„Prosím tě, tyhlety Erasmus pobyty… První, co musíš umět, je chlastat, bavit se, seznamovat se, užívat si. Studuje se až potom. Dáš si pár přednášek a budeš užívat město.“ To mi kdysi řekl známý po svém studijním pobytu v Německu. Dobrá, na to bych mohla přistoupit. „Chlastat“ jsem sice nikdy neuměla, ale to ostatní snad zvládnu… V Praze studuji dva obory a k tomu pořád pracuji. Třeba si i odpočinu. Jak jsem tehdy byla naivní! První vzpomínka na rady „pana Chytrého“ mi vytanula hned první den, po mé první dvanáctihodinovce na Rose Bruford College. Padla jsem vyřízená do postele, ještě stále zpocená, špinavá, ve svém předepsaném sportovním oblečení. Přikryla se peřinou, tiše plakala vyčerpáním a chystala si do mobilu zprávu rodičům, zda už prosím můžu přijet domů. Ne! Já nemám čas psát domů! Kdo za mě přečte na zítra studii o španělském divadle a Valle-Inclánovu hru?! Už je skoro jedenáct večer. Dobrá, když se rychle umyju (a snad proberu), můžu na tom ještě pár hodin pracovat. Vstávám až v pět ráno…