Tereza Joslová

Gorge Mastromas je obyčejný kluk. Jedinou zajímavostí na malém chlapci je jeho vyspělý cit pro morálku, v rámci které se vždy rozhoduje. Jeho eticky správná rozhodnutí jsou však pokaždé doprovázena osobním neúspěchem. Ať už je to ztráta respektu ve skupině spolužáků či neschopnost získat vysněnou dívku. Gorge je zkrátka už od samotného začátku loser.

Když o někom ve škole téměř denně slýcháváte, jaká to byla osobnost a co všechno ve vašem věku měla dávno za sebou, celkem logicky se dostaví vtíravý pocit frustrace, ale zároveň někd e v koutku duše i obdiv. Pro studenta jakéhokoliv oboru spjatého s divadlem jsou takovými „bohy“ nejvýraznější osobnosti jednotlivých historických dekád. Dnes a denně je nucen se s jejich odkazem po svém vyrovnávat, a tak ať chce nebo ne, dostanou se mu pod kůži.  

Lze dobýt Jeruzalém, pokud jsou hlavními zbraněmi zvuky a hlasy, kdy vizualita spěchá na pomoc jen v nejnutnějších chvílích? Lze odehrát příběh jedné velké bitvy tak, aby ji divák pocítil na vlastní kůži, když jí především jenom naslouchá?

Malý prostor fotografického ateliéru 19. století, na první pohled zcela obyčejný, se ve vteřině proměňoval v bitevní pole, snovou krajinu či pokoj novomanželů. Fotily se zde snímky svatební a upomínkové. Stačilo vejít a během okamžiku jste mohli být carem, Švejkem, andělem či divoženkou. Jakoukoliv vaši představu byl ateliér schopen vyplnit. Vždy jste si přáli být mužným válečníkem? Proč nebýt rovnou tím spartským?! Domníváte se, že osamělý bojovník nebude na fotografii působit dosti hrdinsky? Žádný problém. Ateliér disponuje téměř nekonečnou zásobou rekvizit, které vytvoří dokonalou iluzi bojiště. Ani rodina fotografa neváhá přispěchat na pomoc, lehá si na zem a rázem je z vás mužnost sama obklopena oběťmi vašich hrdinských činů. Tajemné úsměvy, pohledy upřené v dál, strojené postoje, výrazná gesta, okázalá prostředí, tak by se dala popsat ateliérová tvorba 19. století. Té době totiž vládla inscenovaná fotografie.

Problém je, že když se začnete příliš odlišovat od zbytku společnosti nebo snad hlásáte věci, které nikdo nemá zájem slyšet, označí vás za blázna. Stejný osud potkal i Tonyho. Na hlavu mu spadlo několik svazků knih, které mapují nacistickou minulost Švýcarska. Oněch dvacet tisíc stránek se Tonymu záhadným způsobem dostalo do paměti a on je nucen se s těmi dávno zapomenutými příběhy vyrovnat.  Z ničeho nic zná něco, co ostatní jen tuší. Stává se výjimečným; a pro to jsou v dnešním světě pouze dvě východiska - psychiatrická léčebna nebo talentová soutěž.