Přednáška Marka Hlavici pořádaná Teatrologickou společností 25. března 2010 v Divadelním ústavu pod názvem Performanční studia – hrozba nebo naděje divadelního školství?, přinesla setkání s držitelem ceny Václava Königsmarka (první místo v pátém ročníku soutěže) za disertační práci nazvanou Performanční studia. Autor dostal touto cestou příležitost předložit východiska a závěry své práce.
Tak jako Hlavicova disertační práce či stejnojmenný článek otištěný v Divadelní revue 3/2009, byla i samotná přednáška složena ze tří částí. V první autor referoval o různých koncepcích performance studies na vybra-ných školách, v druhé se věnoval genealogii oboru a v části třetí nastínil vlastní otázky a perspektivy k mož-nostem tohoto oboru u nás. Hlavica přednášku začal nastíněním obrysů konceptů performance studies, kte-ré založil na pečlivém přepsání, či parafrázování sylabů zahraničních kateder. Úskalí jeho referátu bylo v části genealogické, zejména ve způsobu řetězení faktů, jako celkového humanitního zázemí referovaného oboru. Dů razná snaha o interdisciplinaritu tohoto oboru totiž ne-znamená, jak by se z Hlavicovy práce mohlo zdát, míchat jablka s hruškami jen proto, že se mu to zrovna hodí. Ge-nealogie performance studies se tak v jeho podání stává spíše zamlženou, než objasněnou. Tak jak ji předkládá Hlavica, jde o neúplné nashromáždění několika v této souvislosti v zahraničí často uváděných autorů a děl. Navzdory tomu, jak se celá situace viděna touto optikou jeví, ale existuje dostatek zahraniční literatury, kde je genealogie oboru a jeho specializací podrobně zapsána. Nutno přiznat, že vytvořit genealogii snažící se postih-nout vývoj oboru performance studies bude zjevně úkol hodný skutečné myšlenkové osobnosti, protože jak sám Hlavica poznamenává: „Každé akademické pracoviště performančních studií chápe tento obor jinak a navzá-jem se mnohdy liší zcela zásadně a nezřídka se jeví jako naprosté a neslučitelné protiklady. Přesto jsou sloučeny pod názvem performanční studia.“1
Vystihnout koncept všech modů performance studies v krátkém shrnutí je opravdu velice složité, dosti prav-děpodobně i ne zcela možné. Tuto složitost můžeme přirovnat k rozmanitosti pojímání oboru psychologie, kde rovněž existuje praktická a teoretická část, které mají mnoho různých směrů. I zcela odlišné specializa-ce oboru psychologie tak mohou být v praxi ryzí v tom smyslu, že kdo provádí arteterapii, nemusí být praktiku-jícím teoretikem a naopak. Vzájemné ovlivnění tu však pochopitelně existuje. I zde je míru těžké rozsoudit, což snadno pochopíme v odkazu na penzum sylabů napří-klad u kognitivní, gestalt, behaviorální či evoluční psy-chologie a jiných. Z řečeného již snáze dojdeme k tomu, že názorová různost v oblasti performance studies není ničím zvláštním.
Hlavica tedy podtrhnul velmi významnou tezi, že koncept performance studies je na každém místě jeho vyu-čování odvislý od osobnosti, která katedru vede. Dalo by se tedy nadneseně říci, že kolik osobností, tolik různých směrů performance studies, ale ve skutečnosti jde o ně-kolik proudů, jako právě ve zmiňované psychologii, které více či méně nacházejí své odezvy i jinde.
Hlavica tedy předvedl brilantní nástin dobře zvolených zástupců kateder performance studies. Jedinou zásad-ní námitkou je výše zmíněný způsob řetězení faktů po vzoru „kde se v humanitní primární či sekundární li-teratuře objevuje slovo ,performance‘ to budu citovat“, namísto rozmyslu a důmyslného pojímání genealogie. V té jde přeci nejvíce právě o to, že nějaký myšlenko-vý posun vychází z jiného, což je motivací k dalšímu a samotný obor se tímto myšlenkovým řetězením faktů rozvíjí. Za hlubší zamyšlení také stojí Hlavicova volba překladu názvu oboru do českého jazyka (z performan-ce studies na perfomanční studia), neboť výsledek ne-odpovídá ani překladatelskému úzu, ani našemu jazy-kovému kontextu.
Záměrem Hlavicovy práce bylo kritické zhodnocení a prozkoumání třicetiletého vývoje oboru performance studies a jeho podoby. Zachytit podobu oboru se myslím velmi dobře podařilo na shrnutí sylabů jednotlivých vybraných kateder, z hlediska genealogického však ne zcela. Jako pokračování výkopu, jenž na poli teoretic-ko-divadelním učinil studiemi z oblasti performance Julius Gajdoš, je to ale jistě důstojné.
Během samotného přednášení referátu Hlavica otevřel několik otázek v podobě návrhů a poznámek, které se úzce týkaly pražské DAMU. Za všechny zde rozeberu dvě zásadní.
Hlavicovi se zdá, že jde o obor v tuzemsku zcela neznámý a nikdo se jím zde nezabývá.
Zde je třeba povšimnout si velkého rozporu mezi tím, co píše Hlavica v disertační práci na straně jedné a tím, co na straně druhé píše v článku pro Divadelní revue, či přednesl v referátu. Z druhého zmíněného by se totiž mohlo zdát, že si nevšiml rozličných snah tohoto druhu doposavad rozvíjených: mám tím pochopitelně na mys-li mnohaleté úsilí Jany Pilátové (která vede divadelně antropologický seminář a rozvíjí odkaz Grotowského), a Jaroslava Vostrého (který vyučuje scénologii a je zakla-datelem Ústavu dramatické a scénické tvorby DAMU). Z Hlavicovy disertační práce ale zjistíme, že minimálně o scénologii tušení má: „Nebudeme-li však trvat pouze na doslovném názvu ,performanční studia´, nalezneme různé instituce, které se svým zaměřením tomuto oboru blíží, setkáme se s aktivitami, které s ním vykazují jistou podobnost, a také zjistíme, že mnohé myšlenky, jež obor performančních studií považuje za základní pro svou existenci, jsou poměrně široce známy v čes-kém odborném prostředí. Tuzemské diskuze o divadelní antropologii či pokusy vytvořit institut divadelní antro-pologie (sympozia, katedry v Praze či Brně) měly mno-ho společného s některými cíli performančních studií. Z podobných myšlenkových kořenů jako tento obor vy-růstá také koncept scénologie.“2Hlavica tedy ví a musí vědět, i kdyby to mělo být jen zprostředkovaně, že se tu obor navýsost podobný již léta vyučuje, a to pod názvem v českém kontextu lépe srozumitelným.3Mimo vlastní výuky se publikování na tuto tématiku věnují zejména výše jmenovaní (Július Gajdoš a Jaroslav Vostrý), ale také mnoho dalších, za všechny uveďme alespoň přednášky Radovana Lipuse v Městské knihovně. Pravdou zůstává, že u nás neexistuje katedra, která by se přímo jmenovala performanční studia. (Existuje však „ateliér performan-ce“ na FaVU Brno).
Hlavica navrhnul přejmenovat katedru alternativního a loutkového divadla pražské DAMU na „performanční studia“.
Z výše řečeného je snad již jasné, že jde o tezi termino-logicky i obsahově neudržitelnou. A je nutné na ni reagovat: performance ve smyslu happeningů, pouličních akcí neviditelného divadla, jak je prováděli studenti JAMU či protestů jak je popisuje Erika Fischer-Lichte na příkladu jugoslávské performerky Mariny Abramović (Lips of Thomas) se na DAMU nerozvíjejí.3Výsledky práce studentů jak činohry tak i „alterny“ jsou pravidelně zveřejňovány v Divadle DISK, oboje pod náležitým zařazením „před-stavení“, či ve studovnách pod označením „klauzura“. Aby nedošlo k ještě většímu pomýlení, ocituji přímo ze stránek katedry alternativního a loutkového diva-dla: „Programy bakalářského respektive magisterského stupně herectví, režie i dramaturgie předpokládají stu-dium obecných zákonitostí divadelní tvorby s důrazem na specificky interdisciplinární komponenty loutkového a předmětného divadla včetně jejich přesahů a zpětných vazeb na divadelní umění.“4
Hranice mezi divadelním představením a performancí je velice úzká. Hlavica to sám jistě dobře tuší. Je tedy nanej-výše nutné držet se alespoň těch záchytných bodů, které máme. Netopit se pojmově. To bychom pak v předestře-ném duchu mohli označit například režie Jiřího Havelky za "performance" a pojmově bychom se již utopili zcela. Je tedy snad zřejmé, že Hlavicův návrh na přejmenování katedry je zavádějící.
1 Hlavica, Marek, Performanční studia, článek otištěný v Divadelní revue 3/2009, s. 4.
2 Hlavica, Marek: Performanční studia, disertační práce, s. 7.
3 Toto poznamenávám právě s odkazem na Hlavicovo správné poznamenání, že každé akademické praco-viště performance studies je trochu jiné, odvislé od toho, kdo je jeho vůdčí osobností. V tomto tedy obor scénologie zcela splňuje Hlavicou akcentovaný rys.
3Na tomto místě je ale důležité zmínit, že se živě diskutuje o vzniku nové fakulty v rámci AMU, která by ve svých osnovách mohla nalézt i pouliční performance.
4Citováno z webových stránek KALD v rámci http://www.damu.cz/.