Barbora Haplová

Inscenaci Odtržení jsem si vybrala k analýze ještě před tím, než vyhrála Taneční inscenaci roku. Nevyznám se v pohybovém ani tanečním divadle, hledala jsem českou inscenaci pracující s novými médii. Kromě toho mě ale na Odtržených zaujala obrazivost, preciznost a pro mě neuchopitelná choreografie.

V rámci půlročního Erasmu na Rose Bruford College v Londýně jsem měla možnost zhlédnout několik inscenací místní produkce. Tři z nich mě inspirovaly k přemýšlení o využití nových médií na jevišti. V tomto textu bych se chtěla zabývat především tím, zda můžou být nová média integrovanou součástí divadelního prostoru, tak aby v divákově vnímání utvářely strukturu představení. A pokud ano, za jakých podmínek?

V průběhu svého předposledního semestru na DAMU jsem se dozvěděla několik šokujících poznatků, které neumím spojit dohromady. Přesto bych je chtěla sdílet jinde než na sociálních sítích, takže tady jsou:

O tom, co je klišé v divadelní inscenaci, se hovoří často. Co je ale zajímavější, že tyto hovory probíhají na místech, která můžou být přímo semeništi klišé. Přes vášnivý hovor ale zůstávají mnohdy nevyslyšena, přehlížena, jednoduše ignorována všemi smysly.

V roce 2012 uveřejnil německý dramatik a dramaturg Marius von Mayenburg svoji zatím nejnovější hru Märtyrer. Ten samý rok měla hra premiéru v berlínském divadle Schaubühne am Lehniner Platz v režii samotného autora. Divadlo DISK uvádí tuto sezónu Mučedníka v překladu Kateřiny Bohadlové. Inscenace Katedry činoherního divadla DAMU vznikla pod vedením režiséra Mikoláše Tyce a dramaturgyně Hany Novákové. 

Člověk si takhle klidně studuje divadlo. Ale co se nestane, když se do divadla vypraví? Z technických důvodů zavřeno. Když už se po cestě neztratil, neokradli ho, neusnul (a zařídil si rezervaci!), může ho takováto cedulka dost naštvat. Co se asi stalo? Proč iJá mám trpět? To ještě netuší, že se ocitnul uprostřed dramatické situace.