#45 EDITORIAL

Milé čtenářky, milí čtenáři,

vítám vás u čtyřicátého pátého čísla časopisu Hybris. Nenašli byste lepší chvíli na jeho přečtení, než je právě teď. Proč? V návaznosti na číslo minulé, jež se věnovalo budoucnosti, je totiž tématem „pětačtyřicítky“ přítomnost. Chvíle, v níž jako by se odehrávalo úplně všechno. Uznejte sami. Teď bylo před chvíli, ale je i právě… teď.

Trochu miluju citáty a při psaní seminární práce jsem v archivu Národního divadla narazila na jeden od českého dramatika Karla Steigerwalda v programu k uvedení jeho prvotiny: „Kdesi jsem četl, že neexistuje minulost jako taková, existuje jen minulost přítomnosti a existuje jen budoucnost přítomnosti. To je moudré. Vyplývá to z toho, že i minulost i budoucnost se odehrává dnes.“ Minulost, budoucnost a přítomnost jsou neoddělitelně propojeny, asi tak jako diváci a jejich herci, herci a jejich diváci. A přítomností vytváříme jak minulost (a náhled na ni), tak podobu budoucnosti.

Když jsme se s redaktorkami rozhodly vtělit otázku přítomnosti do našich textů, hned dvě se pustily do tématu tvorby pro mladé diváky. Zdeňka Horváthová popsala svou návštěvu norského divadelního festivalu, který se na tuto věkovou skupinu zaměřuje; o divadle pro náctileté na příkladu zahraničních inscenací psala ve své glose také Kristýna Vinařová. V zahraničí, konkrétně na Ukrajině, zůstáváme díky pokračující linii textů Oleksandry Titarové. Tentokrát se podívala na způsob, jímž v přítomnosti zpracováváme minulost, a na to, jak se vzpomínky propisují nejen do síly stále bojovat, ale i do umělecké tvorby. Díky autorčině překladu si můžete navíc v sekci Tvorba přečíst původní ukrajinskou loutkovou hru o nostalgii a vzpomínání na půdorysu současné válečné situace. V redakci nás také zaujalo, jak se divadelní prvky dostávají do těch nejnovějších trendů a fenoménů, s nimiž se denně setkáváme; další reflexe tak otevírá téma teatralizace a prvků tzv. estetiky campu v tvorbě dnešních celebrit a jejich působení na sociálních sítích. Text Veroniky Mackové zase poukazuje na možnosti, jak nás divadelní kostým a maska mohou uchránit před neustálým dohledem kamer.

Esencí přítomnosti je však pro nás divadelníky samozřejmě právě divadlo. A co může být víc přítomné než tvorba nové tvůrčí generace, kterou můžeme sledovat v divadle DISK? V sekci Recenze se v tomto čísle zaměřujeme celkem na šest absolventských výstupů napříč katedrami – a tím pádem představujeme i různé pohledy jejich studentek a studentů na aktuální události.

Jak jsem už napsala: není lepší čas na četbu Hybris než právě teď. I kdybyste stránku otevřeli znovu o něco později, opět to bude v průběhu vašeho teď. Není to fascinující?

Přeji vám čtení, které vás udrží v přítomnosti!

Natálie Bulvasová, šéfredaktorka