Richard Schechner je čtenářům znám nejčastěji jako autor divadelně-antropologických statí. Starší diváci mají možná ještě v živé paměti obrovskou událost, výzvu Americkému kulturnímu světu, kterou se stala jeho inscenace Dionysus in 69.1 Od roku 1967 vyučuje Schechner na Univerzitě v New Yorku, ale ani zde se nevzdává praxe.2 Nastoupil jako pedagog dějin a teorie divadla. Posléze ale založil a prosadil nový obor performance studies, v němž se spojují jeho dosavadní poznatky z antropologie a divadelní praxe. Akademici autorovi vyčítali absenci metodologie. Přesto se ale obor uchytil a stal se dokonce natolik životaschopným, že mutuje do mnoha podob, které již s původní myšlenkou nemají mnoho společného. V úvodu o něm Aleksandra Jovićević píše velmi trefnou poznámku: „Pokračuje v tradici významných divadelních pedagogů a tvůrců od Stanislavského přes Brechta až ke Grotowskému, přesáhl Schechner své předchůdce a vytvořil novou disciplínu (…).“3
Loni na podzim se nám dostala díky slovenskému překladu do rukou reprezentativní ukázka jeho práce, text Performancia: teórie, praktiky, rituály. Na překladu se podílel kolektiv autorek Zuzana Vajdičková, Veronika Kolejáková a Vladislava Fekete (která přeložila úvodní slovo ze srbštiny). Předmluvy s výstižným názvem Poslední metafyzický dandy, jak ho označoval už v šedesátých létech Slobodan Selenića, se zhostila Alexandra Jovićević.
Vydání obsahuje soubor dvanácti základních Schechnerových statí k teorii performance. Vznikaly v letech 1966–2008. Základem Schechnerovy teorie, pokud se to tak vůbec dá říci, je představa o širokém pojetí termínu performance, a tudíž toho, co všechno performancí je. Zavádí pojem, který se má vymezovat vůči starým divadelním omezením, performativní kontinuum. Pod performativním kontinuem je možné představit si veškerá vystoupení, včetně rituálu, sportu, her, ofi ciálních ceremoniálů, či „videoumenia“.
Stať nazvaná Drama, scénář, divadlo a performance z roku 1973, která ukazuje multikulturní provázanost sledovaných jevů, vyvolává dodnes reakce.4 Přičemž je třeba upřesnit, že mluvíli se zde o scénářích v antropologickém kontextu, nejde o zapsané texty, ale má se tím na mysli něco „co existuje před daným ztvárněním a co přetrvává mezi jednotlivými ztvárněními.“5
Část zabývající se etologií a divadlem s podtitulem Kontinuita mezi performancemi zvířat a lidí ukazuje teoretickou cestu, kterou je možné se vydat. Text však byl napsán v roce 1977 a závěry, které vycházejí z ještě dřívějších materiálů, jsou dnes vzhledem k novým etologickým poznatkům veskrze banální. Zdůrazňované spojení účelnosti a zábavnosti je ovšem stále potvrzované u sledovaných skupin primátů, zvláště pak jeho popis zvrácení se konfl iktní situace v zábavu: „Nahromadění napětí nevede k boji, ale k předvádění se. Možná roztržka se mění v zábavu. Tento výsledek velmi připomíná divadelní performance lidí. I tady je násilí přítomné v tématech a gestech, ale proces zdivadelnění ho činí méně škodlivým, než kdyby se skutečně projevilo. Výsledná performance je zábavná.“6
Kolekci uzavírá příspěvek Vějíř a síť (1977), který poukazuje na dvacetipětiletou teoretickopraktickou práci, jež je tak různorodá, že její kapitoly vytvořily vějíř. V závěru autor opakuje, že performance je pojem, který zahrnuje široké spektrum jevů: „Divadlo je jen jedním bodem v kontinuu, které sahá od ritualizací u živočichů přes performance každodenního života – pozdravy, projevy emocí, rodinné výjevy, pracovní role a podobně po hru, sport, divadlo, tanec, obřady, rituály a performance velkých rozměrů.“7
Většina těchto statí je již z hlediska teoretického konkurenčního boje myšlenek poněkud zastaralá. Cennost překladu tohoto díla je ale zřejmá, neboť zde byl položen první výkop a mnohdy i základ k celkové koncepci nového oboru, který vzniká kdesi uprostřed těchto textů. Další nespornou předností tohoto díla je, že jde o teoretické poznatky praktika, režiséra a zakladatele The Performance Group, zkrátka člověka, který „neustále provokoval a zpochybňoval nejen Ameriku a amerikanismus, ale i celou západní kulturu a evropocentrické studování a výzkum kultury.“8
1 Mladším divákům jsou zachovány ukázky z této legendární inscenace na youtube: http://www.youtube.com/ watch?v=0u7LOe9fW9o.
2 O více než názorném příkladu praktických zkoušení se studenty se můžeme dočíst zde: http://www.news.cornell.edu/ chronicle/02/1.31.02/Schechner.html.
3 Veškeré citace z knihy a výše jmenované názvy kapitol a podkapitol převádím ze slovenského překladu do češtiny.
4 Jednu z mnohých můžeme sledovat zde: http://writinghood.com/literature/national/dramascripttheaterperformanc…. 5 Schechner, Richard. Performancia: teórie, praktiky, rituály. Překlad: Vajdičková, Zuzana a Kolejáková, Veronika. Divadlení ústav Bratislava. 2009, str. 63
6 Schechner, Richard. Performancia: teórie, praktiky, rituály. Překlad: Vajdičková, Zuzana a Kolejáková, Veronika. Divadlení ústav Bratislava. 2009, str. 227
7 Schechner, Richard. Performancia: teórie, praktiky, rituály. Překlad: Vajdičková, Zuzana a Kolejáková, Veronika. Divadlení ústav Bratislava. 2009, str. 318
8 Z úvodního slova Poslední metafyzický dandy. Jovićević, Alexandra. Ze srbského originálu přeložila Vladislava Fekete. Schechner. Richard. Performancia: teórie, praktiky, rituály. Divadlení ústav Bratislava. 2009, str. 10