Deutschland, baby!

V době, kdy píšu tento článek, jsou tomu necelé dva týdny, co jsem zahájila svou studijní stáž v rámci geniálního produktu Evropské Unie (myšleno naprosto vážně), Erasmu. Moje cesta vedla na západ, do hesenského univerzitního městečka Giessen, vzdáleného tři čtvrtě hodiny cesty vlakem od Frankfurtu. Vzhledem k této zkušenosti cítím jako svou povinnost zapsat několik prvních poznatků pro všechny z vás, kdo se chystají do Německa, na Erasmus, nebo se prostě jenom bojí Arabů.

Poznatek č. 1: Je tu hodně muslimů, ale nekoušou Mnoho lidí mým směrem před odjezdem zděšeně volalo: „Do Německa! Tam jsou Arabové!“, „Profesoři kvůli Arabům odchází z univerzit!“, „Stačí, že jsi holka a jdeš sama po ulici, a už tím provokuješ!“ atp. Podobné výkřiky jsem vždy považovala za směšné, ačkoliv nutno podotknout, že jsem jako padesátikilová blondýna nezkušená životem na koleji trochu znejistěla. Představa, že budu sdílet společnou koupelnu se samými muži, Araby, nebyla úplně nejpříjemnější. Naivně jsem si do té doby myslela, že jsou buňky dělené na mužské a ženské. První, koho jsem potkala ve společné kuchyni mé buňky, byli dva Arabové. Představili se jako Mohammed a Ibrahim, řekli mi, že jsou z Egypta a do Giessenu přijeli studovat stavební inženýrství. Vařili nějaké maso a byli hrozně hodní. Pomohli mi připojit se na jejich pirátskou Wi-Fi (oficiálně musí mít každý na koleji kabel a připojovat se přes univerzitní data, ale skoro nikdo to nedělá) a když Mohammed viděl, že mám otevřené okno, naléhavě mě upozorňoval, ať si dávám pozor na berušky, které hodně lítají dovnitř (říkal Biene, což znamená včela a což se podle mě spletl, ale na tom zvlášť nesejde). Chvíli poté dorazily do kuchyně dvě holky v burkách, Turkyně a Maročanka. Takže ano, v Giessenu stejně jako v celém Německu je poměrně hodně Arabů, jak je tomu ostatně už od 60. let, kdy Bonn uzavřel s Ankarou smlouvu o nabírání gastarbeiterů. Zatím mi ale nezavdali nejmenší příčinu cítit se kvůli tomu nekomfortně.

Poznatek č. 2: Kurze Begrüßung není nikdy kurze Kurze Begrüßung, tj. krátké uvítací setkání na katedře, kde se představovali pedagogové a studenti, trvalo šest hodin. Tolik k otázce německého přístupu, který je velmi důkladný a nepolevující. Pedagogové přišli na setkání všichni kromě francouzského profesora, který je v Mexiku a napsal za sebe dopis.

Poznatek č. 3: Čarovný krámek jménem Euroshop Kromě toho, že se dá v Německu vyžít na jogurtech (čtyři bílé jogurty kupuji za 0,65 euro, es lohnt sich!), mají Němci také jednu skvělou vychytávku. Euroshop. Cokoliv postrádáte, naleznete za 1 euro v tomto kouzelném obchůdku s červeným vývěsním štítem. Sadu talířů, přípravky na mytí, ramínka, špunt do umyvadla, dioptrické brýle, obří balení náplastí, bryndák, pláštěnku, party balonky, flashku nebo dřevěného dekoračního hada. Poradil mi to bulharský student jménem Plamen (při představování mi mimochodem řekl „I know it´s fire in czech“), který stejně jako já nevěděl, že si má na kolej přivézt vlastní nádobí. Pokud mohu soudit za těch několik dní, které jsem u našich západních sousedů zatím strávila, zdá se mi být Německo pro Erasmus dobrým místem. Kromě toho, že se tu dobře bydlí a jednoduše a spolehlivě technicky komunikuje, školy mají opravdu kvalitní úroveň. Studium v Giessenu mohu za sebe vřele doporučit. Tím, že je to malé město, se člověk může koncentrovat pouze na školu, spolužáky a profesory, a není pokoušen bohatými možnostmi velkoměsta. A vždycky, když je nouze, dá se sednout na vlak a jet do Frankfurtu. Studenti totiž mají v rámci studentského průkazu dopravu v celém Hesensku zdarma! Tolik k prvním postřehům, které mi ležely na srdci. Třeba ti, milý čtenáři, někdy dobře poslouží.

P.S.: Věděli jste, že první pobyt Erasmus se uskutečnil už v roce 1987? To znamená, že když si ho začnete vyřizovat letos, můžete s ním v příštím akademickém roce oslavit Kristova léta!