Žijeme ve světě soutěží. Snad každý z nás již nějakou vyhrál, třebaže tomu bylo naposledy v dětství. Prochá-zejíce životem, vidíme, jak se nám oblíbená hra mění v nepochopitelný labyrint. Proč? Jedny z prvních pouček, které dostaneme, jsou pravidla, jak svou oblíbenou hru hrát. Za jakých podmínek je možné se jí zúčastnit a co musím splnit, aby vítězství bylo mé. Kdo nesplní podmínky, nemá šanci vyhrát. Kdo poruší pravidla, vy-padne ze hry. Jak snadné!
Všichni si pamatujeme dobu, kdy jsme s radostí hráli a hrdě přijímali i prohry, protože jsme věděli, v jakých mantinelech se pohybujeme a podle čeho nás soudí. Čím starší jsme, tím méně si takových poctivých her s pravi-dly zahrajeme. Protože jednak ne na všechno pravidla jsou, a druhak ne každému se chtějí dodržovat. A v tom je další háček. Jak hluboko se dokáže zaseknout pozná-me pod pokličkou soutěže Czech Press Photo 2010 1. Tam byla díla jednotlivých uchazečů posuzována podle pravidel, která si každý návštěvník výstavy mohl přečíst. Hodnocení kvality byla tato: aktuálnost, výmluvnost, in-formativnost, pohotovost. 2
Snímek, který dokáže nejlépe dostát těmto kritériím, zís-ká hlavní cenu soutěže – Křišťálové oko. Letos se porota shodla na Martinu Bandžákovi a jeho Magna children at risk. Na fotografi i je dívka s ošetřeným poraněním oka. Své rozhodnutí porotci komentovali takto: „Letošní hlavní cenu Czech Press Photo jsme udělili portrétu dív-ky zraněné při jedné z největších událostí tohoto roku. Síla fotografi e je v její jednoduchosti. Obraz je ohromu-jící a silně působivý na první pohled. Jeho citovost ne-dovoluje zapomenout nejen na tuto tragickou událost, ale na všechno drastické, co následovalo poté, i na lidi, kteří dosud trpí.“
Jenže zde dochází k několika zcela zjevným rozporům. Snímek totiž působí stylizovaně, o dojmu pohotovosti zde tedy nemůže být řeč. Informativnost snímku spo-čívá v tom, že vidíme dítě, které má ošetřené zranění oka. Posledním zádrhelem při zpětném posuzování ví-tězné fotografi e je ona aktuálnost tématu. Skutečně jde o aktuální téma, když je na obrázku dítě s ošetřeným zraněním oka? Je to spíše téma nadčasové, které je možné uplatnit na vícero různých událostí, dat, situací a příběhů. A pouze se znalostí širšího kontextu a nikoliv z fotografi e samé poznáme její obsahovou hloubku.
Alespoň jeden jediný bod fotografi e splňuje. Obraz fyzic-ky zuboženého dítěte, které trpí možná nikoliv svojí vi-nou, je skutečně sám o sobě výmluvný. Ze čtyř pravidel posuzování tedy vítězná fotografi e dává jediný zásah.
Z výše řečeného vyplývá, že se porota neřídila deklarova-nými kritérii. Neboť by tento, jinak jistě velice hodnotný snímek, nemohl získat její nejvyšší ocenění.
Cílem tohoto příspěvku není posoudit, které fotografi e jsou lepší a které horší. Každá má své kouzlo a hodnotu, sděluje jinou informaci. Jen jedna získala cenu Křišťálo-vé oko. Prý po bouřlivé diskusi poroty, která se ale zjevně odvíjela nad jinými body, než uvedla veřejnosti. Kdyby šlo o dětskou táborovou soutěž, měla by porota na krku vzpouru. A oprávněně. Verdikt padl. Otázkou zůstává: Máme deklarovat pravidla podle kterých hodnotíme, když je zjevně nedodržujeme?
1 Soutěž a následná výstava zpravodajských fotografií vznikla v roce 1995 jako česká verze světové soutěže World Press Photo.
2 Ošklivé a nečeské slovo informativnost je ve výčtu uvedeno proto, že jde o pojem z novinářské hantýrky.