V minulém čísle Hybris představovala Anna Smrčková publikaci Klauzury FAMU 2016 a ocenila její snahu hodnotit klauzurní výstupy studentů Filmové a televizní fakulty z pohledu odborné veřejnosti. Stejným směrem v únoru vykročili i samotní studenti FAMU, když se své klauzurní práce rozhodli veřejně promítnout v holešovickém Bio Oku. V rámci komponovaného večera s pokorným názvem Filmečky zde představili pět krátkých dokumentárních filmů studenti Katedry dokumentární tvorby Lenka Benešová, Ondřej Šálek, Barbora Chalupová a Nikola Krutilová a student Katedry střihové skladby Jakub Jelínek.

Divadlo NoD zahájilo sezónu 2016/2017 s programovým cílem uvádět autorské inscenace, které se zabývají aktuálními tématy vycházejícími ze současného společenského dění. Dramaturgickou linii započala Kasha Jandáčková, absolventka režie Katedry alternativního a loutkového divadla pražské DAMU, autorskou inscenací Ve dne v noci. Režisérka v ní pracuje s autentickými dokumentárními materiály a vypráví příběhy skutečných obětí teroristických útoků, které ukazují, jak moc se náš život může změnit v pouhopouhé vteřině.

„Doznání na jevišti nutí k doznání v hledišti,“[1] uzavírá svou knihu Nepodrobený herec Georges Banu, přední francouzský teatrolog, pedagog a divadelní kritik rumunského původu. Jak uvádí autor předmluvy k českému vydání Jan Hyvnar, Banu se z celoživotní lásky k divadlu vyznává esejistickou formou konfese. Své divadelní zážitky a úvahy, které v roce 2016 vydalo i univerzitní nakladatelství NAMU v překladu Jitky Goriaux Pelechové, shrnul již o čtyři roky dříve do titulu původně nazvaného Les voyages du comédien – Cesty herce. Za spolupráce s autorem knihy došlo tentokrát k rozšíření o závěrečný doslov Setkávání s českým divadlem: jistota minulosti a střípky současnosti a zároveň k proměně na výmluvnější název Nepodrobený herec.

[1]          BANU, Georges. Nepodrobený herec. Přeložila Jitka GORIAUX PELECHOVÁ. Praha: NAMU, 2016. ISBN 978-80-7331-403-3, s. 144.

Divadlo NoD zahájilo sezónu 2016/2017 s programovým cílem uvádět autorské inscenace, které se zabývají aktuálními tématy vycházejícími ze současného společenského dění. Dramaturgickou linii započala Kasha Jandáčková, absolventka režie Katedry alternativního a loutkového divadla pražské DAMU, autorskou inscenací Ve dne v noci. Režisérka v ní pracuje s autentickými dokumentárními materiály a vypráví příběhy skutečných obětí teroristických útoků, které ukazují, jak moc se náš život může změnit v pouhopouhé vteřině.

Absolvent HAMU, operní pěvec Adam Plachetka patří v současnosti mezi nejúspěšnější Čechy ve svém oboru. Do svých třiceti let stihl vystoupit prakticky v každém velkém operním domě na světě. Sólista Vídeňské státní opery se pro Hybris rozpovídal o svém studiu, přístupu k práci a rozdílech mezi světovou a tuzemskou produkcí i diváky.

Divadelní soubor Spektákl působí v Praze ve Studiu Švandova divadla a skládá se ze studentů a z čerstvých absolventů DAMU a JAMU. Tvůrci se soustředí na nové interpretace české i zahraniční klasiky, nahlíží na ni optikou dnešní doby, a proto často vytváří vlastní adaptace známých knižních titulů. Do jejich dramaturgické linie tak vedle Fausta (premiéra 29. 10. 2016), Zmoudření Dona Quijota (25. 10. 2014) a inscenace Maryšo! Evo! Dom!(12. 1. 2015) zapadá i Kronika ohlášené smrti Gabriela Garcií Marquéze, která měla premiéru 4. 3. 2017 ve Studiu Švandova divadla pod režijně-dramaturgickým vedením Jana Holce a Davida Košťáka. Kronika ohlášené smrti je přitom výjimečná tím, že titul nebyl dosud na českých jevištích inscenovaný.

Po únorovém divadelním večeru studentů a absolventů Katedry autorské tvorby a pedagogiky ve Winternitzově vile jsem v březnu zavítala na katederní festival Autorská tvorba nablízko, abych se ještě blíže setkala s jejich ojedinělou prací. Po příchodu na DAMU mě obklopila atmosféra, kterou bylo na škole velice osvobozující zakoušet – nenucenost, klid, hřejivost a radost. Staly se mými průvodci po čtyři festivalové dny. Co konkrétně znamená onen stěžejní pojem autorství? Jakou specifickou cestou se ubírá výuka? A podaří se mi do ní prostřednictvím účasti na vybraných představeních a workshopech alespoň trochu blíže proniknout?

Politické divadlo je v současnosti velice výrazným fenoménem a stále větší ohlas zaznamenává i v Čechách. Poslední ročník Pražského divadelního festivalu německého jazyka sestával takřka výlučně z inscenací s politickým nábojem. V divadle NoD letos uvedli autorskou inscenaci Kashy Jandáčkové Ve dne v noci pojednávající o teroristických útocích, explicitní politickou výpovědí upoutal počin Studia Hrdinů Herec a truhlář Majer mluví o stavu své domoviny. V divadle DISK nyní můžeme vidět inscenaci Zítra si povíme, již rovněž lze k tomuto proudu přiřadit. Její tvůrci, studenti třetího ročníku režie a dramaturgie Katedry alternativního a loutkového divadla Nina Jacques a Petr Erbes, se však od konkrétní reality spíše odpoutávají a vydávají se cestou větší obecnosti – zabývají se charakterem politické praxe vůbec.

Také vám toto číslo připadá poněkud ukecané? Chtěla bych vás ujistit, že i naše redakce se inspirovala slavným heslem z Postřižin: zkracování jsme si vzali k srdci. Škrtáme ostošest, opravdu. S velkým nasazením se tak snažíme potlačit schopnost pracně rozvíjenou během studia. Umět roztáhnout jednu myšlenku do několika vět, to je během zkouškového s několika seminárkami před vámi k nezaplacení. Nejeden student humanitních oborů by za tento um dal celé jmění. V rámci Hybris ovšem musí být jakákoliv zdlouhavost nekompromisně potlačena. Bezpochyby máme ve zkracování ještě rezervy; zažitá (v případě některých redaktorek vrozená) tendence k rozepisování se potírá těžko. Ale čestné redakční – snažíme se.

Plakáty jsou vylepeny. Pozvánky rozeslány. A moje nervozita pomalu ale jistě stoupá: za několik dní budu moderovat DISK_USE. Je to vskutku děsivá představa. Už nestačí rozvážně psát článek v bezpečí redakční místnosti se záchranným tlačítkem Delete po ruce; tentokrát se musím vydat přímo do jámy lvové mezi tvůrce a diváky, uplatnit své (nerozvinuté) moderátorské schopnosti a psaný projev vyměnit za mluvený… Není divu, že jsem se moderování DISK_USE děsila již několik měsíců dopředu. A zdaleka jsem nebyla sama: ostatní studentky magisterského programu Katedry teorie a kritiky svorně prohlásily, že mé pocity sdílejí.

 „Jdou cvičení sloni a cvičení pávi, pár cvičených koní a cvičené krávy. Jdou cvičení švábi a cvičené žáby, jdou cvičení mroži a za nimi s noži jdou cvičení lidé…“ (Karel Kryl: Maškary)

Na ročníkových klauzurách či státních zkouškách FAMU bylo v akademickém roce 2015/2016 prezentováno přes dvě stě autorských filmů, cvičení, audiovizuálních instalací, scénářů a fotografických souborů. Pozvání na klauzury přijalo 16 hostů, kteří je reflektovali ve svých textech. Jaké jsou hlavní inspirační zdroje budoucích filmařů? A která témata a způsoby práce jsou pro ně podstatné? Odpovědi nejen na tyto otázky hledá kniha Klauzury FAMU 2016.

Chtěli jsme ještě. Bouchali jsme vidličkami do stolu, klepali jsme lžícemi o prázdné misky, měli jsme hlad. Chtěli jsme ještě větší virvál, ještě větší brajgl. Otáčeli jsme knoflíkem na televizi, až nás v uších řezal křik naštvaných chlápků. Chtěli jsme ještě víc hudby z rádia, chtěli jsme beaty, chtěli jsme rock. Chtěli jsme mít na vyzáblých rukou svaly. Naše kosti byly jako ptačí, duté a lehké, a my chtěli, aby byly hustší, těžší. Byli jsme šest natahujících se rukou, šest dupajících nohou; byli jsme bratři, kluci, tři malí králové, věčně se dohadující o to, kdo je větší.“ 

…when the rain starts to pour. Parta šesti lidí dovádí ve fontáně. Dnes již kultovní obraz a kultovní píseň. Kdo by neznal Přátele - onu legendární partičku, o jejíchž vztazích, každodenních starostech, ale i radostech života v New Yorku seriál vypráví. Jeho popularita trvá od devadesátých let až dodnes. Proč o tom píši? Poslední absolventská inscenace čtvrtého ročníku KČD nese název Kamarádi. A to není náhoda.

Období 50. let 20. století je v československých dějinách spojeno s vykonstruovanými komunistickými procesy. Oběťmi se stali nejen samotní političtí vězni, ale také členové jejich rodin. Inscenace Zrezivělé dětství zprostředkovává pohled do doby totality skrze životní příběhy čtyř dětí, jejichž rodiče byli terčem perzekuce. Svou formou se řadí ke specifické divadelní disciplíně storytellingu, kterou lze ve zkratce definovat jako vyprávění příběhů. Inscenace primárně vznikla pro 2. stupeň ZŠ a střední školy, funguje ale také jako samostatný celovečerní program, v obou případech je doprovázená diskuzemi za účasti samotných dětí politických vězňů. O projektu bojujícím proti ztrátě historické paměti hovoří herečky Eva Burešová (absolventka alternativního a loutkového herectví DAMU), Markéta Holá (absolventka Teorie a dějin divadla MU), Petra Horváthová (absolventka činoherního herectví DAMU) a lektorka projektu Barbora Schneiderová, která je zároveň zakladatelkou a ředitelkou pražského spolku Storytelling, který dal inscenaci vzniknout.

V prosinci 2016 jsem měla jedinečnou příležitost zúčastnit se workshopu pořádaného Katedrou tance HAMU. Tentokrát třídenní výuku klasického tance a společné diskuze se studenty vedla primabalerína Daria Klimentová, dlouholetá sólistka English National Ballet a dnes pedagožka Royal Ballet School. Od roku 2003 se naplno věnuje také vedení masterclasses v Praze a jejím cílem je, kromě předávání svých zkušeností, také přilákat do Prahy a obecně do České republiky zahraniční tanečníky.

V seriálu dialogů se studenty, absolventy a profesory, v nichž každý rok postupně představujeme jednu z kateder DAMU, jsme si Katedru výchovné dramatiky nechali na závěr. Na rozdíl od ostatních kateder, s jejichž předměty jsme se seznámili v rámci bakalářského studia na KTK, je pro nás KVD dosud neodhaleným koutem školy. Využila jsem jedinečné příležitosti, při níž studenti sestoupili z podkroví středního traktu, kde katedra sídlí, a ovládli školu Festivalem DVD (DĚTI-VÝCHOVA-DIVADLO), abych nahlédla do jejího tajemství.

Od roku 2007 probíhá na HAMU projekt pro současný tanec, pantomimu a pohybové divadlo s názvem Nová generace se záměrem reprízovat úspěšná umělecky přínosná představení začínajících choreografů a performerů. (facebook.com/ngenerace). Již pátý ročník mezinárodního Festivalu Nové generace se uskutečnil od 24. 11 do 26. 11. 2016 ve spolupráci se Studiem Alta, avšak své projekty a klauzurní práce, které mohou být propojené do tematického programu, studenti pravidelně představují také v Divadle DISK. V rámci jednoho takového večera se představily tři projekty, kdy použitý žánr, téma nebo děj odkazovaly (i když někdy vzdáleně) ke smrti – taneční film pouze v 2D rozměru v kontrastu s jevištěm a živými interprety, smuteční hostina a vodník jako mrtvý anděl či zabiják. Pro Novou generaci, stejně jako ostatně pro každou, je vyrovnávání se s tímto tématem určitou částí tvůrčí cesty. Vyrovnat se se smrtí totiž může znamenat žít.

Olga, Máša a Irina Prozorovovy jsou inteligentní, vychované ženy, jejichž největší touhou je odjet do svého rodného města, Moskvy. Vyhlížejí do budoucnosti s nadějí lepšího života a nalezení skutečné lásky. Stále více si totiž uvědomují, že umět pět jazyků a hrát na klavír ve světě, kde se čas zabíjí prázdným filozofováním, hraním karet a pitím čaje, nemá smysl.

V září uvedlo Divadlo DISK v české premiéře hru britského dramatika Alistaira McDowalla Pomona, variaci na detektivní drama inspirovanou noirovými a hororovými filmy, ale také počítačovými hrami a fantasy knihami. Po Čechovových Třech sestrách a Brechtově Dobrém člověku ze Sečuanu tak absolventský ročník herectví Katedry činoherního divadla dostal vůbec poprvé možnost pracovat na půdě fakultního divadla s textem současného autora.  Pod vedením režiséra Jana Holce, studenta 5. ročníku režie na téže katedře, a dramaturga Davida Košťáka vytvořili inscenaci, v níž se vyrovnávají se současným fenoménem počítačových her nabízejících svým vyznavačům návykové náhradní světy.