Nedávný rozhovor s Ralphem Fiennesem znovu otevřel téma obsahových a tematických varování, tzv. trigger warnings, neboť známý britský herec v pořadu BBC Sunday with Laura Kuenssberg kritizoval jejich použití v divadle. „Dopad představení by měl být takový, aby byli diváci šokováni a znepokojeni,“ argumentoval, „navíc jsem rád překvapen neuvěřitelným děním na jevišti.“[1] Nejen kvůli tomuto výroku je třeba se podívat na český i zahraniční kontext problematiky obsahových varování.
Trigger warnings: z psychologie do kultury
Trigger warnings, tj. varování před možnými spouštěcími impulsy traumatu, nejsou novým konceptem. Informace o tom, že nějaký materiál může připomenout konkrétní negativní zážitek či trauma, se na internetu poprvé začaly používat koncem 90. let.[2] Od té doby se s nimi setkáváme na diskusních fórech, v úvodu k fanouškovské literatuře; nacházejí se v horní části obrazovky Netflixu, na plakátech k filmům [3],[4] a jsou častým tématem v otázce přístupnosti muzejních expozic.[5]
Mezi spouštěče stresové reakce může patřit vyobrazení nějaké traumatické události či její nepřímá připomínka (například novinový titulek, zvuk aj.). Znalost spouštěčů pak pomáhá těm, kdo jsou vůči tématu z jakéhokoli důvodu citlivější. Mohou se s obsahem vyrovnat, nesledovat ho, případně se mu zcela vyhnout. Díky varování lze předejít mimo jiné panickým záchvatům. Americké stránky WebMD, které zpřístupňují zdravotnické informace laické veřejnosti, uvádějí: „Panické záchvaty vznikají proto, že lidský mozek nezařadí trauma do paměti plně jako vzpomínku. Výsledný flashback tedy vyvolá pocit ohrožení způsobený revokací dané vzpomínky. Dochází ke stresu, i když by člověk měl v daný moment racionálně vědět, že je v bezpečí.“[6]
Zahraniční praxe
V zahraniční je poměrně běžnou praxí přítomnost zdravotníků dohlížejících na bezpečnost diváků. Povinně je uváděno upozornění na stroboskop a kouřostroje, a pokud tvůrci z nějakého důvodu pracují s vyšší hlučností v průběhu představení, jsou nabízeny špunty do uší na jedno použití. Nikdo si totiž nechce přivodit z uměleckého zážitku tinnitus.
Především chci sdílet jednu zkušenost, jež poukazuje na to, jak lze vytvořit přístupný, otevřený a bezpečný prostor, kde se může cítit dobře kdokoli. Minulé léto jsem navštívila Internationales Sommerfestival, který pořádá hamburský Kampnagel, velký produkční dům v prostorách bývalé továrny.[7] Součástí otevřenosti této instituce není jen bezbariérový přístup do sálů a venkovních prostor, možnost audiodeskripce pro vybraná představení nebo zapůjčení tabletů s titulky k inscenacím, ale také dostupnost vícejazyčných trigger warnings. Na festival jsem jela s cílem vidět především dvě představení, která měla v minulém roce velký mezinárodní ohlas – Ofélie má talent v režii Florentiny Holzinger[8] a Boa noite, Cinderella brazilské režisérky a performerky Caroliny Bianchi.[9]
Ještě předtím, než byli diváci oba večery vpuštěni do sálů, se z rozhlasu ozývalo hlášení, jež upozorňovalo na možné triggers v obou inscenacích. A nebylo jich málo: skutečná krev a jehly na jevišti, sebepoškozování, konzumace uspávacích farmak, explicitní zobrazení a/nebo popis fyzického, psychického, či sexuálního násilí, popis potratu a další. Jasně vyznačená varování, která se opakovala na ceduli ve foyer, na vstupence i v rozklikávacím odkazu v emailu den před představením, mi však dala možnost připravit se na explicitní výrazové prostředky inscenací a náročná témata. Taková konceptualizace pak napomáhá tvorbě „brave space“, ve volném překladu „odvážného prostředí“, kde znalost toho, co diváka čeká, dodává jistotu a nabízí prostor pro nebojácné vstoupení do konfrontace.
Situace v ČR
Konsenzus ohledně využití trigger warnings týkajících se možných spouštěčů zdravotních potíží v českém prostředí aktuálně neexistuje; pravidelně se setkáváme pouze s varováním před využitím stroboskopu, který může být spouštěčem epileptických záchvatů. Například pražské Divadlo BRAVO! odpovědnost informovat se o tom, co by mohlo způsobit zdravotní rizika, v provozním řádu přenáší na diváka.[10] Méně standardizovaně se uvádí kouření cigaret v rámci představení.
S obsahovými trigger warnings se setkáváme v českém kontextu sporadicky. Na diskusi k inscenaci Dějiny násilí podle stejnojmenné knižní předlohy Édouarda Louise (režie Tomáš Loužný) v rámci loňského festivalu Divadelní Flora Olomouc zaznělo z publika odmítání trigger warnings. Důvodem odmítnutí obsahových trigger warnings byla obava, že pokud budou diváci před představením upozorněni na explicitní vyobrazení sexuálního násilí, „nebude už nikdo překvapen, kam se děj vyvíjí“, což je podobné jako důvod, který zmiňoval Ralph Fiennes.
Jak ale zareaguje člověk, pro něhož téma není jen divadelní fikcí? Nesouzním s názorem, který zazníval na vícero diskusích od některých tvůrců, předpokládající divákovu samozřejmou znalosti příběhu původní předlohy, která by jej připravila na divadelní zážitek. Když pomineme velmi širokou škálu neinterpretačního divadla, lze se „připravit“ na zážitek i při znalosti konkrétního inspiračního textu? Domnívám se, že vědomí faktu „v téměř každé Shakespearově tragédii je některá z postav zavražděná“ nevede k automatickému předpokladu, že uvidíme na jevišti herce válejícího se v kaluži umělé, leč zcela reálně vypadající krve. Režijní řešení se mohou od předlohy zcela vzdálit.
Když jsem v průběhu letošního ledna zhlédla v A studiu Rubín představení Jana Kačeny stojím ve tmě abych viděl světlo dělám zlo aby dobro kvetlo: MIRIAM, neočekávala jsem i přes znalost Demlových textů a tvorby režiséra tak intenzivní zacházení s divadelními zbraněmi na malém prostoru sklepní scény.[11] Bylo sice zřejmé, že pistolka je plastová a replika samopalu, jímž se střílí do kbelíku s vodou, je nabitá připínáčky. Přesto jsem přesvědčena o nutnosti upozorňovat více než kdy jindy na využití zbraní, a ne pouze na zvuk střelby. Jedná se o citlivé téma nejen v kontextu loňské tragédie na filozofické fakultě.
Trigger warnings jako seznam alergenů
Varování před možnými riziky pro psychiku by mělo být postaveno na roveň varování před možným ohrožením fyzického zdraví. Trigger warnings nejsou povýšeneckou snahou odradit diváky, ani redukovat jejich zážitek. Pro některé návštěvníky kulturních institucí jsou naopak zásadním nástrojem zpřístupnění divadel. Existují také konkrétní doporučení, jak by měla trigger warnings vypadat, tedy konkrétně a jednoznačně popisovat, o jaký typ potenciálně stresujícího obsahu se jedná. Problematická jsou neurčitá varování typu „budou vyobrazena citlivá témata“, jež v důsledku mohou vést jen k úzkosti diváka a stresu bez zjevné příčiny. Dále není dobré automaticky předpokládat, pro koho obsah je či není vhodný, a v neposlední řadě by měla být nabízena možnost obrátit se na konkrétní zaměstnance dané instituce v případě dalších dotazů.[12]
Uvádění trigger warnings je běžné například u produkcí londýnského Národního divadla pod názvem „suitability notes“[13], ač se jedná o stejný typ výstrahy. V divadlech v Sheffieldu je možné se kdykoli informovat o možných triggers na pokladně a infolince divadla.[14] Výraznou inspiraci mohou přinést webové stránky berlínské Schaubühne. Na webu existuje speciální záložka, jež umožňuje divákům proklikat kompletní repertoár divadla s ohledem na zdravotní a tematická varování. Tento seznam ale není součástí anotace inscenace.[15] Kdo tedy žádné varování číst nechce, či je nepotřebuje znát, neuvidí ho, a nebude tím mít ovlivněný umělecký zážitek. Následně se může po vzoru Ralpha Fiennese „nechat šokovat“ například pornografickým obsahem či vyobrazením pokusu o sebevraždu.
Domnívám se, že je potřeba trigger warnings rámovat jako nástroj k informovaným rozhodnutím diváků v zájmu vlastního zdraví a bezpečnosti. Podobně se přece používá seznamu alergenů v restauraci. Pokud patříte mezi šťastlivce, kterým nehrozí alergické reakce, nemusíte se na obsažené ingredience ptát. Přesto panuje jasná shoda, že poskytnout na vyžádání seznam složení produktu je základní lidskou ohleduplností. Každodenní život nám sice žádná trigger warnings nenabízí, ale kulturní instituce by měly. Možná se totiž způsob zobrazení nekomfortní situace na jevišti stovky diváků nedotkne. I kdyby však měla trigger warnings pomoci jen jedinému divákovi k informované volbě, jak se na představení adekvátně připravit, nebo zda do divadla vůbec jít, mají smysl.
[1] GOHIL, Neha. Scrap trigger warnings for theatre audiences, says Ralph Fiennes. In: The Guardian [online]. 2024 [cit. 06.05.2024]. Dostupné z: https://www.theguardian.com/stage/2024/feb/11/ralph-fiennes-scrap-trigg…
[2] How The „Trigger Warning" Took Over The Internet. In: BuzzFeed [online] [cit. 06.05.2024]. Dostupné z: https://www.buzzfeednews.com/article/alisonvingiano/how-the-trigger-war…
[3] ELIAS, Nathan. Some students, faculty say they support adding trigger warnings to course syllabi. In: Daily Trojan [online]. 9. 1. 2024 [cit. 06.05.2024]. Dostupné z: https://dailytrojan.com/2024/01/09/campus-reacts-to-trigger-warnings/
[4] Příkladem standardizovaných diváckých doporučení a možných trigger warnings je filmový PG-rating.
[5] MIDDLETON, Margaret. Museums and content warnings. In: margaretmiddleton [online] [cit. 06.05.2024]. Dostupné z: https://www.margaretmiddleton.com/post/museums-and-content-warnings
[6] What Are PTSD Triggers? In: WebMD [online] [cit. 06.05.2024]. Dostupné z: https://www.webmd.com/mental-health/what-are-ptsd-triggers
[7] Sommerfestival. In: Kampnagel DE [online] [cit. 06.05.2024]. Dostupné z: https://kampnagel.de/internationales-sommerfestival
[8] Ophelia’s Got Talent. In: Volksbühne am Rosa-Luxemburg-Platz [online] [cit. 06.05.2024]. Dostupné z: https://www.volksbuehne.berlin/#/en/repertoire/ophelias-got-talent-2
[9] A Noiva e o Boa Noite Cinderela. In:Festival d’Avignon.[online] [cit. 06.05.2024]. Dostupné z: https://festival-avignon.com/en/edition-2023/programme/a-noiva-e-o-boa-…
[10] Návštěvní řád. In: Divadlo Bravo! [online] [cit. 06.05.2024]. Dostupné z: https://divadlobravo.cz/navstevni-rad/
[11] stojím ve tmě abych viděl světlo dělám zlo aby dobro kvetlo MIRIAM. In: A studio Rubín [online] [cit. 06.05.2024]. Dostupné z: https://astudiorubin.cz/inscenace/stojim-ve-tme-abych-videl-svetlo-dela…
[12] Tamtéž. Museums and content warnings.
[13] Phaedra. In: National Theatre [online] [cit. 06.05.2024]. Dostupné z: https://www.nationaltheatre.org.uk/productions/phaedra/
[14] Trigger Information. In: Sheffield Theatres [online] [cit. 06.05.2024]. Dostupné z: https://www.sheffieldtheatres.co.uk/your-visit/trigger-information
[15] Content Notes. In: Schaubühne Berlin [online] [cit. 06.05.2024]. Dostupné z: https://www.schaubuehne.de/en/pages/content-notes.html