Režisér jan Frič vůbec nemá čas, protože stále zkouší v nějakých divadlech ty svoje učesané taškařice. Rozhovor vůbec nechtěl poskytnout a neustále mi místo sebe podsouval nějaké neznámé umělce, prý také i divadelníky, a s hranou skromností se rozčiloval, že přeci nemůže mluvit v DAmU časopise, když tu školu nedostudoval, protože pro samou práci zapomněl, že jí ještě studuje. A že se stydí. Choval se jako malé dítě. Pokusila jsem se ho ukecat, zapůsobit ženskou silou, a tak asi po roce, v němž jsme si vyměnili stovky emailů s nahými fotografiemi, se mi to konečně povedlo. na vymodlenou schůzku v jeho oblíbené hospodě u evžena na Smíchově dorazil pohublý, s výrazným pivním mozolem, rovnou z Brna. Začala jsem tušit, že to nebude jednoduché.