Divadlo není jako život. 

Režie je snaha o maximální eliminaci náhody. 

Egoizmus nepatrí do divadla. Divadlo ho ale prezentuje. 

Scénická lekce z rádoby feminismu pro dvě herečky a dva herce v pražském A Studiu Rubín uváděná pod názvem Svrbí zdánlivě jako by vypadla z prostřední dvoustrany dámských módních časopisů. 

Kritik by měl v první řadě být advokátem kritizovaného díla. Gilbert Keith Chesterton jej dokonce pasuje na detektiva, ale s advokátním přirovnáním si vystačíme – zejména začteme-li se do velmi diskutované recenze Radka Sikory, dramatika a doktoranda DAMU, na premiéru Čekání na Godota na Nové scéně ND.

Na počiatku bola len taká mimoriadna informácia o plánovanom stretnutí doktorandov a doktorandiek divadelných vied z Prahy, Brna a Olomouci. A hneď potom dilema na tému „Teória a kritika predsa tiež patrí k divadelnej vede!“ Tak som odhodlane napísala emaila veľmi taktne (ako to len virtuálna komunikácia umožňuje) upozornila na tento fakt. Následne prišla-veľmi pozitívna a prívetivá odpoveď. Vzápätí predstava veľmi skorého rána a cestovania v mraze z jednej českej metropoly do tej druhej. V ten deň, 22. januára, však Brno vyhralo nad Prahou. Zima a mráz prekona-li zimomriavky, ktoré naskáčupri sledovaní vojnového ruského filmu tak výrazne, že som v to ráno túžila len po jedinom, po studenej Prahe, ktorá napriek perma-nentnému snehu sálala materské teplo domova.

Irský divadelní teoretik a kritik Patrick Lonergan prohlásil při nedávné přednášce na pražské FF UK, že do Irska se jezdí za kulturou, nikdo tam nepojede kvůli počasí. S druhou částí citátu, nasáklého pro tento národ typickým sebekritickým humorem, se dá souhlasit podle situace, ve které se zrovna nacházíte. Ne nadarmo je sice zdejším oblíbeným tématem ke konverzaci místní deštivé počasí, ale je-li v České republice leden a za okny deset stupňů pod nulou, stává se Irsko se svými osmi stupni nad minimálně zajímavou destinací. Ať už jste ale fanouškem jakékoliv venkovní teploty, kulturní tradice „zeleného ostrova” a vztah jeho obyvatel k vlastnímu umění je natolik fascinující, že byste si jeho návštěvu rozhodně neměli nechat ujít.

„Nech už boli Shakespearove skutočné vzťahy v sú-kromnom živote akékoľvek, ťažiskový a najpúta-vejší vzťah zachytený v sonetoch je spätosť poézie a času.“1

Mikoláš Tyc je absolvujícím studentem režie na KČD DAMU. V DISKu můžete zhlédnout jeho absolvent-skou inscenaci Kazimír a Karolína či jeho drobnou roli v Tartuffovi, příležitostně na učebně také baka-lářskou inscenaci Central Park West. Je dlouholetým členem souboru Ty-já-tr divadla Radar, kde působí jako herec i režisér. Absolvoval několik mezinárodních dílen a kurzů a nyní je účastníkem trojdílného mezi-národního workshopu Train the Trainers, který je součástí rozsáhlého interdisciplinárního projektu The Art of Dialogue. Projekt vznikl z iniciativy a pod vedením Jurije Alschitze. Alschitz je absolventem studia režie na Moskevské státní univerzitě pod vedením profeso-ra Malkovského, posledního z žijících Stanislavského žáků. Po absolutoriu a několikaleté praxi vystudoval režii znovu, tentokrát na moskevské GITIS, kam se ne-dlouho po úspěšném studiu vrátil jako učitel. Stál jako zakladatel mimo jiné u kolébky Vasiljevovy moskevské Školy dramatických umění, celoevropského sdružení EATC (The European Association for Theatre Culture) nebo berlínského AKT-ZENTu. Je autorem řady – do češtiny nepřeložených – metodických i teoretických knih (Gramatika herce, Matematika herce, Vertikála role, Navždy zkoušet!) a po celém světě vede množství se-minářů a workshopů. (IKK)

Superčlověk. Reality show. Cílem je prý zkoumat charakteristické rysy české povahy. Typizované postavy, jejichž motivace jsou obdobně nepochopitelné jako těch reálných lidí v televizi, spolu soutěží.

Kritika je aj o diskusii o divadle, nielen po divadle.

Kritické oko je laskavé (tolik už toho vidělo), vnímavé a bdělé.. Proto se nezabývá maličkostmi. Ostatní je jen misantropie.

Irský katolický marxista. Tento bizarní přídomek dávají odpůrci Terrymu Eagletonovi (1944), výrazné postavě soudobé literární vědy. Jeho odpůrci jsou především z řad filozofů a umělců postmoderního směřování, vůči kterému se tento provokativní literární teoretik výrazně vymezuje. Eagleton prošel jako pedagog řadou britských univerzit. Nyní své ironické výpady vůči dnešnímu kultu postmodernismu vysílá z přednáškových místností univerzity v Manchesteru.

Otázku divadelní target group na diskusi se sedmnáctiletými gymnaziálními studenty po dopoledním představení Tři měsíců prázdnin (viz str. 9) v pražském DISKu pootevřel Marek Bečka.

Pražský divadelní festival německého jazyka svým 14. ročníkem dokázal, že hospodářská krize se dotýká i festivalů.

Kritizovat znamená komentovat s láskou to, co bděle a starostlivě zpozoruji.