Oleksandra Titarova

Vědomí – tělo, život – smrt, hory – moře, příroda – technika, my – oni, Česká republika – Hongkong, dobro – zlo. Člověk vytvořil dichotomie, které řídí naše životy a ovlivňují způsob, jakým analyzujeme svět. Možná právě toto je filozofická premisa inscenace Anytime, Anywhere. Slovo „možná“ zde má své opodstatnění. Po představení jsem si nebyla vůbec jistá tím, co jsem zhlédla, a zůstala mi spousta otázek, na které jsem doposud nenašla odpověď.

Jak často se noříte do vzpomínek, vzpomínáte na své dětství, na město či vesnici, odkud pocházíte, na domov, kde jste vyrůstali? Cítíte někdy touhu po svém rutinním životě, který jste dříve považovali za těžký a znepokojivý? Zažili jste příznaky, jako jsou trápení, deprese, melancholie nebo emocionální labilita? Pokud ano, musím vás upozornit, že podle teorie Johansena Gofera je vaší diagnózou „nostalgie“. Nostos znamená řecky návrat domů, algie je bolestivý stav, tj. bolestivá touha vrátit se domů. Tento pojem je výchozím bodem mé reflexe.

Začarovaná Desna je autobiografický filmový příběh Oleksandra Dovženka. Autor pochází z malé vesnice Sosnycja (Černihivská oblast) a skrze své dílo odhaluje nostalgii po bezstarostném dětství: přírodě u řeky Desny, rodině, kosení, oslavách Velikonoc… Dovženko napsal novelu během pobytu v Rusku, odkud na Stalinův příkaz nemohl odjet. Poslední roky žil mimo Ukrajinu a stesk po domově se projevil i v díle, které psal téměř 14 let (1942–1955). Poprvé vyšlo v roce 1956. Začarovaná Desna je Dovženkovo opus magnum, které se v současnosti studuje na ukrajinských školách. Dne 14. října 2023 odpremiérovalo ukrajinské loutkové divadlo Ravlyk na jeho motivy inscenaci Harbuzyk. Překlad textu vzniklé inscenace si můžete přečíst zde.

Vesmír je rozsáhlá síť nebeských těles. Země je velká síť pevniny a vody. Stát je síť měst a vesnic. Praha je síť domů. DAMU je síť učeben. Divadlo DISK je síť lidí. Pohybová inscenace 57'12" je síť těl, času, pohybu, slov. Studenti katedry alternativního a loutkového divadla v režii a dramaturgii Romana Poliaka a Jana Froňka se v ní pokouší odhalit síť jevů, v níž existujeme.

Pozor, tento text není vědeckou studií s pevnou argumentací, která by vedla k jasným závěrům. Jde o pocity a sny, které jsem vyslechla a které jsou zčásti mými úvahami-fantazií. Text vznikl na základě rozhovorů s ukrajinskými loutkáři, kteří nadále pracují ve své vlasti jako umělci, dobrovolníci, vojáci a psychologové. Je to příběh o malé umělecké oblasti, jakou je loutkářství, o kolečku ve velkém mechanismu kultury během války. Je to příběh o těch, kteří zůstali doma, pokračují v budování umění na ruinách a vytvářejí tak základy pro budoucnost.

RAF je západoněmecká ultralevicová teroristická skupina založená na konci 60. let 20. století. Stejný název má také letectvo Velké Británie. А RAF RAF RAF je inscenace studentů KALDu v režii Emila Rothermela a Antonie Formanové a v dramaturgii Aljoši Lovriće Krapeže. Jak se jim podařilo dvě zcela odlišné organizace se stejným názvem propojit? A jaký vizuál pro tohle spojení zvolili? 

Dodnes žijeme pod mrakem propagandy, kterou už nevnímáme jako propagandu, ale jako životní normu. Zakořeněné myšlenky stále bují na ulicích, v kultuře, na diskusích…