Prajme si niečo!

Nová krev si žádá změny! Rok se s rokem sešel a u nás v redakci nastal okamžik, kdy se pomyslné žezlo šéfredaktora musí poslat dál. K mému překvapení jsem byla do této pozice dosazena já. Jen pro zajímavost, stalo se tak zcela demokraticky, tudíž mé jmenování napadnout není možné…

Za 4 mesiace v Prahe som standing ovation zažila len raz, aj to na zahraničnom predstavení. Zatiaľ čo v Bratislave a na Slovensku vôbec standing ovation nie je už ani štandardom, ale priam povinnosťou. Spoločenskou povinnosťou.

... stojí na bezdůvodně charakterním muži.

... nemusí byť vždy Tragédiou!

Moskevské divadlo Teatr.doc je vskutku pozoruhodným experimentálním souborem, jehož tvorba se vymyká „tradičnímu“ ruskému interpretačnímu divadlu. Metodologicky jeho tvůrčí proces vychází z verbatimu, který zpracovává autentické rozhovory s konkrétními lidmi. Galina Siňkinová, herečka a režisérka divadla Teatr.doc, v rozhovoru pro časopis Ruskodnes (6. 11. 2007) uvedla, že tato metoda má herce navést k větší přirozenosti v jednání. Herec díky tomu zcela přejímá výraz, dikci a chování vybraného člověka, který je prototypem dramatické postavy. Tvorba tohoto souboru takřka vždy dovede vyvolat živé diskuse o tom, co to vlastně „divadlo autenticity“ je a jakými prostředky se vymezuje vůči jiným činoherním divadlům.

První ročník klauzurního festivalu Proces nám naskytl příležitost pozorovat vývoj studentů KALD. Již svým názvem se událost netají tím, že prezentuje „nedokonalé“ divadlo – nehotové a stále se vyvíjející. Hodnotit tvůrce by proto bylo stejně tak liché, jako soudit chůzi dítěte, jež se učí prvním krůčkům, a nespravedlivé vůči snaze studentů, kteří se oproti katedře činoherního divadla prezentují i na samém počátku rozvoje svých talentových předpokladů. Otevřené hodiny a klauzurní představení nabídly vhled do procesu tvorby a do tendencí výuky na této katedře.

Dvě výstavy. Dva zdánlivě odlišné světy, které se protínají v cirkulujícím bodě zvaném duše moderního člověka. Reprezentativní výstava českého grafika a básníka Bohuslava Reynka (1892-1971) v Domě U Kamenného zvonu a obsáhlá přehlídka fotografických děl amerického provokatéra Davida La Chapella (1963) v Galerii Rudolfinum.

Letošní rubrika Dialogů patří výhradně problematice herecké tvorby. Po předešlých tematizovaných diskuzích, věnujících se režii a dramaturgii, se jedná o poměrně logický krok. Přesto je pochopitelně naším záměrem víc než pouze kvalitní dramaturgie časopisu (abychom toho slova hned použili floskulovitě). Rádi bychom, jak už jsme avizovali v minulém čísle, otevřeli diskuzi a nabídli čtenářům různé úhly pohledu na hereckou tvorbu nové generace. Po Katedře alternativního a loutkového divadla DAMU vám tedy předkládáme odpovědi herců z činoherní katedry, kterým za ně tímto děkujeme.

Kdeže ty loňské sněhy jsou... Člověk... No, taková generalizace tady není úplně namístě, řekněme tedy: Já neustále podléhám pocitu, že bych měla mít jistý obecný kulturní rozhled. Měla bych znát díla, o nichž se mluví. Ne snad proto, abych nemusela bořit nos do sklenky šampaňského doufajíc, že se nikdo neotáže, zda jsem již viděla La Putyku. Na podobné večírky se šumivým vínem mě žel bohu nikdo nezve. Především se snažím vytvořit si vlastní názor na naši (chápej lidskou) kulturu jako celek.

V zimním semestru jsem se zúčastnila workshopu japonského divadla kjógen, který probíhal na Katedře alternativního a loutkového divadla DAMU. Vedla jej Naoko Aoki, která vystudovala na Univerzitě Kejó v Japonsku. Tématem její magisterské diplomové práce bylo myšlení v českém loutkovém divadle. Od října 2007 je studentkou na KALDu, kde píše disertační práci s názvem Struktura loutkového divadla a japonská estetika. V rámci této práce připravuje inscenaci zdramatizovaného románu Samuela Becketta Murphy, která by měla být vytvořena pomocí principů divadla kjógen, kterému se učila u rodiny Ókury v létě 2011. A tak účastníci workshopu dostali nabídku podílet se herecky na připravovaném díle.

Dojem z Ma dame: Nejen ptáci odlétají do teplých krajin.

Různí režiséři používají různé prostředky k dosažení různých výsledků. Někteří herce vytvarují zlehka jako turecký med, jiní z něho umlátí máslo. Někteří herce diplomaticky dovedou tam, kam chtějí, aniž by si to uvědomil, jiní prostě hrají šachy a postaví figurku na E5. Co režisér, to metoda. Co herec, to reakce. Minulý rok jsem se zúčastnila dvou různých zahraničních stáží. Nejprve jsem strávila jeden semestr na pařížské Sorbonně a potom jeden měsíc na varšavské Akademii teatralne. Obě tyto zkušenosti se v něčem prolínají. Herci v obou případech měli ve společnosti poměrně vysoké postavení a brali se dost vážně. Zatímco ve Varšavě jsme narazili na to, že si herci nechtěli kousnout neoloupané mrkve, Francouz zase potřeboval každou půlhodinu pauzu.

Krásná mladá dívka se zamiluje do poněkud opotřebovaného staršího muže.

„Hledám otce svého dítěte, zn.: Strávili jsme spolu jednu noc v roce 1970.“

„Ty a já patříme do jiné éry, Georgi. Svět nyní mluví.“

Auguste a Louis Lumièrové –1895 – dokumenty – Georges Méliès – film jako příběh – Charlie Chaplin – groteska – Hollywood – 1927 – první zvukový film. Těchto sedmnáct slov by mohlo stručně shrnout počáteční vývoj média zvaného film. Od dokumentů bratří Lumièrových zprostředkovávajících záběry příjezdu lokomotivy až po Jazzového zpěváka, první film, který promluvil.

Moskovské dokumentárne divadlo Teatr.doc vzniklo v roku 2002 ako mimovládny neziskový projekt, ktorý funguje zväčša na dobrovoľníckej aktivite svojich členov. Umelci z Teatr.doc tvoria spoločensky angažované divadlo, ktoré reaguje na výsostne aktuálne témy volajúce po umeleckom spracovaní. Prostredníctvom divadla sa pokúšajú o atak na ľudské vedomie a svedomie, vyjadrujú sa k problémom, ktoré spoločnosť nedostatočne rieši alebo na ne nereaguje. Takouto je aj inscenácia Dvaja v Tvojom dome, s ktorou Teatr.doc hosťovalo v divadle Archa.

V rámci piety za prezidenta Havla, rušila koncerty Česká filharmonie i Michal David. Ano, před smrtí jsme si všichni rovni!