Magda Zicháčková

Vánoční večírek, DAMU ples, Zlomvaz nebo třeba Koulení jsou pravidelnými událostmi, díky kterým můžeme do DISKu zavítat i mimo navštěvování divadelních představení. Ve většině případů jsou to pro nás příjemné večírky spojené s divadlem, hudbou, tancem a pitím. Kromě toho nám nabízejí prostor pro setkání, případně seznámení, se spolužáky či absolventy, kteří mají stále čas a chuť se do své alma mater vracet. S nadsázkou by se tak dalo mluvit o určité formě „teambuildingu”.

Vyhodíš ho dveřmi, vrátí se ti oknem… Jak si jistě mnozí z vás všimli, do centra města se vrátilo pouliční umění. Vzhledem k poloze naší alma mater mu nelze uniknout, obzvlášť když je přímo před DISKafé tak pěkný plácek, který je v porovnání s okolními dokonce i poměrně prostorný. Povolení vešlo v platnost prvního března; tím dnem se spustil tzv. zkušební rok, během kterého mohou všelijací umělci bavit (a samozřejmě i kasírovat) kolemjdoucí turisty.

Na konci předešlé divadelní sezóny uvedlo Divadlo LETÍ ve spolupráci se Švandovým divadlem jedno ze svých dalších scénických čtení. Konalo se tak v rámci cyklu 8v8, jehož prostřednictvím se můžeme opakovaně seznamovat s novými divadelními hrami, ať už autorů zahraničních či tuzemských. V tomto případě jsme měli možnost se seznámit s novinkou předního současného ruského dramatika Ivana Vyrypajeva. Jeho text Iluze nastudoval spolu se studenty 4. ročníku herectví Katedry činoherního divadla pražské DAMU ruský režisér a současně i umělecký šéf Novosibirského městského činoherního divadla Sergej Nikolajevič Afanasjev. Scénická skica, kterou uvedli 30. května ve Švandově divadle, byla výsledkem několikadenního workshopu, během kterého měl režisér studenty seznámit s tím, jak on sám hereckou metodou S. K. Stanislavského, praktikuje se svými studenty. Rozhovor vznikl vzápětí po představení.

Na začátku něčeho nového máme plno nápadů, energie a snů o tom, jak by vše mělo v budoucnu vypadat a fungovat. Je tomu rok, co jsme dostali na starost katederní klenot jménem Hybris. Ihned jsme zatoužili stát se revolucionáři a zbourat některé ze zajetých, a pro nás i ne příliš zajímavých, věcí.

Letošní rubriku Dialogy, ve které jsme se věnovali problematice herectví, zakončujeme anketními otázkami kla - denými režisérům letošních absolventských inscenací. Otázky většinou vyplývají z odpovědí studentů herectví, které jste si mohli přečíst v předchozích dvou číslech na - šeho časopisu. Režisérům za jejich odpovědi děkujeme!

Je vedoucím letošního absolventského ročníku Katedry činoherního divadla pražské DAMU. Během svých studií režie na DAMU založil společně se svými spolužá- ky Divadelní sdružení CD 94, jež od roku 1994 – 2002 působilo na prknech Divadla v Celetné. Mimo to byl v angažmá v Severomoravském divadle v Šumperku, Moravském divadle v Olomouci a pražském Divadle Na zábradlí. Novou etapu svého života zahájil v roce 1999 vítězstvím v konkurzu na obsazení místa ředitele a uměleckého vedení Švandova divadla. Toho se zú- častnil společně s režisérem Michalem Langem, jenž se stal uměleckým šéfem divadla. I přes vedení divadla a učení na DAMU zvládá aktivně režírovat (například v prosinci loňského roku měla ve Švandově divadle premiéru dánská komedie Řemeslníci).  

„Přidáte-li do hlediště nultou řadu, vězte, že mezi diváky zavládne chaos ještě před představením. (Divadlo v Celetné 3. 4. 2012)“ 

Zaměřeno na detail Stejně tak jako letošní festival Zlomvaz nesoucí podtitul Do útrob!, míněno DAMU, i my se v posledních dvou číslech snažíme zaměřit na naší alma mater, kterou pro většinu z nás DAMU bez pochyb je. Ohlasy na drobnou změnu v naší „dramaturgii“ jsou zatím zcela pozitivní. Označit Hybris jako „školní časopis“ pro mě není nic hanlivého, ba naopak. Zpětnou vazbu na tvorbu vás, studentů, považuji za to nejlepší, co může naše redakce i její externí redaktoři nabídnout. 

Nová krev si žádá změny! Rok se s rokem sešel a u nás v redakci nastal okamžik, kdy se pomyslné žezlo šéfredaktora musí poslat dál. K mému překvapení jsem byla do této pozice dosazena já. Jen pro zajímavost, stalo se tak zcela demokraticky, tudíž mé jmenování napadnout není možné…

Společnost nám mnohdy diktuje pravidla, která určují, co máme považovat za dobré a co nikoliv. Máme tu čest být součástí honby za dokonalostí. Titulky v časopisech, reklamní spoty, vše na nás křičí – nebuď spokojen sám se sebou, chtěj víc! Zhubni, buď cool a oblékej se jako ostatní. Není důležité, jestli se ti to líbí, ale co na to řekne tvé okolí, které si tě prohlíží, vynáší soudy, zkrátka volí stejný postup jako při hodnocení uměleckých děl. Může být lidský zevnějšek považován za jistý druh umění?

Alexandr Nikolajevič Ostrovskij ve svých dramatických dílech zachycuje společenské i morální problémy carského Ruska, divadelní hra Les není výjimkou. Vidíme uzavřenou, neproniknutelnou skupinu postav, která si chce žít sama pro sebe, podle svých pravidel a bez ohledu na druhé. Střetávají se v lese a každá z nich tam přichází s nějakým záměrem, který chce uskutečnit. Přetvářka jim má sloužit k tomu, aby ostatní jejich úmysl neprohlédli. Toto téma inscenátoři umocnili užitím skladby hudební skupiny The Doors People are strange. Je zřejmé, že tato skladba je v inscenaci ústřední scénickou hudbou právě pro svůj obsah: „People are strange when you‘re a stranger, faces look ugly when you‘re alone…“.

Co je a co už není v dnešní době považováno za umění? Existují nějaké hranice vymezující prostor nebo určující podmínky umění?

Svět internetu. Život, který se odehrává za pomoci jedniček a nul.

Čtvrteční divadelní odpoledne v La Fabrice. Hra Googling and Fucking Tomáše Dianišky (absolventa KČD DAMU a v současné době člena hereckého souboru činohry libereckého divadla Františka Xavery Šaldy) parafrázuje hru Marka Ravenhilla Shopping and Fucking. Dianiška píše o generaci současných dvacátníků a pětadvacátníků; tedy o generaci, do které se řadí on sám, režisér Braňo Holiček, dramaturg Jan Tošovský, i herečky Karolína Baranová, Barbora Kubátová a Vendula Svobodová plus hrající soubor. Dá se tedy v tomto případě mluvit o generační výpovědi.

Druhý zlomvazový den nám (po představení soutěžním) odstartovalo další nesoutěžní představení - Miláčkové. Představení do Prahy přivezli studenti Divadelní fakulty Janáčkovy akademie múzických umění v Brně, ovšem na který ročník jsme se přišli do učebny podívat, to z programu nevyčteme. Snažila jsem se pátrat na internetu, leč marně. Je zřejmě tajné i to, kdo ztvárnil jakou postavu.