Jó, to jsme tehdá v září seděli všichni na terase s výhledem na lesy, hory, vodu a zapadající slunko a mluvili o divadle. Byli jsme čerstvě po obědě, popíjeli kávu nebo čaj a líně se rozvalovali v tom teplém babím létu. V dálce štěbetali ptáčci a vsadila bych se, že jedno z hejn letících do teplých krajin dokonce vytvořilo na růžovočerveném nebi jednu usmívající se a jednu mračící se divadelní masku.

Štvrtý ročník katedry alternativního a loutkového divadla sa podujal na neľahkú úlohu – a to vytvoriť inscenáciu bez slov. Tomáš Měcháček, Dora Sulženko-Hoštová a Vráťa Šrámek vo svojom koncepte inscenácie Touhy miesto replík stavili na nonverbálne výrazové prostriedky. Všetko, čo sa deje na javisku je tak vyjadrené hlavne pomocou mimiky, pohybu a gest, významotvorná je v inscenácii aj hudba, respektíve spev samotných protagonistov. 

Na straně 73 románu Virginie Woolfové se režisérka Klára Hutečková rozhoduje přerušit tok příběhu a neposunout diváka k vytouženému cíli – k majáku. Pokud nám jde o zjištění, čím se stala tato konkrétní strana přelomová, museli bychom nejspíše držet v ruce stejné vydání knihy, která Hutečkovou inspirovala, a nahlédnout do posledních odstavců, které ohraničují vybraný úsek. Je to ale potřeba? Záleží na tom, zda se posuneme o několik stran tam či zpět? Jisté je, že pokud se opravdu chceme dostat až k majáku, budeme na to už nejspíš sami.

Ona ho miluje hluboce, on ji rozumně. Ona žárlí na ni a zlobí se na něho, on vyžírá ji a ona chce zpět své peníze. A on podřezává svině. Zní to jako spletitá hra osudu nebo jako námět mexické telenovely? Studenti 4. ročníku oboru herectví činoherního divadla DAMU ve své druhé absolventské inscenaci Povídky z vídeňského lesa předvádějí takovou tu dobře udělanou činohru. Tu, co neurazí a nenadchne? Nebo tu, na kterou je radost koukat?

Minule som zašla do second handu, len tak, pozrieť, či niečo nenájdem. Po prehrabaní pár stojanov so starými rozťahanými svetrami a pokrčenými bundami, som našla celkom prijateľný kabát. Váhala som. Nevedela som, či ho vôbec potrebujem, či je to ten pravý, či by som si za tie peniaze nemala kúpiť radšej nejakú tú povinnú literatúru.... 

Přestože si časopis Hybris klade za úkol reflektovat a informovat o školní činnosti všech kateder, málokdy se nám podaří do čísla kromě recenzí absolventských inscenací v divadle DISK zahrnout i zprávu o dění na jiných katedrách. Není proto od věci připomenout, že se letos v říjnu uskutečnil 4. ročník festivalu Děti – výchova – divadlo, který každoročně prezentuje zajímavé projekty souborů z mateřských, základních i středních škol a připomíná, že i dětské divadlo může být plnohodnotným kulturním zážitkem.

Jedna DAMU jaro nedělá. Tak znělo heslo loňského ročníku festivalu Zlomvaz, během jehož konání představili své inscenace studenti sedmi evropských uměleckých škol.

Jeden „like“ - Nejspíš omyl.

Dva „likes“ - Asi si opravdu myslí, že jsem hezká!

V minulých číslech časopisu Hybris se pod rubrikou Dialogy vždy ukrývaly rozhovory se studenty, absolventy a pedagogy kateder DAMU. Tři čísla následující, počínaje tímto, budou výjimečná, protože se skrze sérii rozhovorů představí Katedra teorie a kritiky (KTK). Ta totiž na jaře příštího roku slaví dvacáté výročí svého založení.

Gorge Mastromas je obyčejný kluk. Jedinou zajímavostí na malém chlapci je jeho vyspělý cit pro morálku, v rámci které se vždy rozhoduje. Jeho eticky správná rozhodnutí jsou však pokaždé doprovázena osobním neúspěchem. Ať už je to ztráta respektu ve skupině spolužáků či neschopnost získat vysněnou dívku. Gorge je zkrátka už od samotného začátku loser.

Asi před deseti lety mě uhranul a duševně poznamenal magický snímek Alejandra Jodorowského Svatá krev. Druhé setkání přinesl mexický western El Topo, Krtek, který kdysi okouzlil Johna Lennona a Yoko Ono. V obou filmech se snoubí obrazy násilí, pojednané jako krvavý karneval, s  poetikou surrealistů a psychoanalýzou.  

Erasmus ve Francii? Tato země byla již třetím rokem zvolena za nejhorší místo ke studijní stáži z celé Evropy; studenti si stěžují především na neflexibilní rozvrhy a přerostlou byrokracii, pod což se můžu jedině podepsat.¹ Na druhou stranu jim však stát nabízí poměrně vysoký příspěvek na bydlení, nespočet přírodních i historických krás, bohatou gastronomii (už jste někdy viděli v české menze slávky?) a velké množství multikulturních zážitků.

Třetí říjnový týden se v Divadle v Dlouhé uskutečnil 7. ročník festivalu 13+. Divadelní přehlídka nejen pro teenagery, jak zní její podtitul, přináší pravidelně výběr mimopražských inscenací zaměřených hlavně na mladou generaci. Letošní ročník byl zakončen inscenací Národního divadla Brno Duchovní smrt v Benátkách. Vítězný text dramatické soutěže Alfréda Radoka (2013) nastudovala v divadle Reduta na sklonku minulé sezóny mladá režisérka Barbara Herz.