Byla by jistě velká škoda v Hybris ukončit rubriku Dialogy poté, co vznikly rozhovory s pedagogy, absolventy a studenty všech kateder DAMU. Vždyť i na opačné straně Karlova mostu jsou na jedné z fakult naší školy obory, které se věnují divadelní tvorbě! S redakcí jsme se proto rozhodli vyzpovídat i členy dalších kateder. Začínáme s pedagogy Katedry nonverbálního divadla - se živelnými muži plnými elánu, kteří zcela vyvracejí zobecnělá tvrzení o tom, že je pantomima zkostnatělá. Prvním z nich je vedoucí katedry doc. MgA. Adam Halaš, Ph.D., druhým Mgr. Štefan Capko a třetím MgA. Tomáš Kasprzyk.
Historie katedry:
„V roce 1975 vznikl na Katedře tance samostatný studijní obor Choreografie pantomimy, jehož zakladatelem a vedoucím pedagogem byl český mim Ladislav Fialka. Po Fialkovi přebral vedení oboru Ctibor Turba, který v roce 1992 na HAMU založil samostatnou Katedru nonverbálního a komediálního divadla a vedl ji až do roku 1999. Turba pokračoval v rozvoji oboru po Fialkovi a přišel s širší koncepcí nonverbálního divadla a komedie. V roce 1999 vedení katedry přebral Boris Hybner, který byl jejím vedoucím až do roku 2010. Pod jeho vedením se výuka zaměřila na základní žánry mimického divadla – pantomimu, clownerii a grotesku – a název katedry byl roku 2009 změněn na Katedru pantomimy. V roce 2010 se do vedení katedry dostal Adam Halaš, který toto místo zastává dodnes. Pod jeho vedením se Katedra pantomimy přejmenovala na Katedru nonverbálního divadla, na níž se pedagogové ve výuce zaměřují jak na základní žánry, tak i na další současné žánry mimického divadla, jako jsou fyzické divadlo a nový cirkus.“
doc. MgA. Adam Halaš, Ph.D
Z jakého důvodu vznikl na HAMU v roce 1975 obor Choreografie pantomimy – vůbec první obor, který se u nás celistvěji věnoval výuce pantomimy na akademické úrovni?
Souviselo to s tím, že se v této době na české scéně vytvořila silná pantomimická skupina v Divadle Na zábradlí soustředěná kolem Ladislava Fialky. Zároveň začali pantomimu zřetelně rozvíjet i další skupiny umělců, jako například Pantomima Alfréda Jarryho pod vedením Ctibora Turby, Borise Hybnera nebo Richarda Rýdy, kteří tvořili jakousi „opoziční mimickou vlnu“ oproti klasickému stylu pantomimy, kterou reprezentovala Fialkova skupina. Všechny tyto skupiny v té době pantomimu velmi zpopularizovaly a objevovalo se čím dál víc zájemců o její studium. Kromě určité dílčí výuky na tanečních konzervatořích se ale pantomima nikde nevyučovala. Právě Ladislav Fialka se začal snažit o to, aby byla pantomima povýšena na akademickou půdu. Nakonec na HAMU na Katedře tance založil obor Choreografie pantomimy, čímž vlastně položil základy k budoucí výuce pantomimy na AMU.
Čím si odůvodňujete, že Katedra nonverbálního divadla stále existuje v rámci HAMU? Nemyslíte si, že by stejně dobře mohla fungovat i pod DAMU?
Myslím, že v současné době by tato katedra klidně mohla být na DAMU, ale své vazby má samozřejmě primárně k HAMU. Její zařazení pod tuto fakultu vyplývá především z toho, že byla pantomima propojována, a to zvláště v začátcích, tedy v období Fialkovy skupiny, s tancem a hudbou. V současné době je pantomima dále s těmito obory spjata, ale zároveň už delší dobu sílí tendence směřovat ji spíše k fyzickému divadlu. U nás na katedře učíme studenty techniky současného tance i klasiku, ale tím hlavním proudem je už herectví v současném nonverbálním divadle.
Název katedry se v průběhu let několikrát měnil vždy podle toho, jakým směrem se rozhodli její jednotliví vedoucí směřovat. Od roku 2016, tedy za vašeho vedení, nese katedra jméno Katedra nonverbálního divadla. Co je pro vás nonverbální divadlo?
Nonverbální divadlo je pro mě především autorské a fyzické divadlo. V současnosti je to podle mě z hlediska výuky obor, který má přesahy jak na DAMU, tak na HAMU, čili zahrnuje v sobě různé divadelní, taneční a hudební žánry. Já osobně ho nevidím jako vyhraněný, zcela samostatný obor.
Na jaké z výrazných osobností z historie katedry ve své koncepci navazujete?
Odkazuji se na Ctibora Turbu, který na katedře výrazně pracoval s fyzickým divadlem, filmem, s objekty, se site specific a moderní clownerií. Zároveň mě ovlivnil Boris Hybner, který zde prosazoval grotesku a clownerii.
Kladete při přijímacích zkouškách důraz na to, jestli mají uchazeči nějakou předchozí zkušenost s oborem, nebo naopak vůbec?
Přibližně polovina uchazečů už je na přijímacích zkouškách v podstatě připravena. Rozhodně to ale není podmínkou úspěšného přijetí! Jsme trochu specifičtější obor než například činohra, tudíž uchazeči mají často nějakou zkušenost, například z workshopů, dílen a lekcí pohybových nebo cirkusových disciplín, které si sami vyhledávají. Často také spolupracují s různými divadly, která mají blízko k fyzickému nebo vizuálnímu divadlu. Ale je tu samozřejmě i druhá polovina těch, kteří zkušenost nemají a pouze se teoreticky zajímají o komediální žánry nebo pantomimu. Nikdo z uchazečů ale nemůže mít výraznější zkušenost ze studia těchto žánrů, jelikož se obecně v rámci středního školství, kromě dílčí výuky při tanečních či divadelních oborech na konzervatořích a Vyšší odborné škole herecké, pantomima jako samostatný obor nikde nevyučuje.
Na druhou stranu je zajímavé, že mnoho našich absolventů se soustředí právě na výuku a rekonstrukci metodiky nonverbálního divadla na základních uměleckých školách a konzervatořích. Jde jim především o to, aby u studentů rozvíjeli určitou komediálnost, fantazii a pohyb jinak než pouze tancem.
Myslíte si, že mají absolventi vašeho oboru po absolutoriu dobré uplatnění?
Nabídka našeho oboru je dost široká a neustále přemýšlíme nad tím, jestli je to dobře, nebo špatně. Každopádně se ukazuje, že všichni naši absolventi se uživí v oboru, ať už pracují například jako zdravotní klauni nebo učí na ZUŠ či konzervatořích. Často také zakládají vlastní soubory nebo účinkují v souborech, které se v oboru již výrazně etablovaly, jako například Spitfire company, Squadra Sua, Holektiv atd. Někteří z nich také pracují jako dramaturgové uměleckých prostorů, jiní se věnují tvorbě pro dětské publikum.
Jak jste se vy osobně dostal k pantomimě?
Pantomima mě začala přitahovat už během studií na Gymnáziu v Chomutově, kdy jsem se zajímal o různé kurzy pantomimy a soubory, které se jí věnovaly. Když jsem poté studoval v Praze na Lékařské fakultě, navštěvoval jsem všemožné kurzy pantomimy nebo výuku pantomimy na Konzervatoři Jaroslava Ježka, kde se ještě tenkrát dala studovat. Hrál jsem také v mnoha projektech mimického a komediálního divadla. Zajímalo mě groteskní klaunství, improvizace, moderování a vizuální divadlo. V roce 1998 jsem založil v kině Aero Festiválek Jsem spokojenej, který se orientoval především na pantomimu a improvizaci. Vystupovali na něm zejména studenti a absolventi DAMU a HAMU. V roce 2014 jsem uspořádal jeho poslední – 36. ročník. Účinkovali na něm například Vosto5, Cirk La Putyka, Squadra sua a další. V jednom večeru měli diváci možnost vidět několik krátkých představení na společné téma, která byla originální a často improvizovaná.
Co vás přivedlo k tomu, že nonverbální divadlo vyučujete?
Myslím si, že jsem měl vždy dobré organizační a dramaturgicko-programové schopnosti. Šestnáct let jsem vedl Experimentální prostor NOD a vytvářel jsem jeho dramaturgii, v níž hrálo prim právě nonverbální divadlo. Za tu dobu jsem potkal mnoho zajímavých lidí a viděl jsem spoustu inspirativních představení u nás i v zahraničí. Říkal jsem si, že bych chtěl vytvářet podobný prostor pro nonverbální divadlo i v rámci akademické půdy. Snažím se z katedry společně se svými kolegy vytvořit moderní platformu pro současné nonverbální divadlo. Uvidíme, jak to dopadne!