OD MLADÝCH PRO MLADÉ

V listopadu jsem navštívila festival Norma ve Studiu Hrdinů,[1] jenž se skrze přehlídku autorského divadla a současného umění snaží vypovídat „o trendech a tématech, které zaměstnávají evropské tvůrce napříč generacemi i divadelními žánry“[2]. Formulace „napříč generacemi“ mě zaujala, protože si všímám toho, že divadlo komunikuje většinou spíš z pozice generací starších s generacemi staršími, a když už se pokouší o zaujetí mladších, zejména pak dospívajících diváků, výsledky bývají z mé zkušenosti rozpačité. Na festivalu jsem ale měla to štěstí zhlédnout představení, na kterém se podílely patnácti a šestnáctileté tvůrkyně. Jednalo se o inscenaci Dziewczyny[3] z varšavského divadla Komuna, jež vznikla pod režijním vedením Gosii Wdowik. Ta s dívkami – Stefou, Mimi, Jagodou, Wiktorií a Polou – spolupracovala již před sedmi lety na inscenaci Dziewczynki[4]. Za sedm let se toho mnoho změnilo: jejich dětské pokojíčky, jejich těla i polská politická situace, k níž jsou mladé tvůrkyně a performerky časem vnímavější a vnímavější.

Prostor k tvorbě pro nezralá rajčata

Inscenace plynutí času tematizuje. Protagonistky jsou prostřednictvím časosběrných videí mimo jiné dotazovány, kde se vidí za pět či deset let. O dospělosti mluví jako o něčem, k čemu se neženou. Ale ani nechtějí čas zastavit. Přibližují se k dospělosti dle vlastních slov „ideálním“ tempem. Vnímají dospívání nikoliv jako přechodné období mezi dětstvím a dospělostí, ale jako plnohodnotnou životní fázi. Příznačná se mi pak zdá metafora, kterou použila jedna z dívek, aby popsala, jak se lidé chovají k dospívajícím. Prý k nim přistupují jako k nezralému zelenému rajčeti – to nikoho nezajímá, protože každý chce to červené.

Prostor k tvorbě, který mladé Polky v divadle Komuna již podruhé dostaly, vnímám jako důležitý krok k projevení zájmu o dospívající. Inscenace ukazuje, že dospívající neřeší o nic méně závažné problémy než lidé starší. Potýkají se s těžkými nemocemi a nečekanými ztrátami blízkých, zajímají se o své okolí a politiku stejně jako dospělí. K tomu, abychom si uvědomili, že i jejich myšlení a prožitky jsou podstatné, stačí těm nezralým rajčatům věnovat pozornost. Třeba jen na hodinku a půl ve Studiu Hrdinů.

Hledání mladého diváka

Na zmíněném představení ve Studiu Hrdinů jsem patřila k nejmladším divákům. Věková skupina účinkujících v publiku vůbec zastoupena nebyla, ač je jasné, že to muselo být do určité míry způsobeno i uvedením na festivalu, který primárně na dospívajícího diváka necílí. Dle dat volně dostupných na internetu se nedají vyvozovat jednoznačné závěry o zájmu dospívajících o divadlo, jelikož je četnost jejich návštěv výrazně ovlivněna povinnými představeními v rámci školy.[5] Absence mladého diváka ale nepochybně zůstává pro některé instituce velkým tématem. O jeho nalákání se pokoušejí různými způsoby: zrychlováním tempa inscenací, přinášením nových (mladistvých) témat i doprovodným programem.

Podobného pokusu jsem byla svědkem na festivale v Banské Bystrici.[6] Inscenace Cyber Cyrano[7] vycházela ze stejnojmenného textu maďarského autora Istvána Tasnádiho. Hra se volně inspiruje postavou Cyrana, přenáší ji ale do prostředí internetu. Cyrano pak není skrývajícím se básníkem toužícím po srdci Roxany, ale anonymním kyberšikanátorem. Námět Cyrana od Rostanda tedy současnému dramatu slouží čistě jako edukativní látka věnující se prevenci kyberšikany. Aby se inscenátoři dospívajícím divákům přiblížili a zrychlili tempo inscenace, použili v choreografii tiktok dances[8], které zároveň promítali na plátno za herce a herečky. Nutno dodat, že všem představitelům hlavních rolí bylo kolem třiceti, středoškoláky tedy zevnějškem určitě nepřipomínali. Autor dramatu i režisérka slovenské inscenace jsou pak ještě o dekádu až dvě starší.

V tom samotném nevidím nic špatného. Jen chci poukázat na to, že může docházet k určité banalizaci „světa dospívajících“, pokud se k němu přistupuje z předem striktně zvolené edukativní pozice. Hlavní postavy byly totiž rovněž konstruovány podle vytyčených preventivních cílů a působily tak jednorozměrně: nová a oblíbená spolužačka, méně oblíbená a závidějící kamarádka, která se uchýlí k anonymní kyberšikaně, a mužský objekt zájmu obou protagonistek. Samozřejmě, že na repríze Cyber Cyrana, kterou jsem navštívila, publikum tvořily především třídy se svými učitelkami. Možná se poučili o bezpečném chování na internetu, nejsem si ale jistá, jestli v inscenaci nalezli nějaká „svá“ témata. A jestli tedy vnímali, že divadlo je nejen další vzdělávací institucí, ale i místem, kde se mohou najít. Tak, jako se stalo pro Stefu, Mimi, Jagodu, Wiktorii a Polu již před sedmi lety.

 


[1] Šestý ročník festivalu se konal 24.–25. 11. 2023 ve Studiu Hrdinů.

[2] Festival Norma. Studiohrdinu.cz [online]. [cit. 2023-12-10]. Dostupné z: https://studiohrdinu.cz/cs/festival-norma/.

[3] Česky dívky, holky, děvčata.

[4] Zdrobnělina výrazu dziewczyny.

[5] Dle portálu O divadle chodí do divadla 60 % dotazovaných ve věku 15–19 let.

[6] Festival Bábkarská Bystrica proběhl 26. 9. – 2. 10. 2022.

[7] Premiéra 3. 9. 2021, režie Soňa Ferancová.

[8] Taneční choreografie performované na platformě TikTok.