Milé čtenářky, milí čtenáři,
čtyřicáté šesté číslo časopisu Hybris jsme se nakonec rozhodli vydat až v září. V období, které může být pro umělkyně a umělce skoro přelomové. Po letní pauze se totiž otevírají instituce, jež v červenci a srpnu nejen šetřily peníze za energie, ale také ladily poslední detaily programů nové sezóny. Hodně z nich navíc proměnilo své vedení nebo začalo procházet transformací – jmenovitě například CED, Studio Alta, Činoherní studio v Ústí nad Labem, Divadlo v Dlouhé, Jihočeské divadlo, ARCHA+ apod. S redakcí tohoto čísla jsme si v případě již představených koncepcí všimli (možná nezáměrného) společného dramaturgického a kurátorského posunu: orientace na generace alfa, Z, ale i spodní hranice mileniálů. Podobné směřování vnímáme pozitivně, jelikož instituce poskytují stále více prostoru mladým tvůrkyním, tvůrcům ale i tématům, jako jsou queer teorie, klimatický žal, self-care, současné navazování milostných vztahů a spoustě dalších. Slovo posun jsme si coby téma aktuálního čísla časopisu Hybris zvolili úmyslně a rozhodli se ho prozkoumat v jeho nejrůznějších významech. Princip ohledáváme i přes vizuál, který pro nás vytvořila student VOŠ a SPŠG Hellichova An Šmeral.
Přirozeně jsme začali uvažovat o tom, co představuje posun pro oblast performing arts. Proto jsem se také rozhodla sepsat studii Hoši, děkujem. V té reflektuji skrze svoji perspektivu postoj mladých generací k fenoménu Nagano spojený s nostalgií, s českou láskou k hokeji, s performováním identity a s hledáním „češství“. Veronika Macková se zase ve svém teoretickém textu rozhodla reflektovat diskutované téma trigger warnings, jež z pozice redakce „hrdých snowflakes“ vnímáme jako zásadní pro recepci jakéhokoliv díla. Téma etiky se stalo důležitým i pro text Báry Smolíkové. Zabývá se totiž mocenskou dynamikou a různými typy interakcí v divadelních představeních. Týna Vinařová k posunu přistoupila prostřednictvím využívání divadelních teorií při zkoumání fenoménu filmových přenosů. Oleksandra Titarova na závěr shrnuje svůj vlastní, ať už tvůrčí, nebo lidský posun, který jí přineslo studium DAMU.
V dalším vydání časopisu Hybris nechybí ani tradiční reflexe inscenací našich spolužaček a spolužáků z jiných kateder. V případě Liminimilu, Sestry, RUR nebo Až bude nejhůř O--((===> se dá posun vysledovat skrze rozšíření hracího prostoru i mimo DISK, skrze nové způsoby, jak interpretovat již existující díla, či skrze práci se silně osobními myšlenkami a vzpomínkami.
V novém čísle jsme se posunuli i za hranice psaného textu, a to vykročením k aktuálně populárnímu formátu podcastů. Připravte se na gen Z lingo! Čtyřicátý šestý Hybris je venku!
Zdeňka Horváthová, šéfredaktorka