V rámci výzkumu metody K. S. Stanislavského jsme se díky podpoře grantu Dlouhodobého koncepčního rozvoje mohli seznámit s fondy a činností Stanislavského centra na Rose Bruford College (RBC). Londýnská mezinárodní dramatická škola divadla a performance Rose Bruford College (Rose Bruford College of Theatre and Performance) je řazena mezi dvacet dva nejvýznamnějších britských divadelních škol. Byla založena roku 1950 herečkou a divadelní pedagožkou Rose Brufordovou, která pro ni získala v Sidcupu v jihovýchodní části Velkého Londýna dvě historické budovy Lamorbey House z 18. století s hospodářskými přístavbami a rozsáhlým parkovým campusem. V roce 2002 pak byla v campusu dostavěna soustava moderních budov, jejichž součástí je moderní divadlo s provozním zázemím, rozsáhlá knihovna a řada zkušeben pro studium herectví a herecké workshopy. Pro školní inscenace jsou v campusu k dispozici čtyři divadla: moderní kruhové Rose Theatre pro tři sta diváků, komorní Barn Theatrevybudované v prostorách staré stodoly a dva variabilní studiové black boxy v moderní dostavbě.
Hlavním posláním školy je sice výchova budoucích divadelníků, nicméně v poslední době se RBC rozvíjí i jako výzkumná instituce, a to především díky unikátním zdrojům, které tvoří materiální základnu Centra K. S. Stanislavského (The Stanislavski Centre). Stanislavského centrum založil na RBC dlouholetý děkan školy, mezinárodně uznávaný teatrolog a specialista na Stanislavského prof. Jean Benedetti jako platformu pro akademický výzkum, přednášky, praktická cvičení, dílny a scénické produkce vycházející z díla K. S. Stanislavského. Honorárním patronem centra je přední ruský teatrolog a současný ředitel školy MCHT prof. Anatolij Smeljanskij. Jako odborní poradci ve studiu působí, mezi jinými, přední americká teatroložka, překladatelka A. P. Čechova a ředitelka kalifornského Stanislavského institutu pro 21. století Sharon Carnicke, režisér Declan Donellan či vedoucí hereckého studia Akademie divadelního umění v St. Peterburgu Sergej Čerkasskij. Archiv, který je součástí Stanislavského centra, je považován za druhou největší sbírku svého druhu na světě. Obsahuje původní Stanislavského publikace, rozsáhlou fotografickou sbírku dokumentující některé Stanislavského inscenace v Moskevském uměleckém divadle i soubor studijních materiálů o Stanislavském pro publikace nakladatelství Routledge. Součástí centra je i soukromá sbírka, kterou mu věnoval Jean Benedetti.
Zatímco rozsáhlá sbírka více než sta moderních anglických publikací věnovaných problematice Stanislavského systému herecké práce doplněná dalšími osmdesáti tituly věnovanými různým hereckým technikám a metodám je k dispozici přímo v knihovně, shromažďuje archiv Stanislavského centra ve svých sbírkách především původní ruskojazyčné publikace a historické archivní materiály. Najdeme zde ruská vydání Stanislavského základních teoretických spisů pojednávajících o systému herecké práce, vydané soubory Stanislavského režijních knih i ruské publikace o Stanislavském, jeho tvorbě a životě, dále pak i ruské publikace textů věnovaných tamním významným divadelníkům, jako jsou Vsevolod Mejerchold, Alexandr Tairov, Jevgenij Vachtangov, Michail Čechov, Georgy Tovstonogov, Alisa Koonen a mnozí další. Součástí jsou rovněž původní ruská vydání textů Marie Osipovny Knebel a Anatolije Efrose, originální vydání ruských divadelních her i ruské klasické literatury. Významnou součást archivních materiálů tvoří původní dobové publikace fotografií systematicky dokumentujících významné inscenace Moskevského uměleckého divadla. Jedná se o předchůdce současných videozáznamů, které badateli umožňují na základě sérií velkých fotografií všech významných mizanscén dané inscenace rekonstruovat v základních obrysech podobu původního scénického tvaru. Tímto způsobem jsou zde dokumentovány inscenace Čechovova Strýčka Váni (31), Tolstého Vlády tmy (22), Gogolova Revizora (34), Andrejevovy symbolistické Anatemy (13), Hauptmannovy hry Osamélé duše (18), Gorkého naturalistické Na dně (20) či Shakespearova Julia Caesara (14).
Vedle systematického výzkumu patří mezi další aktivity Stanislavského centra organizování mezinárodních sympózií, konferencí, přednášek a workshopů s nejvýznamnějšími teatrology a divadelníky, kteří se zaměřují na výzkum i praktické uplatnění Stanislavského systému herecké práce. Záznamy z těchto aktivit (například přednášky J. Benedettiho, A. Smeljanského, J. Pitchese nebo R. Hornbyho z mezinárodní konference Teaching Stanislavski) jsou na elektronických nosičích uloženy v archivu. Stanislavského centrum rovněž organizuje příležitostné výstavy a rozvíjí samostatnou publikační činnost (například dvojjazyčné vydání publikace Stanislavski on stage). Centrum je však především integrální součástí každodenního života fakulty a představuje logický vědecký a teoretický pandán pro praktickou výuku herectví na RSC1.
V současné době Stanislavského centrum jedná s nakladatelstvím Routledge o nedokončeném rukopise profesora Benedettiho, který Routledge vlastní. Benedettiho rukopis by měl obsahovat poslední výsledky jeho výzkumu systému K. S. Stanislavského a techniky aktivní analýzy, kterou po jeho smrti dále rozvíjela Marie Osipovna Knebel; je reálná naděje, že by centrum mohlo rozpracovaný rukopis získat a dlouhodobý výzkum prof. Benedettiho dokončit. Je jen škoda, že na širší rozvoj mezinárodního výzkumu, který by Stanislavského centrum mohlo provádět, chybějí podle jeho ředitele Dr. Paula Fryera v současné době odpovídající finanční prostředky. Pro další kontinuální rozvoj centrum rovněž v dané chvíli postrádá vědeckého pracovníka, který by byl připraven na práci J. Benedettiho a P. Fryera navázat a pokračovat ve výzkumu získaných materiálů. Stanislavského centrum na Rose Bruford College je však každopádně třeba vnímat jako přirozeného partnera pro výzkum Stanislavského systému herecké práce i možností praktického uplatnění jeho principů ve studijním procesu i v současném divadle.
Eva Kyselová, Jakub Korčák
1 Například jsme mohli krátce nahlédnout do hereckého workshopu pod vedením hostujícího lektora Luise Campose v rámci jeho kurzu Španělská scénická identita (Spanish stage identity). Workshopu předcházelo přípravné studium španělské literatury a divadla. Výsledkem pak bylo předvedení postdramatické „instalace“ prvního dějství Lorcovy hry Dům Bernardy Alby. Tréninková příprava od počátku směřovala k naplňování pěti základních principů postdramatického divadla, na nich se má zakládat i výsledný scénický tvar. Týkalo se to použití času, prostoru, těla, textu a médií: Děj se může odehrávat kdykoli a kdekoli, Španělsko je představováno jako nespecifikovaný prostor vymezený těly performerů, pracuje se záměnou rodové identity, s travestií a kostýmem jako určujícím faktorem pro použití vnějších výrazových prostředků, zdvojují se postavy, dekonstruuje se text a využívají se moderní technologie. Bylo zajímavé sledovat, jak Luis Campos při naplňování tohoto konceptu do tréninku vědomě začleňuje prvky ze Stanislavského systému, především z jeho metody fyzických jednání ve spojitosti s působením daných okolností, a prezentuje je jako obecně platné principy, které je možné uplatnit v jakémkoli druhu divadelní produkce.