Jedním ze základních bodů programu většiny úspěšných firem či organizací je definovat skupinu lidí, na niž se svým produktem či službou cílí. Někdy je to snazší než jindy – zoologická zahrada se logicky snaží přilákat rodiny s dětmi a milovníky zvěře, divadlo Minor zas ty nejmenší z diváků.

Slavičín – malé městečko poblíž Zlína, obklopené Bílými Karpaty, s přibližně šesti tisíci obyvateli, se na první pohled nijak zvlášť neliší od jiných malých měst ve Zlínském kraji. Každoročně na čtyři březnové dny však ožije divadlem. Již čtrnáct let se zde totiž koná přehlídka amatérského divadla Valašské Křoví. Do Slavičína se při této příležitosti sjíždějí neprofesionální činoherní a studentské soubory, které v místní Sokolovně poměřují své síly. Letošní ročník se uskutečnil ve dnech od 9. do 13. března.

V předminulém vydání Divadelních novin byla za osobnost měsíce dubna prohlášena Anna Saavedra, autorka hry Olga (Horrory z Hrádečku), a částečně i Pavlína Štorková, která v inscenaci Divadla Letí Olgu ztvárnila. Mám však pocit, že se zapomnělo na ženu, o které titul je.

Dvě umělecké školy s katedrou činoherního divadla, dva absolventské ročníky, Praha a Brno. A názor jednoho diváka na herce, co pomalu vylétají z hnízda.

V rámci půlročního Erasmu na Rose Bruford College v Londýně jsem měla možnost zhlédnout několik inscenací místní produkce. Tři z nich mě inspirovaly k přemýšlení o využití nových médií na jevišti. V tomto textu bych se chtěla zabývat především tím, zda můžou být nová média integrovanou součástí divadelního prostoru, tak aby v divákově vnímání utvářely strukturu představení. A pokud ano, za jakých podmínek?

V průběhu svého předposledního semestru na DAMU jsem se dozvěděla několik šokujících poznatků, které neumím spojit dohromady. Přesto bych je chtěla sdílet jinde než na sociálních sítích, takže tady jsou:

V dubnu uplyne 400 let od smrti Williama Shakespeara. Celý (nejen) divadelní svět bude oslavovat, a taky truchlit. Škoda, že těch her napsal jen třicet sedm, že? Významné jubileum navíc skýtá možnosti k rozvíření starých i nových záhad, které kolem divadelníkova jména a jeho děl panují. Žil, nebo nežil? Kým ve skutečnosti byl? Hrabětem z Oxfordu? Christopherem Marlowem? Ženou?

Bude zima.

Zatančíme si na plese v Opeře. 

Oscara získá herec černé pleti.

Thálii obdrží činoherní herečka z Prahy.

"A co vy studujete?" zeptal se mě se zájmem komisař, když jsem znovu neudělala zkoušku z autoškoly. "DAMU," přiznala jsem a hlas se mi klepal. "Tak to byste neměla bejt nervózní, ne? Tam vás přece učí, abyste nebyly nervózní, vy hérečky, no ne?" popíchnul mě. "Já ale nestuduju herectví." "A co teda, tam je ještě něco jinýho?" podivil se a ukázal, že mu chybí dva přední zuby. "Teorii a kritiku!" "Takže vy budete kritička! Hahahahaha! To byste mě mohla dneska zkritizovat za to, že jsem vám ten řidičák nedal. Hahahaha!"

Minule som zašla do second handu, len tak, pozrieť, či niečo nenájdem. Po prehrabaní pár stojanov so starými rozťahanými svetrami a pokrčenými bundami, som našla celkom prijateľný kabát. Váhala som. Nevedela som, či ho vôbec potrebujem, či je to ten pravý, či by som si za tie peniaze nemala kúpiť radšej nejakú tú povinnú literatúru.... 

Přestože si časopis Hybris klade za úkol reflektovat a informovat o školní činnosti všech kateder, málokdy se nám podaří do čísla kromě recenzí absolventských inscenací v divadle DISK zahrnout i zprávu o dění na jiných katedrách. Není proto od věci připomenout, že se letos v říjnu uskutečnil 4. ročník festivalu Děti – výchova – divadlo, který každoročně prezentuje zajímavé projekty souborů z mateřských, základních i středních škol a připomíná, že i dětské divadlo může být plnohodnotným kulturním zážitkem.

Jedna DAMU jaro nedělá. Tak znělo heslo loňského ročníku festivalu Zlomvaz, během jehož konání představili své inscenace studenti sedmi evropských uměleckých škol.

Jeden „like“ - Nejspíš omyl.

Dva „likes“ - Asi si opravdu myslí, že jsem hezká!

Asi před deseti lety mě uhranul a duševně poznamenal magický snímek Alejandra Jodorowského Svatá krev. Druhé setkání přinesl mexický western El Topo, Krtek, který kdysi okouzlil Johna Lennona a Yoko Ono. V obou filmech se snoubí obrazy násilí, pojednané jako krvavý karneval, s  poetikou surrealistů a psychoanalýzou.  

Erasmus ve Francii? Tato země byla již třetím rokem zvolena za nejhorší místo ke studijní stáži z celé Evropy; studenti si stěžují především na neflexibilní rozvrhy a přerostlou byrokracii, pod což se můžu jedině podepsat.¹ Na druhou stranu jim však stát nabízí poměrně vysoký příspěvek na bydlení, nespočet přírodních i historických krás, bohatou gastronomii (už jste někdy viděli v české menze slávky?) a velké množství multikulturních zážitků.

Počátkem roku 2015 spustilo Divadelní oddělení Národního muzea pilotní projekt zaměřený na souhrnnou dokumentaci vzniku divadelní inscenace. Jeho smyslem je podat ucelený výstup z tvůrčího procesu inscenování, a to nejen v podobě audiovizuálních záznamů, ale i písemnými reflexemi jednotlivých zkoušek, sbírkou výtvarných nákresů a rekvizit či rozhovory s inscenátory. Získaný materiál by měl být především komplexní uchovatelnou výpovědí, jež umožní divadelním praktikům i teoretikům podrobné seznámení s rozdílnými inscenačními postupy a uměleckou prací v konkrétním dobovém a společenském kontextu. K tomuto projektu bylo zapotřebí alespoň šesti praktikantů, kteří by pod vedením kurátorky MgA. Veroniky Musilové Kyrianové zaznamenávali celý zkouškový proces.

Zatímco ve světovém kontextu se o postmodernismu hovoří už v druhé polovině šedesátých let dvacátého století, v oblasti českého umění se pojem začíná používat teprve v druhé polovině let osmdesátých. Může vzniknout dojem, že už byl v té době dostatečně vymezený a zformulovaný a tudíž stačilo, aby jej česká uměnověda jednoduše přejala. Situace je však mnohem komplikovanější. Ve světovém kontextu se v té době pojem postmodernismus interpretoval několika navzájem se vylučujícími způsoby, které se posléze promítly i do českojazyčné diskuse. V tomto textu se pokouším nahlédnout její různorodost prizmatem zahraničního kontextu. 

Na tác položíš chronotop, zabalíš do něj fabuli. Potom pokrájíš břitkým humorem a opatrně pokládáš na postmodernou vymazaný syžet.

Přibližně od smrti princezny Diany náš zármutek pravidelně ovlivňují média - hlavně internet. Celý leden plnily noviny, televizi, Facebook Twitter informace redakci Charlie Hebdo projevy soustrasti, únoru lidé zapalovali svíčky restaurace Uherském Brodě. březnu se člověk několik dní nedočetl ničem jiném než tragickém pádu letadla Germanwings ve francouzských Alpách duben by se dal charakterizovat dvěma hashtagy: #RIPguntergrass #RIPstanislavgross.

... slýchám pořád dokola rýpance ohledně svého studijního oboru, jako by jeho zaměření přímo nevyplývalo z názvu.