Všechny tři publikace japonského herce, režiséra, spiso-vatele a absolventa filozofie Yoshiho Oidy – Neukotvený herec (An Actor Adrift, 1992), Neviditelný herec (The Invisible Actor, 1998) a Hercovy finty (The Actor’s Tricks, 2008), jsou detailní reflexí autorovy zkušenosti s hereckou profesí. Oida začíná svoje knihy, jež mají formu v podstatě deníkových zápisků, v roce 1968, kdy jako pětatřicetiletý opouští rodné Japonsko a nadále se tam vrací jen na krátké časové úseky; stává se totiž součástí Brookovy komunity kolem Mezinárodního střediska divadelních výzkumů1 (CIRT).