který většině lidí nepřipadají správný, ale vlastně se s tím nic moc nedělá, nebo se to zvláštním způsobem obhajuje. 

 

I když teď ještě sbíráte data v dotazníkovém šetření, můžete nastínit další kroky? 

HERMÍNA: I my uvažujeme o performanci, ale v hodně jiným stylu. Nicméně performance je krátkodobá věc. Dlouhodobě chceme zlepšit situaci na škole, zajistit osvětu a zároveň i spravedlnost, aby se studenti cítili dobře. Aby věděli, že škola jim v krizových situacích může pomoct, že se za ně někdo postaví, což se v minulosti spíš nedělo. Chceme sepsat i konkrétní požadavky, které na školu budeme mít, a vyvíjet tlak, který bude zastupovat hlas studentů a bude nezávislý. 

 

Procházely jste už ta data? Jsou témata, která se opakují? Máte už alespoň předběžné výsledky? 

RÁCHEL: Dotazník se skládá ze zaškrtávacích odpovědí, ale je zde i daný prostor pro výpovědi. Těm se zatím nevěnujeme a budeme je řešit, až to uzavřeme. Nicméně máme hrubou představu o tom, jaký procento lidí a z kterých kateder dotazník vyplnilo. To nám ukázalo, že zájem je z celé školy. 

 

Zmínily jste, že máte odlišnou výchozí situaci v podobě ombudsmanky. V té souvislosti se ptám trochu s nadsázkou, není ta iniciativa zbytečná? Není tohle v gesci ombudsmanky? 

HERMÍNA: Tady byly už od začátku šílený politický boje ohledně samotnýho institutu ombudsmana. Jeho role byla zpochybňována. Začátkem února proběhne volba nového ombudsmana, která už měla proběhnout dvakrát. Stávající ombudsmanka nemůže v některých případech pracovat tak, jak by jinak mohla. Funkce ombudsmana je výnosem děkanky ukotvená tak, že má taky vyvíjet určitý způsob tlaku. Má mediovat problémy studentů i pedagogů, kdežto my vystupujeme čistě za studenty a nejsme nijak spojeni s institucemi školy ani ombudsmana. Paní ombudsmanka jde například cestou workshopů, osvěty a my se snažíme zacílit na konkrétní problémy a požadavky studentů. Myslím si, že se tak navzájem posilujeme. Vyvíjíme tlaky na to, aby se škola posunula, z odlišných pozic. Ale jak jsem už řekla, byly tu problémy s přijetím samotné instituce.  

 

A vědí studenti, že se můžou obrátit i na školního psychologa? 

HERMÍNA: Jak kdo. Ale především, když zjistíme, že máme problém se šikanou, bude moct ombudsmanka udělat třeba workshop nebo modul, kterej to bude řešit. 

 

Jak vnímáte to, že o volbu ombudsmana na DAMU byl tak malý zájem, že nikdo nebyl zvolen kvůli nízké volební účasti? Přitom iniciativa na DAMU vyvolala obrovský (i mediální) ohlas. Není to tedy jen nafouknutá bublina? 

HERMÍNA: Oni byli první, kdo se do něčeho takového pustil. To hraje určitou roli v tom, proč se to tak stalo, a že ta performance byla silně emotivní. Jejich výpovědi jsou hodně naléhavé, i vzhledem k tomu, co jsem slyšela od lidí z DAMU. Situace na škole fakt nebyla a není dobrá. A co se voleb ombudsmana týče, povědomí o té instituci pořád není mezi studenty zakořeněno. Hodně lidí neví, jaké pravomoci vlastně má. I na FAMU je institut ombudsmana nový, ale třeba na Palackého univerzitě v Olomouci jej mají už delší dobu. Je to model, který se teď rozjíždí, začíná fungovat a nově se o něm bavíme. Oproti zahraničí, kde už funguje a má tradici.  

 

Neselhala v tom případě DAMU nebo iniciativa v tom, aby studentům vysvětlila, proč je pozice ombudsmana důležitá?  

ADÉLA: Na DAMU mohla panovat malá důvěra v ten institut. Vzpomínám si, že v létě koloval po sociálních sítích inzerát na post ombudsmana. Tam bylo napsáno, že je to jenom na dohodu o provedení práce a strašně nízká odměna, takže i tohle mohlo možná snížit kredibilitu v tom smyslu, že se do toho lidi nechtěli ani zapojovat.  

 

Je to problém školy, nebo komunikace škola – iniciativa?  

HERMÍNA: To není otázka na nás. Věřím tomu, že holky na DAMU k tomu měly nějaký postoj, ale já za ně mluvit nemůžu. Nevím o tom tolik, abych z toho mohla vyvozovat důsledky. 

ADÉLA: My ani nevíme, jak tam ta spolupráce probíhala. 

 

Nepřijde vám pozdě představit výnos až během voleb? Nebylo by lepší, aby se s ním studenti mohli seznámit předtím, a na základě toho vybrat kandidáta/ku s koncepcí, která bude pro školu nejpřínosnější? 

ADÉLA: U nás ombudsmana volí senát, ne studenti.  

 

Ale i studenti mohou ovlivnit rozhodnutí senátu. 

HERMÍNA: Paní Laurenčíková byla jediná kandidátka. Což je věc, která v tom hraje roli. A ten výnos někde na webu visel, dalo se to vyhledat. Nicméně tahle tahanice se týká hlavně senátu, kde to zašlo až do trochu absurdních rovin.  

 

Není nesmyslné oddělovat věci v tom smyslu, že tohle je věc senátu? Vy jako akademická obec jste kontrola senátu, on je odpovědný vám. 

HERMÍNA: To jsme úplně neřekly. Paní Laurenčíková byla jediná kandidátka, takže koho jiného můžeme zvolit? Buď se nikdo nezvolí a ona musí odejít, nebo se volby pozastaví a přesunou, což se stalo teď. Čeká se, jestli ten výnos bude právně v pořádku, aby mohla být paní Laurenčíková zvolena. A teď je otázka, jestli se přihlásí i někdo jiný. A k té koncepci, co může ombudsman dělat a co dělá paní Laurenčíková se konalo kolokvium. (Ke koncepci ombudsmana a konkrétní náplni v případě paní Laurečníkové, pozn. red.) Byla otevřená diskuse a daly se probírat věci právě i se studenty. Byla to velká příležitost seznámit se s institucí, a zeptat se přímo i paní Laurenčíkový. My za iniciativu jsme se vůči senátu už jednou vymezily, když se ty volby přesunuly. Napsaly jsme otevřený dopis, že je problematický, že se volby přesunují. Paní Laurenčíková má totiž nějaké věci v řešení, studenti se na ni už obrátili a ona jim s těmi věcmi musí pomáhat. Tím, že se ty volby odsouvají, nemůže pořádně vykonávat věci, které by měla. Vymezily jsme se vůči tomu, že senátoři měli spoustu času se na výnos podívat. Měli jsme na to různé reakce. Už se to na půdě Senátu probíralo a bude se to probírat znovu. My za iniciativu budeme přítomní a znovu se k tomu vyjádříme, protože je pro nás důležitý, aby ty volby už byly a nepřesouvaly se. 

 

Co si osobně myslíte o iniciativě na DAMU a reakcích na ni? 

HERMÍNA: Podle záznamu z jednání Senátu to bylo hodně emotivní. Přišlo mi vyloženě nekorektní, když jeden z profesorů vytáhl osobní informace o jedné studentce, která poskytla výpověď. Mluvil o jejím psychickém stavu, kdy chodila do stacionáře. Myslím, že je neetické vytahovat něco takového na veřejném Senátu. Bylo tam pár situací, který mi přišly vyloženě přes čáru. Tím, že ta performance byla emotivní, tak byl emotivní i Senát. Vzhledem k počtu věcí, které tam padly, bylo jasné, že se proti nim budou pedagogové ohrazovat. Překvapilo mě, kolik vyučujících bralo výpovědi ne jako fakta, ale jako smyšlené věci právě proto, že tolik studentů má se studiem problém. Byl to typický victim blaiming a bylo to hodně crazy.  

 

Nepřijde vám, že načasování performance na konci června bylo nešťastné? Prakticky tak vyloučilo následnou debatu...  

RÁCHEL: Ať se něco uspořádá kdykoliv, nikdy nejde říct, že je to ve špatný čas. Nejde kritizovat to, že někdo se v něčem angažoval a snažil se něčeho dosáhnout, ať už to udělal před prázdninami nebo po nich. Na vysoký škole máme plno povinností během celého roku. A když jsme se teď ocitly ve stejný situaci, vidíme, kolik času zaberou přípravy a domluvy. To je strašně náročný. I my jsme při přípravě dotazníku zjistily, že je těžký najít optimální období. Člověk to má udělat ve chvíli, kdy na to má čas a energii.  

 

Během léta škola funguje v úplně jiném režimu, takže se v té době utvořil mediální obraz, který příliš nesouvisí se skutečným životem ve škole (Nešlo by to celé říci jinak, lépe a jednodušeji?). Nebylo by lepší směřovat aktivity na začátek nového akademického roku? 

HERMÍNA: Určitě k tomu načasování měly pádný důvody a je důležitý za tím lidsky vidět energii a kapacitu, kterou tomu věnovaly. A nemyslím si, že se debata přes léto stopla a pokračovalo se až po něm. 

 

Loni se na veřejnosti objevilo poměrně dost kauz s morálním podtextem. Nepřijde vám, že se už někdy dostáváme do hysterického stavu, kdy se i neověřená nařčení přijímají jako hotová věc, která má sílu člověku zničit život? 

HERMÍNA: Rozhodně bych nepoužila slovo hysterie. Ti lidé mají velkou odvahu a je dobře, že s tím šli ven. Nicméně jsou tady orgány, které by měly posoudit, jaké dopady to pro člověka má. Případ od případu. Nejde generalizovat, existuje více cest, jak to řešit. V případě vysoký školy právě skrze ombudsmana nebo někoho ze Senátu. Pokud je to právní přestupek nebo trestný čin, tak se to už musí řešit jinde. Bohužel v Český republice jsme na tom, co se týče nástrojů spravedlnosti, hodně špatně. Třeba u trestů za znásilnění. Mluvit o zničení života je podle mě velká hyperbola, která k tomu nepatří.  

 

Máte pocit, že je společnost připravená na důstojnou diskusi o etickém chování? Nebo se máme ještě kam posunout, než k tomu budeme schopni přistupovat s důstojností a citlivostí, jakou si to zaslouží? 

RÁCHEL: Oboje, dokud se o tom nezačneme bavit, dokud debata nebude nějaký čas probíhat a dokud nezačne názory měnit, společnost sama od sebe na to nebude nikdy připravená. Ať se ta debata spustí kdykoliv, je to dobře, a čím dřív, tím líp. Jen skrze debatu se společenská témata posouvají. 

ADÉLA: Pokud by připravená byla, tak už o tom není potřeba debatovat. Myslím, že aktivity jako je tato vytvářejí předpoklady k tomu, abychom mohli tahle témata začít řešit.