Milá čtenářko, milý čtenáři,
vítá tě virtuální Hybris!
S koncem prázdnin se pomalu navracíme do školního a pracovního tempa – tedy pokud patříš mezi šťastlivce, kteří z něj na dva měsíce skutečně vystoupili. Se čtyřicátým druhým číslem se Hybris v nových rubrikách definitivně přesouvá na web a bude možné jej číst bez otravného šustění papíru a ohavné vůně čerstvě vytištěných periodik. Kromě absence hmotného artefaktu se ukázala jako nevyhnutelná i proměna samotného obsahu. Internetový prostor může vybízet ke stručnosti vyjadřování a formálním experimentům (tedy alespoň redakci vybídl), což ovšem považujeme za výzvu a běh na delší než jedno- či dvousemestrální trať.
Téma „čtyřicet dvojky“ zní – krize. Za generaci svých vrstevníků si troufám říct, že se v posledních letech potýkáme s vjemy, o nichž jsme dosud pouze slýchali. Kromě koronavirové pandemie a Putinovy agrese na Ukrajině se vypořádáváme například s dlouhodobou hrozbou environmentální. Dosavadní svoboda a blahobyt se poprvé v našich životech mohou zdát ohroženy. Aktivita iniciativy NE!MUSÍŠ TO VYDRŽET ale možná (tedy minimálně na AMU) naznačila, že snad jsme a budeme schopni postavit se na vlastní nohy a vzít zodpovědnost do vlastních rukou. Na krizi nahlížíme v textech z mnoha úhlů – od úvah přes reflexi festivalu Divadelní Flora od Emy Šlechtové a text Jakuba Lišky komentující volbu ombudsmana DAMU až po jednotlivé recenze inscenací DISKu. Přinášíme také rozhovor Sarah Slavíčkové s Maryanou Kozak, doktorandkou katedry autorské tvorby a pedagogiky. Do sekce tvorba přispěla svou povídkou Alexandra Ratajová, bývalá studentka naší katedry.
Za celou redakci ti, milá čtenářko, milý čtenáři, přeji podnětné čtení a ve chvílích skepse doporučuji nahlédnout na krizi nikoliv jako na katastrofu, ale spíše jako na prostor ke změně, rozvoji a obrodě.
Barbora Sedláková, šéfredaktorka