RETRO (spektiva)

RETRO. Kouzelné slovíčko, které bylo zpočátku dominantou módního průmyslu, avšak pomalu se stalo zaklínadlem pro současné umělce. RETRO muzikály, RETRO seriály, RETRO design, RETRO fotografi e a samozřejmě už výše zmiňovaná RETRO móda. Rudé rtěnky, puntíkované šaty, šusťákové komplety, Beatles, Joy Division, Andy Warhol – to je svět, který kolem šíří má generace. Což mě zákonitě přivedlo k otázkám: Proč ta móda návratů? Kde se v mladých lidech bere potřeba obracet se zpět? A co je tedy vlastně současné?

Pro začátek, v zájmu alespoň částečně erudovaného názoru na RETRO fenomén, jsem cítila potřebu ověřit si přesný výklad tohoto slova. Akademický slovník cizích slov AŽ je v tomto ohledu stručný a jasný: „Retro je obecné označení pro něco minulého, zaniklého, bývalého, může se jednat o označení pro cokoliv zpět v čase. Může se jednat jak o předponu k jinému slovu tak i o samostatné slovo.“ Bohužel jsem se z akademických kruhů víc o popularitě RETRA nedozvěděla, a tak nezbývalo než se obrátit přímo ke zdroji – k mé vlastní generaci. Každý, kdo je alespoň trochu vzdělaný v otázkách vývoje umění, dobře ví, že umělecké proudy vznikaly převážně jako reakce na umění doby minulé. Ať už se jí inspirovaly, nebo šly programově proti ní. Inspirace však šla ruku v ruce s obohacováním předchozího, s novým pohledem na minulost. To, co se však děje dnes, není dle mého názoru ničím jiným než občas až sprostým kopírováním.

Z mnoha diskuzí o stavu současného umění a kultury vůbec, které dnes a denně probíhají mezi mými přáteli, většinou začínajícími umělci, vyplývá jediné: všechno dobré už bylo a co je teď, je prvoplánově špatné. A pocity? Nostalgie, stagnace. Vždyť proč se snažit o nového Romea a Julii, když lepšího než je ten Krejčův, stejně nikdo už neudělá? (Co na tom, že všichni známe pouze ten jeden dochovaný záznam, silně ovlivněný atmosférou způsobu, jakým byl natočený?) Vždyť my to máme vlastně těžké, tenkrát měli o čem mluvit, proti čemu bojovat. To se pak to „umění“ dělá raz dva. Možná když vytáhnu z babiččiny skříně ty nadýchané sukně, alespoň trochu z toho pocitu se do mě dostane.

Nemyslím si, že naše generace nemá co říct, stejně tak nechci shazovat nic, co vzniklo za doby, kdy naši rodiče ještě ani neměli tušení, že může existovat něco jako internet. A teď se dostávám paradoxně zpátky k onomu encyklopedickému heslu RETRO, a to hlavně k dvěma zásadním výrazům: zaniklý a bývalý. Tak proč se k tomu neustále vracet? Proč se ohlížet zpět do dob, které nikdo z nás ani nezažil? Troufám si říct, že současná fascinace RETREM je touha prožít dobu naplněnou pocity, ať už pozitivními nebo negativními, každopádně ale pravými. Což může být i obranou, proti dnešní době, kdy pocity samy o sobě jsou už vlastně RETRO.