David Košťák

Na tác položíš chronotop, zabalíš do něj fabuli. Potom pokrájíš břitkým humorem a opatrně pokládáš na postmodernou vymazaný syžet.

Poučili jsme se, jako generace. Ten Cobain a tak. To je pryč. Tak nějak víc ekologicky sebestředný jsme. 

Divadelní společnost Masopust je svědomím českého diva - dla. Především díky své dramaturgii, která „archeologicky“ objevuje přehlížené světové i české klasické hry, ale i díky úctě k hodnotám, které má současná společnost tendence spíše zpochybňovat. Ve Vytrvalém princi se jednalo o nezlom - nost víry, Čupakabra představila trest za amorální zabíjení jen pro zábavu. Meziválečné drama Františka Langera Andě - lé mezi námi, které se vedle Periferie a Dvaasedmdesátky řadí k jeho hrám o spravedlnosti, se tak zdá být dalším číslem v logické řadě repertoáru tohoto divadla. Relativně.

České divadlo se někdy zdá vyprahlé, a proto zcela oprávněně vzhlíží k německému divadelnímu nebi.

Existenční krize způsobená srovnáváním života s fikční realitou animovaných filmů; ekologická katastrofa, které může zabránit pouze hollywoodská star; teroristický útok jako medializovaná umělecká událost – ve hrách Christiana Lollikeho se střetává svět bezstarostné popkultury s nejpalčivějšími problémy dnešní společnosti.

Buchty a bohyně – již z názvu nové hry Petra Kolečka je patrný mužský šovinismus, jehož optikou sledujeme hlavní hrdinky. Eva je naivní studentka psychologie, která si přeje, aby ji ostatní posuzovali nejen podle krásy. Nikol z Počápel se chce za pomoci Bible prosadit v populární hudbě. Geniální matematička Marie cvičí, aby zapomněla na svou posedlost počty i svou latentní homosexualitu. A kuchařka Kristýna nejvíc touží naučit lidi vařit z lokálních surovin. Všechny jejich naděje jsou ale v rukou mužů, kteří je hodnotí podle toho, zda vypadají dobře ve vodě, jestli mají prsa do obdélníku a nebo připomínají „bílou cikánku“.

První ročník klauzurního festivalu Proces nám naskytl příležitost pozorovat vývoj studentů KALD. Již svým názvem se událost netají tím, že prezentuje „nedokonalé“ divadlo – nehotové a stále se vyvíjející. Hodnotit tvůrce by proto bylo stejně tak liché, jako soudit chůzi dítěte, jež se učí prvním krůčkům, a nespravedlivé vůči snaze studentů, kteří se oproti katedře činoherního divadla prezentují i na samém počátku rozvoje svých talentových předpokladů. Otevřené hodiny a klauzurní představení nabídly vhled do procesu tvorby a do tendencí výuky na této katedře.

Dojem z Ma dame: Nejen ptáci odlétají do teplých krajin.