Karolína Macáková

Nedávno začal po českých sociálních sítích putovat virál jako stvořený pro prokrastinující studenty humanitních oborů o zkouškovém: středoškolačka, která svou internetovou identitu postavila na videorecenzích literárních děl. 

V létě minulého roku vyšla v Nakladatelství AMU publikace nazvaná Orbis cirkus. Téměř čtyřsetstránkový svazek pojímající souhrnně „svět cirkusu“ vznikl jako syntéza dvou obsáhlých studií. První se týká tradičního cirkusu a jeho vývoje v českých zemích, druhá se zabývá problematikou nového cirkusu, který je dnes (nejen v našem českém kontextu) oblíbeným a divácky vděčným dramatickým uměním.

Jsou mladí, talentovaní, perspektivní. Právě končí studium a otevírá se před nimi slibná kariéra. Nebo ne? Nefrustruje studenty herectví někdy právě obor, který studují a budoucí povolání, které si spolu s ním vybrali? Kdy se za své divadelní i životní role stydí? Bojí se stejně jako my samoty, třeba i té veřejné? Koho nebo co milují? A jak těžké pro ně je nehrát v životě? Na podobné otázky se snaží ústy absolvujících studentů odpovědět nová inscenace Katedry alternativního a loutkového divadla nazvaná Regulace intimity.

Dřevěné molo vedoucí k vodě, pestrobarevné oblečení a ospalá nuda. Je parné léto, kdekdo se svléká do plavek a chystá se oslava třicátých narozenin. Přesto se nikomu nechce přemýšlet nad dárkem. Pobyt na letním sídle obvykle vnímáme jako krátkou mezipauzu, která nám pomáhá nabrat dech a sílu na to, co přijde potom. V Letovisku, jak se jmenuje nejnovější inscenace Katedry činoherního divadla, je tomu podobně. Každý, kdo se zde octne, se na chvíli zastaví. A spíše než ohlížet se dozadu se vyplatí hledět před sebe a přemýšlet, co bude, až… Až odsud odjedeme? Až se sem opět vrátíme? A chce se nám sem vůbec vracet? V každém letovisku to přece během sezóny žije, a pak se stává zapomenutým místem čekajícím na znovuoživení.

Zkoušení scénického čtení s babičkami je občas potíž, ale vždycky velká legrace. Můj krásný svět je hrou o zahlcování se věcmi, o falešném krásnu, které je nutno zničit. Budíkem na poličce je potřeba hodit o zem, sklenička se musí upustit tak šikovně, aby se rozletěla alespoň na deset kousků.

Hudební projekty nejsou na DAMU k vidění příliš často. Jeden takový, nazvaný Café Bizarre, ale v průběhu letošního akademického roku přece jen vznikl. Je složený z drobných každodenních příběhů a impulsem k jeho vzniku byly hodiny zpěvu a příprava na pěvecké klauzury, ve kterých se studenti 2. ročníku herectví KČD věnovali šansonům. Následně se tito studenti s třemi studenty re- žie a dramaturgie z téže katedry rozhodli zpracovat daný žánr do scénického díla – přidali nové písně a pomocí děje hudební čísla pospojovali.