Uplynuly necelé dva roky od premiéry imerzivní inscenace Letec/L´Aviateur a já opět stojím ve starém, donedávna neobydleném domě, tentokrát v Praze na Florenci, za jehož zdmi se zanedlouho odehraje představení Pomezí. Začátek očekávám s otázkou, jak se tvůrci s novou inscenací vyvinuli a zda díky této zkušenosti proniknu hlouběji do tajů imerzivního divadla.

Divadelní plakát je zcela svébytná forma reklamního a propagačního materiálu určená do veřejných prostor, která v sobě spojuje vedle umělecké složky v podobě grafického designu nebo fotografie, prvků scénografie a typografie také vlastní marketingové zákonitosti. Právě ty ale způsobují, že v současné době je plakát jako výtvarné dílo na ústupu – divadla i jiné kulturní instituce vesměs dávají přednost rychlé a přímé komunikaci se svými diváky na sociálních sítích, tvořících podstatnou součást dnešního sdíleného veřejného prostoru. Jak s divákem komunikují plakáty inscenací divadla DISK? Nabízejí i hlubší vhled do inscenačního pojetí, nebo se jedná jen o prvoplánový reklamní materiál?

O přehlídce Děti-výchova-divadlo organizované Katedrou výchovné dramatiky ve spolupráci se Sdružením pro tvořivou dramatiku jsme v Hybris psali již několikrát.  Rok se s rokem sešel a na DAMU se odehrál už čtvrtý ročník této přehlídky. Navštívila jsem ji odhodlaná informovat o ní tak, abych neopakovala v předešlých textech vyřčené závěry. K mé radosti mi organizátoři DVD nevědomky pomohli tématem, jež tomuto ročníku přiřkli. Byly jím PŘESAHY.

Sedím v hledišti a sleduji představení. Zpočátku se zdá být vše normální, tak nějak dobře známé. Prostě jen další návštěva divadla, během které mě nemůže nic překvapit.

V DISKu hostuje čím dál více projektů HAMU, přitom mají své vlastní divadlo – čím to je? Co je divadlo Inspirace zač? Nevyhovuje snad požadavkům studentů?

„Send in the clowns,“ reprodukovaně zazní od britské hudební skupiny Tiger Lillies v závěru inscenace Věc. Divadlo DISK totiž není prostorem opanovaným pouze absolventskými inscenacemi a projekty Divadelní fakulty, ale své klauzurní projekty zde pravidelně prezentují i studenti pantomimy.

Absolventský ročník Katedry alternativního divadla DAMU ve svém představení Skončí to ústa čerpá z experimentální poezie šedesátých let, a to ze dvou sborníků, Experimentální poezie a Vrh kostek. Obě dvě knihy redigovali a z velké části také přeložili Josef Hiršal s Bohumilou Grögerovou. Tato poezie se vymezuje proti tradiční interpretaci básní, odvrací se od příběhu, snaží se vytrhnout věty ze souvislostí, slova z řádků, osamostatňuje písmena. Slovo se v básni stává materiálem, jenž skýtá nespočet nových možností - může se proměnit v matematický vzorec, ve vizuální obraz, může se stát jen uhrančivým zvukem, který si čtenář ve své hlavě přehrává. Je to poezie hledání nového tvaru, nových kvalit textu, a to především výtvarných a rytmických.

Dostaly jsme se k nebezpečnému číslu 27. Všichni z „klubu 27“ napjatě čekají, zda se i my přidáme do hvězdného nebe. Proto jsme učinily některá opatření.

Z Polska se vozí špatné potraviny, přitom spousta lidí bydlících u hranic rádo zajede k sousedům na velké nákupy. Polštině rozumíme mnohem méně než slovenštině, ale o dost více než němčině. Známe Český a Polský Těšín. Z kulturního prostředí budeme slyšet na jména Agnieszka Holland, Mariusz Szczygieł a někteří ještě i na Tadeusz Kantor a Jerzy Grotowski. Ale co znamená být Polákem dnes? Jak vypadá současná politická a společenská situace a proč zprávy o této zemi nevyznívají tak, že by tamní lidé byli spokojeni? Ptám se dvou polských novinářů se znalostí historie a politiky v evropském kontextu.

Sborník New Dramaturgy: International Perspectives on Theory and Practice přináší nový pohled nejen na problematiku dramaturgie, ale dotýká se také současného uvažování o divadle v jeho různých podobách. Editorské dvojici Katalin Trencsényiové a Bernadette Cochraneové se podařilo vytvořit mnohovrstevný obraz moderní dramaturgie, kterou zobrazují prostřednictvím žánrově rozmanitých textů: ve sborníku nalezneme eseje, rozhovory i podrobné analýzy, reflektující různé divadelní žánry (činohra, tanec, komunitní divadelní projekt, apod.).

Tři chlapci, pět dívek a hlavně osmnáct dvířek plechových školních skříněk tvoří základnu, kde se odvíjí mikropříběhy jedné fiktivní třídy. Herečka, choreografka a režisérka Halka Je Třešňáková společně se 4. ročníkem herectví alternativního a loutkového divadla vytvořila za pomoci improvizací a vlastních zprostředkovaných zážitků herců autorskou inscenaci. Jako výchozí téma si zvolili šikanu a její rozličné podoby.

Jak být dobrý k sobě i k druhým zároveň? Je možné konat dobro ve světě plném bídy, kde vládnou přírodní zákony a silnější tygr žere? Tyto otázky si klade hra Dobrý člověk ze Sečuanu, v níž levicově smýšlející Bertolt Brecht zkoumá morální úpadek německé společnosti za druhé světové války. Funkční mechanismy kapitalismu v ní ničí lidskost a člověka mění ve zvíře, jehož primární motivací je nakrmit sebe a svou rodinu.

Pre posledné tohtoročné číslo Hybrisu som vyspovedala štyroch rôznych
pedagógov pôsobiacich na KTK. Kto formuje mladé generácie nádejných
kritikov a teoretikov, čo si myslia o katedre a ako hodnotia Hybris? Odpusťte
možnú prílišnú sebestřednost (v slovenčine proste nie je také presné slovo!)
– najmä pokiaľ ide o časopis samotný – a vedzte, že sa do týchto debát
púšťame hlavne so zreteľom na vás, milí potenciálni čitatelia.
Na ďalších stranách nájdete odpovede, výzvy a názory doc. Mgr. Daniely
Jobertovej, Ph.D., vedúcej a vše objímajúcej entity KTK; Mgr. Art. Evy
Kyselovej, Ph.D., nezameniteľnej a nepriehľadnuteľnej súčasti katedry;
rovnako ako externých pedagógov: vždy príjemne naladeného prof. PhDr.
Pavla Janouška, CSc., ktorého si KTK prepožičiava od Akademie věd
a energickej PhDr. Radmily Hrdinovej, ktorá svoje kritické názory okrem
DAMU šíri aj v mnohých médiách po celej republike.

Pre posledné tohtoročné číslo Hybrisu som vyspovedala štyroch rôznych
pedagógov pôsobiacich na KTK. Kto formuje mladé generácie nádejných
kritikov a teoretikov, čo si myslia o katedre a ako hodnotia Hybris? Odpusťte
možnú prílišnú sebestřednost (v slovenčine proste nie je také presné slovo!)
– najmä pokiaľ ide o časopis samotný – a vedzte, že sa do týchto debát
púšťame hlavne so zreteľom na vás, milí potenciálni čitatelia.
Na ďalších stranách nájdete odpovede, výzvy a názory doc. Mgr. Daniely
Jobertovej, Ph.D., vedúcej a vše objímajúcej entity KTK; Mgr. Art. Evy
Kyselovej, Ph.D., nezameniteľnej a nepriehľadnuteľnej súčasti katedry;
rovnako ako externých pedagógov: vždy príjemne naladeného prof. PhDr.
Pavla Janouška, CSc., ktorého si KTK prepožičiava od Akademie věd
a energickej PhDr. Radmily Hrdinovej, ktorá svoje kritické názory okrem
DAMU šíri aj v mnohých médiách po celej republike.

Pre posledné tohtoročné číslo Hybrisu som vyspovedala štyroch rôznych
pedagógov pôsobiacich na KTK. Kto formuje mladé generácie nádejných
kritikov a teoretikov, čo si myslia o katedre a ako hodnotia Hybris? Odpusťte
možnú prílišnú sebestřednost (v slovenčine proste nie je také presné slovo!)
– najmä pokiaľ ide o časopis samotný – a vedzte, že sa do týchto debát
púšťame hlavne so zreteľom na vás, milí potenciálni čitatelia.
Na ďalších stranách nájdete odpovede, výzvy a názory doc. Mgr. Daniely
Jobertovej, Ph.D., vedúcej a vše objímajúcej entity KTK; Mgr. Art. Evy
Kyselovej, Ph.D., nezameniteľnej a nepriehľadnuteľnej súčasti katedry;
rovnako ako externých pedagógov: vždy príjemne naladeného prof. PhDr.
Pavla Janouška, CSc., ktorého si KTK prepožičiava od Akademie věd
a energickej PhDr. Radmily Hrdinovej, ktorá svoje kritické názory okrem
DAMU šíri aj v mnohých médiách po celej republike.

Pre posledné tohtoročné číslo Hybrisu som vyspovedala štyroch rôznych
pedagógov pôsobiacich na KTK. Kto formuje mladé generácie nádejných
kritikov a teoretikov, čo si myslia o katedre a ako hodnotia Hybris? Odpusťte
možnú prílišnú sebestřednost (v slovenčine proste nie je také presné slovo!)
– najmä pokiaľ ide o časopis samotný – a vedzte, že sa do týchto debát
púšťame hlavne so zreteľom na vás, milí potenciálni čitatelia.
Na ďalších stranách nájdete odpovede, výzvy a názory doc. Mgr. Daniely
Jobertovej, Ph.D., vedúcej a vše objímajúcej entity KTK; Mgr. Art. Evy
Kyselovej, Ph.D., nezameniteľnej a nepriehľadnuteľnej súčasti katedry;
rovnako ako externých pedagógov: vždy príjemne naladeného prof. PhDr.
Pavla Janouška, CSc., ktorého si KTK prepožičiava od Akademie věd
a energickej PhDr. Radmily Hrdinovej, ktorá svoje kritické názory okrem
DAMU šíri aj v mnohých médiách po celej republike.

Milý denníček!

Bola som v Brne.

Robili tam taký festival – Setkání/Encounter.

Neuveríš, čo všetko som tam videla a zažila!

Jedním ze základních bodů programu většiny úspěšných firem či organizací je definovat skupinu lidí, na niž se svým produktem či službou cílí. Někdy je to snazší než jindy – zoologická zahrada se logicky snaží přilákat rodiny s dětmi a milovníky zvěře, divadlo Minor zas ty nejmenší z diváků.

Jak na divadle zobrazit císařský řez, koncentrační tábor, první sex či automobilovou nehodu, aniž bychom před sebou měli litry krve nebo vzdychající herce? Jednou z možností je použít hlínu, dřevo, provázky, žárovky, drátky a další materiály, díky nimž se z reality přeneseme do jiného světa. Do světa loutek.

Naskytla se mi příležitost několikrát za posledního čtvrt roku navštívit Polsko. Některé cesty byly výhradně soukromě poznávací a jiné pracovní, nicméně podařilo se mi být součástí letošního festivalu Warszawskie spotkania teatralne, o kterém jsem se rozhodla i vám podat krátkou zábavnou zprávu. Letos už po 36. polská metropole přivítala ty nejlepší inscenace za poslední rok vybrané Wojciechem Majcherkem (hlavní program) a Krzysztofem Rauem (sekce pro děti).