I se zlepšujícím se počasím se v poslední den filmových projekcí mnoho nezměnilo a ke spočítání návštěvníků mnou navštívených fi lmových bloku v La Fabrice by postačily prsty jedné končetiny nezmrzačeného člověka. Nicméně je třeba pochválit realizační tým, který dnes zvládnul technickou stránku projekcí na jedničku. Žádný film nechyběl, zvuk žádného z nich se nikam nezatoulal, prostoje mezi fi lmy neexistovaly.

Když se na pondělní schůzce redakce rozdě- lovala představení mezi jednotlivé redaktory, byla jedním z nich páteční součást hudebního programu s názvem Frcka - tedy alespoň tak to bylo uvedeno v programu. V domnění že půjde o „kabaretní vystoupení“ jsem si zapsala místo a čas do diáře, a dál jsem to neřešila. Později se ukázalo, že Frcka není Frcka, ale že jde o Dominika Frčku, studenta Akadémie Umení, hráče na bandodenon, druh knofl íkové tahací harmoniky. Ten svým vystoupením v La Fabrice velice mile překvapil.

Dvoudenní workshop skoků na trampolíně v La Fabrice opět pod vedením zkušeného lektora z oboru - Daniela Komarova, provedl jeho účastníky základní sestavou, kterou na trampolíně skáčou ke zkouškám šestileté děti, ale také přidal průpravu k tomu, jak na ní provádět salta. 

Jan Zvěřina, Václav Petr, Jan Pech a Petr Chudoba. Kvartet složený ze čtyř zkušených komorních hráčů, držitelů cen z národních i mezinárodních soutěží měl před sebou dnes náročný úkol – prohřát svou hrou chladné stěny Slévárny La Fabriky, aby publikum nezmrzlo. A povedlo se! 

Predpoveď počasia na dnes, 22. mája 1925 je viac ako priaznivá. Červená žiara na oblohe rozmetáva posledné biele mračná, ľudia sa konečne môžu tešiť na šťastné zajtrajšky. Teplé slová štátnych úradníkov zahrejú na tele i duši. Stačí sa teda obliecť ľahko, pre istotu ale odporúčame červené šatky a legitku. A hlavne nezabudnite mávať a tešiť sa. 

Najzákladnejšia charakteristika hry Jeana Geneta Slúžky znie, že ide o detektívny príbeh s prvkami divadla na divadle. Dramaturgička Markéta Machačíková a režisérka Kateřina Glogrová sa vo svojej bakalárskej inscenácii usilovali špecifi ckým spôsobom pracovať najmä s druhou spomínanou líniou

Pavel Richta a jeho Kauza vzešli z pražské katedry nonverbálního a komediálního divadla (dnes již katedra pantomimy) HAMU, ale vcelku přirozeně zapadly do festivalové kategorie D - divadlo. Toto monodrama má totiž mnohem blíže k činohře než třeba k pantomimě, jejíž prvky ovšem hojně využívá. Ve skuteč- nosti se jedná o autorský tvar dvojice Jakub Folvarčný a Pavel Richta.

Ve Studiu Řetízek se čtvrtého festivalové- ho dne odehrálo něco krásného. Chvíli po poledni zde vystoupily dvě studentky katedry autorské tvorby a pedagogiky DAMU se svým (jak jinak než autorským) představením Můj dům. Škoda jen, že se hlediště nezaplnilo ani z poloviny. 

Ocitnout se v polovině května na říjnovém festivalu piva v Mnichově? I to je na Zlomvazu možné! Pouťovou atmosféru provoněnou tureckým medem a ulepenou od rozlitého piva dovezli do La Fabriky posluchači třetího ročníku herectví divadelní fakulty VŠMU.

Dne 20. května roku 2010 kolem desáté hodiny večerní odstartoval umělci populární fotbalový turnaj nazvaný Zlomvaz cup. Ano dámy a pánové! Umělci žijí! Umělci běhají! Umělci jsou všestranné osobnosti! Umělci umí!!! Vždyť kdo jiný než člověk, který každý den pracuje s gesty, mimikou, pohybem, koordinací svého těla, člověk, který nehraje pouze strategicky, ale dává do celého výkonu „hlavně to srdíčko“, může nakonec podat takové výkony, jaké se objevily na hřišti?

Sedmnáctý Zlomvaz se nepyšní jen novinkou, že tradiční soutěžní přehlídku vysokých škol obohatil i o film, tanec, pantomimu, akrobacii a hudbu. Rozrostl se totiž (logicky) nejen co do obsahu, ale i co do prostor. 

Základní impuls ke konání kolokvia v rámci festivalu Zlomvaz, vzešel od profesora Jana Císaře. Pořádání a moderování se laskavě zhostil děkan DAMU Jan Hančil. Výzvu k účasti přednášet potom přijali Ivan Vyskočil, Jaroslav Vostrý, Karel Makonj, Jan Císař, Zoja Mikotová, Jana Pilátová, Marek Hlavica a Pierre Nadaud.

Jednoduchá scéna: stůl, vařič se dvěma plotýnkami, hrnec (a v něm skryté dva plecháč- ky), dvě židle, závěsné šály a „houpačka“. Později ještě šňůra s kolíčky na prádlo a jako rekvizity rukavice, ponožky, čepice, sněhové koule, míč a kontaktní koule. Kolem scény pás vysypaný z umělého sněhu, jež symbolizoval závěje, které hlavní hrdinky na dlouhou dobu odřízly od okolního světa. Ukázka nejméně tuctu různých způsobů, jak se můžete opírat o drobné rituály, hašteřit, urážet a zase sbližovat, když zůstanete sami ve dvou.

O festivalech jako gravitačních polích

Relativistická fyzika defi nuje takzvaný Shapirův efekt jako zpoždění signálu procházející silným gravitačním polem. Festival Zlomvaz (a festivaly obecně) se svým způsobem vyzna- čuje něčím podobným: s nutností psát rychle a v chvatu, a přesto věcně a prakticky, se objevuje problém absence autokritického odstupu od vlastních (a obecně i všech ostatních textů). Irwing Shapiro samozřejmě svůj experiment nedefi noval v souvislosti s festivaly vysokých uměleckých škol. Ale přesto se jeho důsledky až překvapivě právě v tomto prostředí projevují – leckdo s odstupem hledí na své v rychlosti sepsané pojednání a nevěří vlastním očím.