První hudební vystoupení na letošním Zlomvazu patřilo české soul-funkové skupině Navigators. Návštěvníci si na něj sice museli počkat, protože program nabral hned v úvodu téměř devadesátiminutové zpoždění, ale vydržet do půl jedenácté se nakonec vyplatilo. 

Studenti wroclawské PWST, bratislavské VŠMU a pražské DAMU si zvolili jako téma mezinárodního projektu fenomén Ubu. Celé představení je tak sledem tří autorských inscenací volně inspirovaných touto Jarryho hrou. A co všechno může studenty ve variaci na jedno téma napadnout? To jsem se občas ani nestačila divit. 

Letošní dvanáctý ročník festivalu Zlomvaz dal sbohem dosavadnímu časopisu Obratel a s rozpaky přivítal Hybris, jehož čtvrté ofi ciální a první festivalové číslo právě držíte v ruce.

První den zlomvazových fi lmových projekcí se nesl v duchu technických problémů a tragické návštěvnosti, která přímo vybízí k přihlouplým laciným vtípkům (např. o zlomeném vazu nebo tak něco). Ty si já samozřejmě odpustím a vyjmenuji pouze fakta.

Taneční sekce festivalu Zlomvaz začala představením studentů z HAMU s názvem Chod návratů ve Slévárně La Fabriky. Půlhodinová mírně narativní choreografi e pracovala s pěti tanečníky a scénografi cky poměrně bohatým prostorem.

Tak nám přijeli Miláčkové. V malém prostoru učebny K332 nás herci přivítali zpěvem a hrou na hudební nástroje a navodili tak intimní, domáckou atmosféru. Životní osudy pětice mladých lidí, vzájemně se proplétajících. Záhy však vidíme, jak se naši hrdinové v malém prostoru totálně míjejí; míjejí se mezi sebou i v rámci životů svých vlastních. Intimní atmosféra se tak nenápadně přehoupne v úzkost a stísněnost. 

Druhý zlomvazový den nám (po představení soutěžním) odstartovalo další nesoutěžní představení - Miláčkové. Představení do Prahy přivezli studenti Divadelní fakulty Janáčkovy akademie múzických umění v Brně, ovšem na který ročník jsme se přišli do učebny podívat, to z programu nevyčteme. Snažila jsem se pátrat na internetu, leč marně. Je zřejmě tajné i to, kdo ztvárnil jakou postavu. 

Škandálna aféra Jozefa Holouška vznikla na základě stejnojmenné povídky Karla Čapka a ve druhém zlomvazovém dni jsme měli možnost vidět ji v Řetízku v podání studentů AKU. Téma, které se stává aktuálnějším a aktuálnějším – jak vám média mohou převrátit život v jednom dni — si vzal na přetřes Tomáš Mischura pod pedagogickým vedením Jany Oľhové. Uveřejňování nepodložených nebo protichůdných zpráv, aféry velikosti babylónské věže postavené na principu JPP (= jedna paní povídala) – nepřipomíná vám to něco? 

Predstavte si akrobata žonglujúceho na lane v cirkusovom šapitó. Jeho kúsky pobavia a zároveň nadchnú svojou krkolomnosťou, ale kto si na ne spomenie za nejaký čas. Podobný dojem zanechala aj súťažná inscenácia Pixy pražskej Katedry alternativního a loutkového divadla. Bolo to rozjasané divadielko vyzna- čujúce sa hravosťou a nie tak často videnou spontánnosťou, ale nič viac za tým nebolo, alebo o to má v divadle práve ísť? 

Zatímco se ve „slévárně“ La Fabriky stavěla scéna na odpolední Zlomvazové představení, vzadu za židlemi pro diváky se začala pod nohama účastníků pomalu a nesměle rozhoupávat obří trampolína. 

Taneční odpoledne, předznamenané tanečním V nás o něco dříve, v sobě nabídlo tři samostatné kratší pohybové tvary. Všechny vznikly ve zkušebnách Pražské HAMU a odtančily se na hlavním sále La Továrny. 

Divadelní část festivalu odehrávající se v La Fabrice vyvrcholila druhý festivalový den představením Café Ideal: Vocaď pocaď studentů čtvrtého ročníku herectví KALD DAMU. A bylo to příjemné zakončení celodenního, nejen divadelního, maratonu. Pokud snad nějaký divák očekával srdcervoucí drama s drásavým existenciálním přesahem, mohl být zklamán. Jestliže ale projevil dostatek vůle své očeká- vání zahodit za hlavu a nechat se prostě jen pobavit, byl na dobré cestě odejít domů s pocitem příjemně stráveného večera. Lehké, svěží a zábavné kabaretní představení na závěr dne, prosyceného nejrůznějšími kulturními zážitky, je přesně to pravé.

V pořadí druhou soutěžní inscenaci uvedenou na letošním Zlomvazu přivezli studenti třetího ročníku VŠMU. Hned v první scéně objasnili tvůrci divákům nejen jaká je výchozí situace příběhu, ale především jakým způsobem přistoupila režisérka Júlia Rázusová k herecké práci. Po úvodním výstupu Feďa (Daniel Ratimorský) nevtrhly na scénu DISKu dvě další postavy, ale dvě herečky, rychlou slovenštinou drmolící repliky, které zcela zřetelně vyjadřovaly neskrývanou radost matky Lízy a popuzení její sestry z plánovaného rozvodu s Feďom. Po příchodu Lízy (Gabriela Marcinková) tento přístup po chvíli plynule přešel v civilní ztotožnění s postavami, aby herečky mohly následně od svých rolí znovu odstoupit a interpretovat divákům zároveň nejen text, ale i svůj osobní názor na něj, na postavu a celou situaci. 

O smyslu umění a přírody

Původně jsem v tomto předadventním čase (jak nám počasí naznačuje) měl posílat ironizující a zpupně provokující zpravodajství z poně- šického bazénu zalitého sluncem, z jihočeských lesů přeplněných houbami či z blízké likérky překypující chutnými pálenkami. Namísto toho si zakouším Zlomvaz se všemi ostatními, v budovách přeplněných divadelníky, zalitými rumem a vonících rozmoklými bagetami.