SYROVÉ MLÁDÍ

Prvotina nadějného mladého hudebníka se nese v duchu do it yourself, Korb si totiž sám dělal mix, mastering, produkci, ale i samotné vydání alba. Jako producent se podílí na vydání desky Shizzle Orchestra, se kterými krátkou dobu i hrál. Aktuálně pracuje na novém projektu s předním českým producentem a hudebníkem Jiřím Burianem, který je také známý pod svým alter egem – Kapitán Demo. Korb odmala hraje na klavír, velkou část jeho backgroundu, promítajícího se do současné autorské tvorby, tvoří zejména jazz, jehož rytmus se objevuje hned v několika skladbách. Vliv na něj mají ale i jiné žánry; hudba klasická, elektronická anebo hip-hop. Jeho hudební jazyk se neustále rozšiřuje a je snad až nemožné jej přesněji žánrově zařadit. Z debutové desky lze vyčíst inspiraci i současnými hudebníky, jako jsou například Nils Frahm, Bonobo, Oláfur Arnalds nebo Son Lux. Wallflower od ostatních alb odlišuje především naprostá neplánovanost jeho vydání. Během březnové karantény Korb experimentoval se širokým spektrem zvuků a jejich kombinací, materiálu se nakonec nashromáždilo tolik, že bylo možné poskládat album čítající deset skladeb. Dvě z  nich, Defy a  Neurones, zařadilo Radio 1 do svého pořadu Velká Sedma. Korbova tvorba je čistě instrumentální, kromě basové kytary a kláves využívá i samply nejrůznějších hudebních motivů a nástrojů. Díky tomu nepotřebuje kapelu, na live sessions i nahrávkách se podílí pouze on sám. Album Wallflower je ovlivněno myšlenkami naturalismu, snaží se zobrazit nezkreslenou realitu. Nechává se inspirovat kontrasty, které vídá kolem sebe – příroda a beton, což se v jeho hudbě propisuje do kombinace klasické a elektronické hudby nebo akustiky a syntetiky. Inspirován kontrasty je i booklet desky, který zobrazuje nespoutanou rostlinu rašící z betonové zdi. Každá skladba je diametrálně odlišná, má svůj svébytný tvar. Nemají refrén, některé gradují, některé zase pomalu plynou. Ani u jedné z nich nelze jasně určit konkrétní žánr, ty se totiž přirozeně prolínají napříč skladbami. Co ale albu dává obecnější rámec je především emoční dopad na posluchače, a to tím, že se jedná o čistě instrumentální album. Texty písní mají občas tendenci být až moc doslovné a rušivé, a právě jejich vynechání pomáhá cílit na posluchačovy emoce. Další z Korbových předností je nepochybně umění vizualizace, což v současné hudbě není až tak běžný jev. Skladba Intro vzbuzuje pocit, jako byste stáli na pobřeží a pozorovali dva prolínající se světy. Z jedné strany se ozývá zpěv ptáků a šumění moře, z té druhé zase zvuky velkoměsta. S podobným kontrastem pracuje i na začátku skladby Solstice, kdy kombinuje hravé a jemné tóny piana s až úpěnlivou melodií. Celým albem prostupuje syrová, industriální linka objevující se napříč několika skladbami, zejména Neurones, Grind nebo přímo Wallflower. Všechny tři jmenované písně jsou v základu temné a ponuré. Korb je, jak je již typické pro jeho tvorbu, doplňuje o diametrálně odlišný prvek, ať už to je rychlejší svěží rytmus nebo až orchestrálně znějící smyčce. Ty nejvíce vyniknou s rapovým beatem, jako tomu je právě ve skladbě Grind, která se pro mě stává nejzajímavější z celého alba. Pravděpodobně jedinou lehce komerční, pokud se vůbec toto adjektivum ve spojitosti s  Badfocusem dá použít, je skladba Defy. I ona má samozřejmě své kvality, ale pokud bych měla vybrat z alba jen jednoho favorita a nasadit jej jako singl, volila bych jinak. Snad kvůli své poměrně jednoduché melodii byla do éteru ale nasazena právě Defy. Prokop Korb alias Badfocus je bezpochyby mladou nadějí tuzemské alternativní hudební scény, což potvrzuje nejen jeho debutová deska, ale i live sessions a producentské počiny. Korb díky své hudbě dokáže vytvořit vizuální scenérii, která se promítá v posluchačově mysli. Nebylo by tedy velkým překvapením, kdyby jej brzy někdo angažoval pro složení hudby scénické. Rozhodně by to stálo za to.