Adéla Vondráková

Přiznám se, že jsem si občas při prohlížení nových titulů z Nakladatelství AMU říkala, že tam asi smysl pro humor moc nemají. Jenže v loňském roce se prokázal opak. 

ONA HLEDÁ JI - Štíhlounká světlovlásko, kterás‘ byla v pondělí 10. 2. na představení Pitínského slovníku a celou druhou polovinu se ti chtělo čůrat, obracím se nyní k tobě! Mělas' piercing v nose, tričko s lebkou a džíny proklatě nízko a já se tě bála oslovit, protože bys mi nejspíš dokázala svou fyzickou převahu.

Jen si to představte. Vejdete do sálu, najdete své místo, usadíte se. Zhasne se a představení začíná. Doposud nic zvláštního. Jenže pak se z reproduktoru ozve extatický hlas: „Ano a na scénu přichází náš zástupce, zástupce té nejmladší herecké generace - bude to na Radoka? Uvidíme! Zatím má za sebou slibnou sezónu, snad se neozve nedávné zranění.

Krásnou, bledě fialovou barvu má 24. svazek edice Disk o herectví - Sláva a bída herectví. Jedná se o sborník článků jak už dobře známých autorů, jako je např. Jaroslav Vostrý, Zuzana Sílová a Jan Hančil, tak i studentů a nedávných absolventů DAMU. A není to právě jen ta barva, proč je dobré vzít tuhle knihu do ruky.

Při rozhovoru Doubravka Svobodová ve své nové děkanské židli nesedí, protože její místo za stolem okupuje zlatá fenka Tonka. A je to trošku ironie vzhledem k tomu, že tento rozhovor vznikl právě kvůli děkanskému křeslu.

Vždycky když v tiskárně vyzvedáváme balíky čerstvě vytištěných časopisů, je to pro nás v redakci malé vítězství. Nervák kolem uzávěrky je ten tam, nikdo už se nebojí zvednout vyzvánějící telefon, svět je zase báječnej. S tímto číslem se navíc v mém případě dostavil i klid a úleva/únava – jako šéfredaktorka totiž končím. A i když se mi asi bude po Hybris stýskat, člověk se přeci jen rád nechá pro změnu opečovat někým jiným, konkrétně tedy novou šéfredaktorkou Bárou Etlíkovou. Takže jaký byl ten předchozí ročník?

Kruh – kosmos – čas. Diváci vcházejí do sálu a vybírají si místa k sezení. Usazují se do dvou protilehlých hledišť a utichají. Sledují, jak mnich v kimonu trpělivě vytváří na zemi kruh ze sypané mouky. V DISKu se sešlo pět Romeů s pěti Juliemi, aby si pětkrát prožili společný příběh. Romeo a Julie – neopakovatelný osud, nebo běžná rutina?

Čtením na prázdniny nemusí být jen Hunger Games nebo Stmívání. Nemusí jím být ani literatura, kterou Petra Lásková řadí do žánru „prsa“ - tedy knihy, které mají na přebalu vyobrazené dva polonahé objímající se mladé lidi. Nyní je tu pro vás prázdninová Hybris. V obzvlášť tučném vydání.

Posledních šest let jste působil ve funkci děkana DAMU a nyní jste se stal rektorem AMU. Přijměte moji gratulaci! S jakým očekáváním jste vstupoval do funkce tehdy a teď?

Máme za sebou vyčerpávající tři měsíce, a to nejen my v redakci, ale prostě my všichni v Čechách. Nejdřív konec světa, pak prezidentské volby a teď nasněžilo. Za okny učebny K225 sice naplno propukla zima, ale uvnitř to vřelo. Nová redakce, nové nápady, nový entusiasmus a nová příkoří.

Druhý říjnový víkend o sobě dala slyšet Katedra výchovné dramatiky DAMU, která ačkoli už slaví dvacet let své existence, stojí po většinu času stranou všeho dění na škole. V rámci Přehlídky 3D, uspořádané na počest jubilea katedry, se otevřely dveře divadla DISK a studia Řetízek souborům Základních uměleckých škol i dětským sólovým recitátorům, také dvěma profesionálním vzdělávacím/výchovným inscenacím a několika ukázkám výsledků práce současných studentů KVD.

Ve Studiu Řetízek se čtvrtého festivalové- ho dne odehrálo něco krásného. Chvíli po poledni zde vystoupily dvě studentky katedry autorské tvorby a pedagogiky DAMU se svým (jak jinak než autorským) představením Můj dům. Škoda jen, že se hlediště nezaplnilo ani z poloviny. 

Divadelní část festivalu odehrávající se v La Fabrice vyvrcholila druhý festivalový den představením Café Ideal: Vocaď pocaď studentů čtvrtého ročníku herectví KALD DAMU. A bylo to příjemné zakončení celodenního, nejen divadelního, maratonu. Pokud snad nějaký divák očekával srdcervoucí drama s drásavým existenciálním přesahem, mohl být zklamán. Jestliže ale projevil dostatek vůle své očeká- vání zahodit za hlavu a nechat se prostě jen pobavit, byl na dobré cestě odejít domů s pocitem příjemně stráveného večera. Lehké, svěží a zábavné kabaretní představení na závěr dne, prosyceného nejrůznějšími kulturními zážitky, je přesně to pravé.