ASTROLOGIE, NEBO FENOMÉN CAMP? JAK SI VYKLÁDAT VYSTUPOVÁNÍ DOJA CAT?

Ugh, you can’t take that bitch nowhere. Ugh, I look better with no hair. Ugh, ain’t no sign I can’t smoke here.[1] Těmito slovy zareagovala americká hudebnice Doja Cat v textu k písni Paint The Town Red na skandál, který vyvolala vapováním na červeném koberci bálu Met Gala. Jeho hlavní pořadatelka Anna Wintour totiž ctí přísné pravidlo zákazu kouření v prostorách akce. V citované části zpěvačka zároveň naráží na diskutované téma své – tehdy nově – oholené hlavy. U některých fanoušků a fanynek se totiž nová vizáž Doja Cat nesetkala s velkým nadšením. Interpretka se jim nezdála dostatečně „ženská“, ale trošku „démonická“. Jak si můžeme vykládat její vystupování?

Doja Cat je americká rapperka, zpěvačka a producentka s jihoafrickými kořeny. S hudební tvorbou začala na streamovací platformě SoundCloud, kde v roce 2012 zveřejnila track So High. Celosvětově ji proslavil singl MOOO! vydaný o šest let později. Track se stal virálním i díky klipu, v němž má Doja oblečenou sukni a top s kravím potiskem. Oděv v některých záběrech vymění za farmářské mini kraťasy a podprsenku. Ve videu tančí a v prostřizích konzumuje obrovský burger a pije milkshake. Výjev doplňují projekce na greenscreenu, což je patrné z tetelení, jež vzniklo důsledkem nedokonalého klíčování. Na pozadí tak můžeme vidět záběry krav, animaci houpajících se prsou nebo kreslený běžící burger. Vizuál doplňuje chytlavý text: „Bitch, I’m a cow, bitch, I’m a cow, I’m not a cat, I don’t say meow,[2] nebo: „I go moo, moo, moo, moo, I said, bitch, I’m too smooth, I’m not in the mood, tryna make moves, tryna make moves.[3] Vlivem klipu i textu se na sociálních sítích objevily negativní reakce. Proč o sobě říká, že je kráva? A proč si strká hranolky do nosu? Vážně se jí to zdá ženské? Má k zesměšňování sebe samé vůbec nějaký důvod?

 

Obrázek z videoklipu k písni „Mooo!“

Obrázek z videoklipu k písni MOOO! (Zdroj: MOOO! [videoklip]. YouTube. Publ. 2018. [cit. 1. 2. 2024]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=mXnJqYwebF8)

 

Rovněž v roce 2018 vydala interpretka své debutové album s názvem Amala. O pár měsíců později následovala deska Hot Pink obsahující hity, které se staly virálními i na TikToku. V době koronavirové pandemie zaplavila platformu videa, na nichž uživatelé a uživatelky (včetně mě) tančili jednoduchou sestavu na píseň Say So a bylo úplně jedno, zda s ironickým záměrem, či nikoliv. Choreografie i píseň se dočkaly takové slávy, že je zaznamenávám na tanečních akcích doteď.

Doja Cat stihla v posledních pár letech vyhrát cenu Grammy, bořit žebříčky hitparád a navázat spolupráci se jmény, jako jsou Nicki Minaj, Tyga, Gucci Mane, The Weeknd, Lil Nas X či Ariana Grande. V září roku 2023 vydala své nejnovější album s názvem Scarlet, jež vyvolalo obrovský poprask. Na původním přebalu, který navrhl Dusty Ray, byl totiž růžový pavouk s malou kapkou krve. Den poté, co Doja Cat zveřejnila vizuál na Instagramu, se na Twitteru provalilo, že se náramně podobá coveru k desce Of Gloom německé metalové skupiny Chaver a že za ním stojí úplně stejný designér. Hudebnice příspěvek okamžitě smazala a o pár dnů později dokonce zveřejnila aktualizovaný přebal, na němž byli tentokrát pavouci dva. Bez kapky krve, trochu jiné barvy a trochu jiného tvaru. Můžu pouze spekulovat, jestli se jednalo o promyšlený PR tah, ale považuji to za celkem pravděpodobné. Zapadá do dalších bizarností, jimiž se (sebe)prezentace Doja Cat v současnosti vyznačuje.

 

Plánovaný obal alba Scarlet (2023, návrh Dusty Ray) a obal alba Of Gloom kapely Chaver (2023)

Plánovaný obal alba Scarlet (2023, návrh Dusty Ray) a obal alba Of Gloom kapely Chaver (2023, návrh Dusty Ray)

 

Interpretka začala v posledních pár měsících vyčnívat na sociálních sítích skrze své silně editované fotky. V postech zvýrazňuje póry, pupínky, mastnou pleť, fotí se ze zvláštních úhlů, zmenšuje svoji hlavu, aby vypadala nepřirozeně oproti zbytku těla, přidává si vrásky, zvětšuje nos, bizarně pózuje, a to vše navíc doplňuje o podivné škleby v obličeji. Fanoušci a fanynky tuto skutečnost samozřejmě nezapomínají komentovat: „can you please stop[4], „you been acting weird lately[5], „doja why you doing this to yourself, like I’m real life hurting cause you my girl, but this is not it… this ain’t the way to go love..we all got our shii and I know you famous but your also a role model and inspiration to young women..idk what’s going on I know our Libra scale tip to the dark side but that‘s when we supposed to find balance[6].

 

Instagram Dojy Cat

Instagram Dojy Cat

Instagram Doja Cat

Instagram Doja Cat

Instagram Doja Cat

Zdroj obrázků: instagramový profil Doja Cat (@dojacat)

 

Odpovědí na prezentaci Doja Cat na sociálních sítích může být pro někoho samozřejmě astrologie. Já osobně se však přikláním k analýze jejích činů, případně jejího marketingu a PR, s využitím principů fenoménu camp.

S pojmem „camp“ se pracuje v anglickojazyčném prostoru od začátku dvacátého století. Etymologie slova se nedá jasně určit, navzdory tomu by se dal jeho původ pravděpodobně nalézt ve francouzském slově „camper“, tedy „pózovat“ nebo portrétovat. Do první poloviny dvacátého století se pojem nejvíce objevoval ve spojení s divadlem.[7] V roce 1954 se však Christopher Isherwood poprvé pokusil o jeho uchopení coby estetické kategorie, když ve svém románu Svět zvečera přišel s rozlišením na „vysoký“ a „nízký“ camp. Za vysoký považoval celou emocionální základnu kolem baletu a za nízký zase cokoliv, co má blízko k drag a queer reprezentacím.[8] Isherwood se ale fenoménu věnoval na krátkých dvou stranách, a tak ani nemohl dojít k přesnějšímu pojmenování. To se povedlo až o deset let později americké spisovatelce a esejistce Susan Sontag v textu Notes on ‚Camp‘, který zveřejnila v časopise Partisan Review. Sontag se v těchto 58 poznámkách podařilo pečlivě načrtnout dějiny i teorii campu, a její text se proto stal primárním zdrojem k tématu.

Sontag o campu uvažuje jako o vnímavosti nezakládající si na kráse, umělosti nebo míře stylizace. V jejím pojetí se jedná o konkrétní polohu estétství a jeden z možných způsobů nahlížení na svět jako estetický fenomén. Za zásadní principy fenoménu camp můžeme označit subverzi, nadsázku, teatrálnost a s ní související umělost. Tyto jevy pracují při reprezentaci s běžnou lidskou zkušeností, již nadsazují, a tak může při recepci dojít ke vzniku pocitu nepřirozenosti – díky tomu zkoumané předměty či jevy vybočují z normálu, a tím na sebe upozorňují.[9]

(Sebe)prezentace americké rapperky na sociálních sítích vykazuje dle mého názoru principy campu. Ten pokládám za ideální nástroj pro interpretaci, na rozdíl třeba od kýče, který by se mohl na první pohled jevit coby další možná volba. Doja Cat totiž kýč využívá spíše jako jednu z pomůcek, jimiž předává libovolné sdělení, což se naprosto kříží s jeho definicí. Podle Tomáše Kulky, autora knihy Umění a kýč, se kýč identifikuje na základě splnění tří podmínek. První stanoví, že kýč zobrazuje témata nebo objekty, jež jsou obecně považované za krásné anebo mají silný emocionální náboj. Druhá určuje nutnost okamžité identifikace, recipient tedy musí ihned poznat, co má konkrétní objekt či téma reprezentovat. Třetí podmínka zdůrazňuje nemožnost si z kontaktu s kýčem odnést cokoliv nového.[10]

Doja Cat už klipem MOOO! akcentovala potřebnou nevyhraněnost vlastní feminity: je „plnohodnotnou“ ženou, přestože jí hamburgery, pije milkshake, strká si hranolky do nosu nebo se označuje za krávu. Spojení feminismu a campu mimochodem reflektuje i pojem feministický camp, s nímž pracuje například kulturolog Peter Demeter ve své knize Láska k přehnanému. K dosažení feministického vyznění se jev nepopíše napřímo, ale hravě – využije se campových principů, jako jsou třeba subverze, konotace či jinotaj. Feministický camp proto nacházíme v ironické destrukci stereotypů týkajících se ženskosti. Těmi mohou být představy, že o sebe všechny ženy přehnaně pečují, líčí se, jsou pořádné, klidné, zodpovědné, hubené a mluví pouze spisovně. Právě feministický camp může díky umělému produkování a přehánění kýče tento stereotyp v zobrazování nadsadit a tím ho i zkritizovat[11], což je právě princip, s nímž dle mého názoru Doja Cat pracuje.

Rapperka rozhodně nepatří na sociálních sítích mezi průkopnice obdobného vystupování. Složitě ale budeme hledat „áčkovou“ celebritu pracující s podobným konceptem pro své promo, případně k předání důležité myšlenky nestandardním přístupem. Doje Cat se navíc daří vytvořit potřebnou opozici k přeeditovaným fotkám, na nichž si influenceři a influencerky záměrně zužují pas, přidávají svaly či odstraňují „nedostatky“, a následně tak vytvářejí nezdravé představy o lidských tělech a ovlivňují nás v uvažování o našem vlastním vzhledu. Opravdu mě proto baví porovnávat retušované fotky „dokonalé“ Kylie Jenner s Doja Cat, která na svých příspěvcích vypadá jako Glum.

 


[1] „Ugh, tuhle mrchu nemůžeš nikam vzít. Ugh, vypadám lépe bez vlasů. Ugh, není tu nápis, že bych tu nemohla kouřit.“

[2] „Bitch, jsem kráva, bitch, jsem kráva, nejsem kočka, nemňoukám.“

[3] „Bučím, buuuu, buuuu, buuuu, buuuu, bitch, jsem jemná, nemám náladu, snažím se hýbat, snažím se hýbat.“

[4] „mohla bys prosím přestat“

[5] „v poslední době se chováš divně“

[6] „doja, proč si to děláš, fakt mě to kvůli tobě bolí, ale takhle to prostě nejde…tohle není ta cesta, zlato… všichni máme nějaký sra*ky a já vim, že jsi slavná, ale jsi taky vzorem a inspirací mladým ženám..nevim co se děje, vim, že se váhy v nás přiklánějí na temnou stranu, ale to je ten moment, kdy máme najít balanc“

[7] SONTAG, Susan. Poznámky o fenoménu camp. POKORNÝ, Martin (překladatel). Labyrint Revue. č. 7–8, 2000, s. 79. ISSN 1210-6887.

[8] ISHERWOOD, Christopher. The World in the Evening. Harmondsworth, Ringwood: Pinguin Books, 1966. s. 115. ISBN 0816633703.

[9] SONTAG, Susan. Poznámky o fenoménu camp, s. 82

[10] KULKA, Tomáš. Umění a kýč. 3. vyd. Voznice: Leda, 2022. s. 197–198. ISBN 978-80-7335-778-8.

[11] DEMETER, Peter. Láska k přehnanému. České Budějovice: Nakladatelství Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, 2021. s. 137. ISBN 978-80-7394-854-2.