Kateřina Kykalová

V minulém čísle Hybris představovala Anna Smrčková publikaci Klauzury FAMU 2016 a ocenila její snahu hodnotit klauzurní výstupy studentů Filmové a televizní fakulty z pohledu odborné veřejnosti. Stejným směrem v únoru vykročili i samotní studenti FAMU, když se své klauzurní práce rozhodli veřejně promítnout v holešovickém Bio Oku. V rámci komponovaného večera s pokorným názvem Filmečky zde představili pět krátkých dokumentárních filmů studenti Katedry dokumentární tvorby Lenka Benešová, Ondřej Šálek, Barbora Chalupová a Nikola Krutilová a student Katedry střihové skladby Jakub Jelínek.

 „Jdou cvičení sloni a cvičení pávi, pár cvičených koní a cvičené krávy. Jdou cvičení švábi a cvičené žáby, jdou cvičení mroži a za nimi s noži jdou cvičení lidé…“ (Karel Kryl: Maškary)

V seriálu dialogů se studenty, absolventy a profesory, v nichž každý rok postupně představujeme jednu z kateder DAMU, jsme si Katedru výchovné dramatiky nechali na závěr. Na rozdíl od ostatních kateder, s jejichž předměty jsme se seznámili v rámci bakalářského studia na KTK, je pro nás KVD dosud neodhaleným koutem školy. Využila jsem jedinečné příležitosti, při níž studenti sestoupili z podkroví středního traktu, kde katedra sídlí, a ovládli školu Festivalem DVD (DĚTI-VÝCHOVA-DIVADLO), abych nahlédla do jejího tajemství.

Jak být dobrý k sobě i k druhým zároveň? Je možné konat dobro ve světě plném bídy, kde vládnou přírodní zákony a silnější tygr žere? Tyto otázky si klade hra Dobrý člověk ze Sečuanu, v níž levicově smýšlející Bertolt Brecht zkoumá morální úpadek německé společnosti za druhé světové války. Funkční mechanismy kapitalismu v ní ničí lidskost a člověka mění ve zvíře, jehož primární motivací je nakrmit sebe a svou rodinu.

Racek Antona Pavloviče Čechova je velkým lákadlem pro studenty divadelních škol, neboť tematizuje mimo jiné úděl herců a obecně roli umění v životě jedince a přímo překypuje mladickými ideály a žízní po životě. V Divadle Disk hru před šesti lety nazkoušela jako svou absolventskou inscenaci Tereza Ludvíková (dnes Karpianus). Nyní se Racek na repertoáru Disku usazuje znovu, v režii uměleckého šéfa ostravské Komorní scény Aréna Ivana Krejčího. Inscenace je tentokrát pojata komediálněji – psychologie postav je méně prokreslená a herci je budují vždy zdůrazněním nějaké konkrétní charakterové vlastnosti. V některých případech tato nadsázka funguje a působí vtipně, jindy však znejasňuje vztahy mezi postavami a motivace jejich jednání. Jelikož interpretace postav tvoří jádro inscenace a zároveň vyvolává nejvíce otázek, rozhodla jsem se na ni zaměřit také v recenzi.

Erasmus ve Francii? Tato země byla již třetím rokem zvolena za nejhorší místo ke studijní stáži z celé Evropy; studenti si stěžují především na neflexibilní rozvrhy a přerostlou byrokracii, pod což se můžu jedině podepsat.¹ Na druhou stranu jim však stát nabízí poměrně vysoký příspěvek na bydlení, nespočet přírodních i historických krás, bohatou gastronomii (už jste někdy viděli v české menze slávky?) a velké množství multikulturních zážitků.