Goodfellas hrají jen na akustické nástroje. A přesto, možná vlastně právě proto jsou zábavní, sálá z nich neuvěřitelná energie a bezpochyby dovedou přivést publikum do varu. Je velká škoda, že na jejich koncert byl sál La Fabriky skoro prázdný.

Inscenátoři:

Vážený diváku, nic není tak, jak vypadá. A přece je reálné a konkrétní naprosto všechno. Ale není to doopravdy, je to jen hra. Někdy hra na hru. Někdy hra na hru na hru. Někdy hra na hru na hru na hru... neopakujeme se? Ne, v žádném případě. Jen jsme ještě nedostali odpověď na otázku, zda pojedeme dneska k moři. Milý diváku, nechtěj po nás slyšet, co je ve sklepě. To musíš vědět sám. Nebo se dozvíš, že štíři, tchoři, tma, zima a smrt. A co máš vůbec ve sklepě a v pokojíčku Ty?

Brnenská inscenácia s názvom The Amnesic Days of the Polar Nights vznikla vrámci študijného programu Ateliéru fyzického divadla pro scénu a fi lm JAMU. Dala by sa teda skôr zaradiť do sekcie tanca a pantomímy než do divadla. V koláži nejednoznačných výstupov sa rozvíjajú ešte nejednoznačnejšie osudy postáv. Napriek tomu divák veľmi dobre tuší, čo sa tu odohráva, hoci akákoľvek formulácia by bola len násilnou verbalizáciou nepomenovateľného.

Zuzana Burianová a Magda Zicháčková

Na střeše DISKu se v sobotu sešlo několik dospělých pohádkových nadšenců, kteří spolu s přítomnými dětmi navštívili pohádkový svět prostřednictvím tří pohádek: O Panence a Panáčkovi, Rozamunda a Palačinková Pepinka. Do dějů pohádek neustále vstupovali jak dětičky, tak rozverní studenti. Všichni si na konci onoho krásného sluncem prosvíceného odpoledne naráz oddechli, že vše dobře dopadlo (chválabohu i hokejové utkání).

Zúčastnit se za poslední rok akce, kterou pořádá DAMU, a nenarazit na Green Småtroll? Chce se mi zvolat „Blbost!“, ale místo toho jen klidně a střízlivě podotknu: „To je ale nesmysl, vážení.“ Od osvědčeného se neodchází, to se využívá dál, a jak jinak nabít návštěvníky festivalu energií na další den? Směsice energického ska-jazzu a reggae v pátek rozpohybovala sice nepříliš početné avšak vděčné publikum, které dalo kapele vytleskáním dvou přídavků jasně najevo, že o jejich hudbu stojí. V La Fabrice se nám povedlo vytvořit taneční kreace, za které by se nemusel stydět ani Vlastimil Harapes. Zelení Skřítci nám k tomu hráli energický koktejl, mimo jiné v podobě písni Sharp, DLIB, Winter Song či moji oblíbenou Friendship. Po celém dni v redakci, kdy se vašim nejlepším kamarádem stává obrazovka od počítače, je koncert Green Småtroll ten nejlepší recept na to, jak nezešílet!

O karech, nadbytku a nedostatcích 

Hodnocení, nakolik se letošní ročník Zlomvazu vyvedl, nebo zdravice a díky za účast diváckou, snahu produkční i úsilí redakční je v posledních festivalových věstnících natolik tradičním prvkem, že snad ani nemá smysl ji psát. Navíc je za mne formulovala již šéfredaktorka ve svém úvodníku.